ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1537.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1537/2010 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. února 2011 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. U., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 6 To 268/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 T 24/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. U. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 3 T 24/2010, byl obviněný J. U. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že „ ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech, č. j. 1 T 141/2009-105, ze dne 27. 10. 2009, který nabyl právní moci dne 31. 12. 2009, odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců. a ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 9 T 149/2009, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2010, odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let, přesto
1. dne 18. 3. 2010 v době kolem 21.30 hodin řídil osobní motorové vozidlo značky BMW, a to z blíže nezjištěného místa k benzínové čerpací stanici A. v R., v ulici A., kde jízdu přerušil a v jízdě se shora uvedeným vozidlem opět pokračoval téhož dne kolem 21.50 hodin od benzínové čerpací stanice A. v R., v ulici A., přičemž v ulici A. nereagoval na výzvu výstražného světelného znamení doplněného červeným nápisem "STOP", kterou jej chtěla zastavit motorizovaná hlídka Policie ČR, a přes shora uvedenou výzvu k zastavení a přesto, že byl následně pronásledován motorizovanou hlídkou Policie ČR, dále pokračoval v jízdě do ulice Š., dále do ulic B. N., D., V. N. a zpět do ulice B. N. a do ulice Š., přes kruhový objezd do ulice A., kde odbočil směrem na obec L., v obci L. pak jel směrem na obec O., a dále na obec V., okres R., v této obci odbočil doprava směrem na obec R. a za obcí V. levotočivé zatáčce zajel s vozidlem na polní cestu, kde po ujetí tří set metrů zajel na pole, kde s vozidlem zapadl, z vozidla utekl,
2. dne 22. 3. 2010, v době přibližně od 13.30 hod. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A4, a to ze svého trvalého bydliště ve V., okres R., přes osadu D. do R., do ulice S., kde jízdu přerušil přibližně na 5 minut u prodejny náhradních dílů do automobilů, a dále po přerušení jízdy uvedené vozidlo řídil v R., z ulice S. až do ulice P. k benzínové čerpací stanici B., kde jízdu přerušil přibližně ve 14.08 hod. dne 22. 3. 2010, a po vystoupení z vozidla byl na místě kontrolován a zadržen policisty Policie ČR, SKPV OOK R. “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s dohledem. Současně byl obviněnému uložen v souladu s ustanovením §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let.
Proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině pod bodem 1/ a do výroku o trestu. Současně se proti rozsudku odvolal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rokycanech, a to do výroku o trestu v neprospěch obviněného. O odvoláních rozhodl rozsudkem Krajský soud v Plzni dne 21. 6. 2010, sp. zn. 6 To 268/2010 a to tak, že k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 3 T 24/2010, ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněného J. U. pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s dozorem. Odvolání obviněného J. U. proti témuž rozsudku pak podle §256 tr. ř. zamítl. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. U. prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 198 - 199) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., maje za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a tato skutečnost byla již v původním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni známa a byla rovněž před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obviněný uvedl, že dne 24. 3. 2010 podal okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rokycanech JUDr. Vladimír Majer Okresnímu soudu v Rokycanech návrh na potrestání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Po jeho výslechu nebyly shledány podmínky pro rozhodnutí mimo hlavní líčení a současně byly shledány důvody vazby předstižné dle §67 písm. c) tr. ř., a on tak byl postupem podle §68 tr. ř. vzat do vazby z důvodu vazby dle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. O tomto bylo rozhodnuto usnesením ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 3 T 24/2010, soudkyní Okresního soudu v Rokycanech Mgr. Martinou Odehnalovou. Dne 30. 3. 2010 pak na něho byl podán okresním státním zástupcem k Okresnímu soudu v Rokycanech další návrh na potrestání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy řízení o tomto návrhu bylo vedeno pod sp. zn. 3 T 27/2010. O podaném návrhu rozhodovala opětovně soudkyně Mgr. Martina Odehnalová jako samosoudce a usnesením ze dne 31. 3. 2010 rozhodla ve smyslu §23 odst. 3 tr. ř. o spojení věcí vedených pod sp. zn. 3 T 24/2010 a sp. zn. 3 T 27/2010 tak, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 3 T 24/2010. Následně bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 3 T 24/2010, a obviněný J. U. byl uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V souvislosti s výše uvedeným obviněný namítl, že účast soudce v přípravném řízení při rozhodování o vazbě obviněného je důvodem jeho vyloučení z dalšího rozhodování po podání obžaloby v téže trestní věci obviněného ve smyslu ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. Má proto za to, že samosoudkyně Mgr. Odehnalová nemohla ze zákona ve věci meritorně rozhodovat, jelikož její vztah k věci vedené z fáze přípravného řízení mohl mít vliv na její rozhodování, neboť v okamžiku, kdy rozhodovala o jeho vzetí do vazby, byla věc vedená následně soudem pod sp. zn. 3 T 27/2010 ve fázi přípravného řízení.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) postupem dle §265k tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 6 To 268/2010, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 3 T 24/2010, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že výše uvedené okolnosti údajného vyloučení Mgr. Martiny Odehnalové, samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech, byly ve své podstatě uplatněny ještě před vydáním meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, díky čemuž je možné tyto námitky subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., nicméně jedná se o námitky neopodstatněné. Dle státního zástupce bylo zjištěno, že ve věci Okresního soudu v Rokycanech, sp. zn. 3 T 24/2010, rozhodovala Mgr. Martina Odehnalová, samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech, o vazbě obviněného dne 24. 3. 2010 poté, kdy státní zástupce téhož dne po realizaci zkráceného řízení podal k Okresnímu soudu v Rokycanech v této trestní věci návrh na potrestání obviněného, kterého spolu s návrhem předal soudu (§179e věta před středníkem tr. ř.). V trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 3 T 27/2010, ve které byl na obviněného podán státním zástupcem návrh na potrestání dne 30. 3. 2010, o vazbě rozhodováno nebylo. Rozhodnutí samosoudkyně Mgr. Martiny Odehnalové o vazbě obviněného ze dne 24. 3. 2010, které by podle jeho názoru mělo zakládat důvod vyloučení jmenované samosoudkyně, tak bylo vydáno až po podání návrhu na potrestání ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 24/2010. Státní zástupce současně zdůraznil, že zde navíc žádný důvod vyloučení samosoudkyně nepřichází v úvahu, což dle jeho názoru vyplývá již z povahy zkráceného přípravného řízení, které ve smyslu §179f odst. 1 písm. a) tr. ř. nelze konat nebo v něm pokračovat, jestliže je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého spolu s návrhem na potrestání soudu.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. U. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 6 To 268/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a současně jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. U. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky obviněného vztažené k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jsou z pohledu tohoto dovolacího důvodu formálně právně relevantní.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. U. uplatnil námitku podjatosti samosoudkyně Mgr. Martiny Odehnalové při veřejném zasedání Krajského soudu v Plzni dne 21. 6. 2010, v rámci něhož bylo rozhodováno o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 3 T 24/2010 (č. l. 170 -171). S ohledem na skutečnost, že namítaná okolnost podjatosti byla obviněnému známa již v původním řízení a byla jím namítnuta před rozhodnutím orgánu druhého stupně, lze považovat i negativní podmínku důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. za splněnou.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení postupem podle §31 odst. 1 tr. ř. je průlomem do ústavně stanovené zásady popsané v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Vyloučení soudce z projednávání již přidělené věci je tudíž nutno považovat za postup výjimečný , jenž musí být odůvodněn závažnými skutečnostmi, které odpovídají průlomu ústavní zásady.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
V případech naznačených v odst. 2 se nepožaduje, aby tu byla pochybnost o nepodjatosti (naznačená v odst. 1). Nestrannost soudce nebo přísedícího se zde chrání absolutně. Smyslem uvažované části ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. je zabránit tomu, aby o vině a trestu, příp. též o náhradě škody či ochranném opatření, meritorně na podkladě obžaloby rozhodoval soudce, který si již ve stadiu před podáním obžaloby, tj. v přípravném řízení, nutně musel učinit předběžný úsudek o vině obviněného, byť jen v úrovni důvodného podezření, že obviněný spáchal trestný čin. Takové podezření je totiž nezbytnou podmínkou vazby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 7 Tz 275/2001).
Nejvyšší soud shledal námitku obviněného neopodstatněnou, a to na základě následujících skutečností.
Dne 24. 3. 2010 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rokycanech JUDr. Vladimír Majer podal po provedeném zkráceném řízení k Okresnímu soudu v Rokycanech podle §179c odst. 2 písm. a) tr. ř. návrh na potrestání obviněného J. U. pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 65). Z přípisu okresního státního zástupce na č. l. 66 – předání zadržené podezřelé osoby spolu s návrhem na potrestání se podává, že okresní státní zástupce předal osobu obviněného společně s návrhem na potrestání a s tím, že ve vztahu k obviněnému shledává důvody vazby dle §67 písm. c) tr. ř., neboť hrozí, že podezřelý bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Následně téhož dne bylo rozhodnuto o vazbě obviněného, a to usnesením Okresního soudu v Rokycanech, sp. zn. 3 T 24/2010 (č. l. 77), a to tak že se obviněný bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. Usnesení bylo vydáno samosoudkyní Mgr. Martinou Odehnalovou. Z protokolu založeného na č. l. 75 pak vyplývá, že obviněnému a obhájkyni byly samosoudkyní krátkou cestou doručeny návrh na potrestání a opatření o ustanovení obhájce, které byly doručeny krátkou cestou i státnímu zástupci. Obviněný se následně vyjádřil k obsahu podaného návrhu na potrestání. Z daného tedy vyplývá, že samosoudkyně Mgr. Martina Odehnalová, jejíž podjatost obviněný namítl, rozhodovala o vzetí obviněného do vazby až po podání návrhu na potrestání.
Na závěru o neopodstatněnosti námitky obviněného nemůže mít žádný vliv ani okolnost, že dne 30. 3. 2010 byl k Okresnímu soudu v Rokycanech podán další návrh státního zástupce na potrestání obviněného, a to ve věci sp. zn. 3 T 27/2010 (č. l. 89). V této věci nebylo ve vztahu k obviněnému o vazbě vůbec rozhodováno. Dne 31. 3. 2010 bylo pak samosoudkyní Mgr. Martinou Odehnalovou vydáno usnesení podle §23 odst. 3 tr. ř. o spojení věcí vedených u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 T 24/2010 a sp. zn. 3 T 27/2010, ke společnému projednání a rozhodnutí věci, a to pod společnou sp. zn. 3 T 24/2010 (č. l. 96). Ani tato skutečnost na výše uvedeném závěru ničeho nemění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. U. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a