ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1500.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1500/2010 -11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2011 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 207/2010 ze dne 27. 5. 2010, podaného v neprospěch obviněného Z. S., jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 253/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 207/2010 ze dne 27. 5. 2010 zrušuje .
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 4 T 253/2009 ze dne 4. 3. 2010 byl Z. S. uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.). Za uvedený trestný čin byl odsouzen k samostatnému peněžitému trestu ve výměře dvou tisíc Kč s tím, že pokud by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Uvedeného trestného činu se měl dopustit tím, že v době od 24. 9. 2009 do 27. 9. 2009 nejprve v P. a poté v obci M.-S. bez jakéhokoli oprávnění nelegálně přechovával pistoli čs. výroby zn. Pavlíček, ráže 22 LR, přičemž při neodborné manipulaci s touto zbraní u domu v obci M.-S. si prostřelil levou nohu.
O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal Z. S. rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 11 To 207/2010 ze dne 27. 5. 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obvinění z trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. spočívajícího v již popsaném skutku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, a to včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že nelze souhlasit se závěry odvolacího soudu tak, jak je vyjádřil v citovaném rozsudku, když jejich nesprávnost spočívá na chybném výkladu příslušných ustanovení zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zbraních a střelivu). V této souvislosti poukázala na to, že z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že obviněný předmětnou zbraň nalezl v P., odvezl ji do obce M.-S. a měl ji v držení po dobu tří dnů, když je také držitelem zbrojního průkazu a oprávněně má zaregistrováno celkem pět zbraní. Nejvyšší státní zástupkyně (dále jen dovolatelka) poukázala na to, že odvolací soud v dané věci nesprávně aplikoval ustanovení §42 odst. 1 zákona o zbraních a střelivu, když obviněný nalezl opuštěnou zbraň, avšak tím se ještě nestal jejím vlastníkem, když v této souvislosti poukázala i na ustanovení §132 odst. 1, §135 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. To s tím, že podle §42 odst. 1 zákona o zbraních a střelivu je umožněno držet zbraň po dobu deseti dnů bez registrace pouze jejímu vlastníkovi. Přitom podle ustanovení §68 odst. 2 zákona o zbraních a střelivu je každý, kdo nalezne zbraň kategorie A, B anebo C nebo střelivo do těchto zbraní anebo zbraň kategorie D, munici nebo výbušninu, povinen neprodleně oznámit jejich nález nejbližšímu příslušníkovi policie nebo útvaru policie, anebo orgánu místní samosprávy, který toto oznámení předá nejbližšímu útvaru policie. O oznámení vydá ten, kdo jej přijal, potvrzení. Poukázala dále na to, že s ohledem na to, že obviněný má zbrojní průkaz, vlastní několik zbraní a tak musel vědět o tom, jak s nalezenou zbraní nakládat, přesto však její nález neoznámil a učinil tak teprve poté co se nalezenou zbraní zranil. Takové jednání je tedy nepochybně protiprávní, když neoprávněně držel cizí zbraň a nesplnil uvedenou oznamovací povinnost. Formální stránka předmětného trestného činu je tak naplněna a nebyly tak z uvedeného pohledu splněny zákonné předpoklady pro následně učiněné zprošťující rozhodnutí podle §226 písm. b) tr. ř., jež učinil odvolací soud. Dále dovolatelka uvedla, že je na místě zabývat se i společenskou nebezpečností jednání obviněného, když poukázala na to, že tento vlastní legálně dalších pět zbraní a škodlivý následek způsobil pouze sobě. Proto jeho (popsané) protiprávní jednání a jeho společenská nebezpečnost podle dřívější zákonné úpravy nedosáhla takového stupně, aby šlo již o trestný čin. Přitom však nelze ani přehlédnout, že obviněný jako osoba, která má zkušenosti s nakládáním se střelnými zbraněmi a s právní úpravou v tomto směru, závažným způsobem porušil svou povinnost, když bezodkladně neoznámil nález předmětné zbraně. Dodala, že v souhrnu by takovéto jeho jednání mohlo naplnit znaky skutkové podstaty přestupku podle §76 odst. 1 písm. j) zákona o zbraních a střelivu. Poukázala také na formální vady napadeného rozsudku s tím, že není možné obviněného zprostit obvinění, nýbrž pouze návrhu na potrestání, jenž je ekvivalentem obžaloby v režimu zkráceného přípravného řízení, přičemž zprostit lze obviněného pouze pro skutek, když ve výroku napadeného rozsudku také absentuje právní věta reprodukující obsah aplikovaného ustanovení trestního předpisu. Takto jde o další vadu, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ta se však s ohledem na ostatní argumentaci jeví jak bagatelní. S ohledem na uvedené proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil dovoláním napadený (citovaný) rozsudek, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by obviněný případně uplatnil své právo vyjádřit se k dovolání podaného v jeho neprospěch.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je takto určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností z hlediska norem hmotného práva. Poukazem na uvedený dovolací důvod se přitom v zásadě nelze domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Dovolatelka přitom namítla, že soud druhého stupně ve svém (přijatém a citovaném) rozsudku nesprávně vyložil příslušná ustanovení zákona o zbraních a střelivu, když aplikoval ustanovení §42 odst. 1 cit. zákona, přičemž jednání obviněného mělo být posouzeno s poukazem na ustanovení §68 odst. 2 cit. zákona. V tomto směru uplatněné námitky jsou potom z hlediska užitého dovolacího důvodu nejen právně relevantní, ale i opodstatněné. Lze tak souhlasit s argumentací dovolatelky předně v tom, že není pochyb o učiněných skutkových zjištěních. K tomu lze dodat, že i soud prvního stupně správně poukázal na to, že obviněnému nelze uvěřit pokud tento uvedl, že se domníval, že nejde o střelnou zbraň, a to s ohledem na to, že ji držel po dobu tří dnů a také s ní zacházel a to i způsobem, který vedl až k jeho zranění. Podstatným však zůstává to, že obviněný nebyl vlastníkem nalezené střelné zbraně (o čemž není pochyb) a že tedy za takového stavu věci bylo jeho povinností postupovat právě podle ustanovení §68 odst. 2 zákona o zbraních a střelivu, jehož dikce je obsažena shora v argumentaci vedené dovolatelkou. Stejně tak je v uvedeném směru na místě (pro stručnost) odkázat na obsah podaného dovolání, se kterým i Nejvyšší soud souhlasí, neboť obviněný nebyl vlastníkem předmětné zbraně a měl jistě dostatečné zkušenosti v dané oblasti jako držitel zbrojního pasu, vlastník několika zbraní a tedy člověk, který nepochybně dobře znal zákon o zbraních a střelivu i povinnosti z něj plynoucí. Vzdor uvedenému však v souladu s uvedeným zákonem nejednal, a proto také po formální stránce naplnil všechny znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Lze souhlasit i se závěry dovolatelky, které tato vztáhla ke společenské nebezpečnosti (škodlivosti) jednání obviněného, stejně jako s argumenty, které uvedla v tomto směru v jeho prospěch i k jeho tíži. V tomto směru lze potom uzavřít, že po jejich shrnutí lze jistě mít za to, že popsané jednání obviněného vykazuje minimálně všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle §76 odst. 1 písm. j) zákona o zbraních a střelivu. Konečně k námitkám, ve kterých dovolatelka spatřuje i existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze souhlasit s tím, že i tyto jsou důvodné, avšak vzhledem k již shora uvedenému se popsaná vada skutečně jeví jako bagatelní.
Protože Nejvyšší soud shledal dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného Z. S. v uvedeném směru důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu napadený rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 207/2010 ze dne 27. 5. 2010, když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Krajský soud v Praze bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí dovolacího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních právních otázek. Půjde tak zejména o doplnění všech dostupných zjištění i stran osoby obviněného a nebezpečnosti předmětné zbraně a takto ke spolehlivým závěrům stran společenské nebezpečnosti jednání obviněného a v důsledku toho k přijetí spolehlivých závěrů v tom směru zda svým jednáním obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu nebo pouze již naznačeného přestupku.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka