ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1564.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1564/2010-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2011 o dovolání podaném J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 255/2010 ze dne 14. 7. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 22/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm.e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 1 T 22/2009 ze dne 28. 4. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a dále dvěma trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
V předmětné věci podal J. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 255/2010 ze dne 14. 7. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. to, že dne 15. 4. 2009 v jeho věci byla konána rekognice s poškozenou B. (která jej označila jako pachatele) a to v rozporu s trestním řádem, když k jejímu průběhu nebyl pozván jeho obhájce (nebyl o ní ani informován). V této souvislosti namítl, že podle jeho přesvědčení zmíněná rekognice byla provedena jako nedokladný a neopakovatelný úkon, ačkoli pro takový postup nebyly dány zákonné předpoklady s tím, že policejní orgán měl již v té době zahájit proti jeho osobě stran skutku vůči poškozené B. trestní stíhání, kdy takto by již byla zajištěna při rekognici přítomnost jeho obhájce. Navíc protokol o provádění uvedené rekognice neobsahoval předchozí popis pachatele poškozenou. Pokud mu tedy nebyl za těchto okolností ustanoven obhájce, byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy, že neměl obhájce, ačkoli ho mít měl.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že se předmětné trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil a že skutečnosti, které měly svědčit pro jeho vinu jsou buď procesně nepoužitelné (zmíněná rekognice) nebo nejasné a fakticky nepřezkoumatelné (to v případě identifikace DNA ze stop dle odborného vyjádření Kriminalistického ústavu). Poukázal na to, že odborné vyjádření Kriminalistického ústavu bylo provedeno před zahájením jeho trestního stíhání, kterýžto úkon však neměl povahu úkonu nedokladného či neopakovatelného, když nic nebránilo tomu, aby byl po zahájení trestního stíhání proveden znovu (při zachování oblečení poškozené) a není možné k takovému úkonu přihlížet jako k důkazu. Po zahájení trestního stíhání požadoval provedení nového odborného vyjádření či znaleckého posudku pod dohledem obhajoby, což však bylo odmítnuto. Dále namítl, že zmíněné odborné vyjádření trpí řadou pochybení, která jsou popsána jak v následném znaleckém posudku Laboratoře forenzní genetiky, s.r.o., tak ve znaleckém posudku RNDr. Daniela Vaňka, Ph.D., zpracovaného na žádost obhajoby. Konečně namítl i to, že nebyly zcela a bez jakýchkoli pochybností splněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby bylo jeho jednání posouzeno jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty. To s tím, že skutečnost jeho minulých odsouzení není natolik význačná, aby podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti předmětného trestného činu pro společnost. Má za to, že s ohledem na uvedené mu byl tedy uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem a že je tak naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud „napadené usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 255/2010 ze dne 14. 7. 2010, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 1 T 22/2009 ze dne 28.4.2010 v plném rozsahu zrušil a věc byla vrácena k novému rozhodnutí“.
Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva plynoucí z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený dovolací důvod byl v předmětné věci uplatněn právně relevantně, současně však zjevně neopodstatněně. V této souvislosti je na místě uvést, že v uvedeném smyslu dovolatelem uplatněné námitky již tento vznesl jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení před soudem odvolacím. Přitom je potřebné připomenou, že oba soudy se takto vznesenými námitkami zabývaly a dospěly shodně k závěru, že tyto nejsou opodstatněné a nemohly zasáhnout právo dovolatele na obhajobu. Zejména i soud prvního stupně v důvodech přijatého (označeného) rozsudku podrobně a pečlivě vyložil, proč neakceptoval námitky dovolatele stran provedené rekognice konané s poškozenou Z. B.. V této souvislosti poukázal na to, že rekognice provedená dne 15. 4. 2009, stejně jako rekognice provedená s poškozenou PHDr. J. Š. dne 27. 3. 2009 byla provedena v souladu s podmínkami stanovenými v §158a tr. ř., který ve svém odstavci třetím pod písmenem i) počítá i s provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů ještě před zahájením trestního stíhání podle §160 tr. ř. a tedy ještě ve stadiu prověřování trestné činnosti, když osoba pachatele není do té míry spolehlivě identifikována právě proto, aby trestní stíhání vůči konkrétní osobě mohlo být vůbec zahájeno. Přirozeně potom právo obhájce účastnit se takové rekognice nastane, až okamžikem sdělení obvinění (k tomu došlo dne 20. 5. 2009). V kritické době nebyl obhájce dovolateli v tomto směru ustanoven, když ten mu byl v té době ustanoven v jiné (odlišné) trestní věci. Lze souhlasit se závěry soudu (aprobované i soudem odvolacím), že vznesená námitka je nepřípadná, když účast obhájce není při provádění neodkladných úkonů před zahájením trestního stíhání garantována, když je namístě i dodat, že z protokolů o provedení zmíněných rekognicí plyne, že jim byl přítomen soudce Obvodního soudu pro Prahu 5. Při rekognici prováděné s poškozenou B. tato před jejím počátkem popsala pachatele, přičemž neodkladnost tohoto úkonu byla spatřována oprávněně v možnosti vymizení podoby pachatele z paměti poškozené. Soud prvního stupně se zabýval i nedostatky v obsahu protokolu o rekognici prováděné s poškozenou PHDr. Š. (nebylo zaznamenáno, že šlo o neodkladný úkon a také o nesprávně označený trestný čin) s tím, že šlo o pochybení formálního charakteru se zachováním práva obviněného na obhajobu v materiálním slova smyslu. K tomu Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) považuje za potřebné uvést, že šlo o pochybení zásadního významu, avšak současně je nutno zdůraznit, že v rámci takto provedené rekognice poškozená obviněného nepoznala, přičemž vinu dovolatele označeným trestným činem soudy spolehlivě dovodily z dalších, ve věci vedených důkazů, a to z výpovědí jednotlivých poškozených stran shodného jednání dovolatele vůči nim, a to zejména i z hlediska času a míst, kde k označeným trestným činům došlo i ke shodnému způsobu jejich provedení. Jinými slovy, i bez ohledu na takto vedenou rekognici, z ostatních důkazů ve věci učiněných lze dospět k oprávněnému závěru, že předmětné trestné činy dovolatel skutečně spáchal.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je potřebné uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu zejména skutku, ve kterém soudy shledaly spáchání (označeného) trestného činu znásilnění, dovolatel namítl nesprávně (neúplně) zjištěný skutkový stav, a to především stran způsob, jakým bylo shledáno a testováno příslušné DNA ve vztahu k dovolateli. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí, velmi pečlivě, podrobně a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto zejména soud prvního stupně se podrobně a pečlivě zabýval ve věci podaným Odborným vyjádřením Kriminalistického ústavu Praha i znaleckým posudkem RNDr. Daniela Vaňka, Ph.D., když ke stanovení a zjištění profilu DNA ve vztahu k dovolateli přibral i znalecký ústav z oboru zdravotnictví a to Laboratoř forenzní genetiky s.r.o. Právě po pečlivém zvážení učiněných skutkových zjištění z tohoto hlediska, při objektivním a kritickém pohledu na dokazování vedené v tomto směru, nakonec odpovídajícím a přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč (přes některé pochybnosti) dospěl k závěru, že se jedná o DNA profil dovolatele. Nicméně je na místě v tomto směru uvést, že takto vedená námitka je námitkou skutkovou a s ohledem na uvedené není způsobilá být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování v uvedeném směru a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Pokud by tedy takováto námitka zůstala osamocena, nezbylo by než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Jiná je však námitka stran uvažované absence jednání dovolatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty ve vztahu k označenému trestnému činu znásilnění. Takto vedená námitka je uplatněna právně relevantně (z hlediska poukazu na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), je však současně zjevně neopodstatněná. V tomto směru je na místě zdůraznit, že dovolatel byl v minulosti vícekrát soudně trestán, a to i ve dvou případech rovněž pro trestný čin znásilnění, a to zejména rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 58/93, trestem odnětí svobody v trvání sedmi let, který mu byl uložen již jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi a který vykonal ke dni 8.6.2005. S ohledem na uvedenou skutečnost a také to, že se nyní posuzovaného trestného činu znásilnění dopustil nedlouho poté, co byl propuštěn z posledního výkonu trestu odnětí svobody, jakož i s přihlédnutím na brutální způsob, jakým byl spáchán označený trestný čin, lze uzavřít, že pokud jeho jednání v uvedeném směru bylo právně kvalifikováno, jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty, bylo i v tomto směru rozhodnuto v souladu se zákonem, kdy soud prvního stupně se zabýval i skutečnostmi plynoucími z právních úprav obsažených jak v trestním zákoně, tak i z nově platného a účinného trestního zákoníku.
K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je zapotřebí zmínit, že ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo procesními či hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. nebo §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který též dovolatel okrajově (v souvislosti s posouzením jednání dovolatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty) poukázal. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze jen uvést, že ten je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzované věci se však takto nestalo z důvodů již shora uvedených a to ani z hlediska námitek dovolatelem vznesených v rámci dovolacích důvodů uplatněných podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. a nelze tak mít v uvedených souvislostech za důvodně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka