ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.193.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 193/2011 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2011 o dovolání podaném obviněným M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 187/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 23/2010, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 187/2010, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 1 T 23/2010, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), jehož se měl dopustit jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině. Za to byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Poškozenou společnost AHOLD Czech Republic, a. s., prodejnu Albert B., V., odkázal soud výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 187/2010, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 6. 2010 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. H. následně dovoláním , přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že v době konání odvolacího řízení se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a to ode dne 6. 5. 2010 v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 99 T 94/2010. To znamená, že ve veřejném zasedání konaném o jeho odvolání dne 8. 6. 2010 u něj byly dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Přes tuto skutečnost obhájce neměl a nebyly tak splněny podmínky pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu. Jeho řádný opravný prostředek (odvolání) byl však přesto projednán a soud o něm rozhodl. Tím se dopustil pochybení, které zakládá důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. pak spatřuje dovolatel v tom, že byl zkrácen v právu na osobní účast u veřejného zasedání, k němuž se nemohl dostavit právě z důvodu výkonu trestu odnětí svobody v jeho jiné trestní věci.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2010, sp. zn. 8 To 187/2010, zrušil a aby tomuto soudu podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že pro případ pravdivosti tvrzení dovolatele o jeho nástupu do výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci dne 6. 5. 2010 jsou jeho námitky nepochybně důvodné. Tím, že proběhlo projednání odvolání v nepřítomnosti jak samotného obviněného, tak jeho obhájce, by byly nepochybně naplněny oba deklarované důvody dovolání. Z rozhodnutí soudu druhého stupně přitom neplyne nic, z čeho by bylo možno usoudit, že jednání v nepřítomnosti obviněného (dovolatele) bylo provedeno v souladu se zákonem. V tomto ohledu je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, což je podle státního zástupce vada o to zásadnější, že i projednání věci před soudem prvního stupně proběhlo v nepřítomnosti obviněného. Právě uvedenou skutečnost dovolatel namítal ve svém řádném opravném prostředku, ovšem k této jeho odvolací námitce se soud druhého stupně ve svém rozhodnutí vůbec nevyjádřil. Dovoláním napadené usnesení tak nevyhovuje zákonným požadavkům nejen po formální, ale ani po obsahové stránce.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu dovolání obviněného M. H. v neveřejném zasedání zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 187/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil pro případ, že by dovolací soud rozhodl jiným než navrhovaným způsobem (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný M. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je pak naplněn tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. To znamená, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna.
Z výše uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného jsou z hlediska jím uplatněných důvodů dovolání právně relevantní .
Nejvyšší soud v prvé řádě postupoval podle §265o odst. 2 tr. ř. a dotazem na Centrální evidenci vězňů ověřil, že dovolatel skutečně ode dne 6. 5. 2010 až dosud vykonává trest odnětí svobody v trestní věci Městského soudu v Brně, sp. zn. 99 T 94/2010. V době konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nyní posuzované trestní věci (tj. dne 8. 6. 2010) se tedy nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a to ve V. P.
Vzhledem k tomuto zjištění pak Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí jeho dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Podle §265i odst. 3 tr. ř. proto přezkoumal zákonnost rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení tomto rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Je-li obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, je dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §263 odst. 3 tr. ř. musí mít obžalovaný při veřejném zasedání odvolacího soudu obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Přitom hlavní líčení nelze podle §202 odst. 4 věty druhé konat bez přítomnosti obhájce právě v případech nutné obhajoby (§36 tr. ř.).
V nepřítomnosti obžalovaného, který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, lze podle §263 odst. 4 tr. ř. veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
V posuzovaném případě je nutno vycházet z toho, že obviněný (dovolatel) měl mít ode dne 6. 5. 2010, kdy nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem v jiné trestní věci, obhájce. Toho si však ke dni 8. 6. 2010 nezvolil a nebyl mu ani ustanoven. Odvolací soud zároveň výše uvedený důvod nutné obhajoby u obviněného sám nezjistil. V důsledku toho nebyl obviněný obhájcem právně zastoupen ani při veřejném zasedání o odvolání, ačkoliv to v jeho případě zákon vyžadoval. Stejně tak nebylo možno konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, neboť z předloženého spisu nevyplývá, že by se jakýmkoli relevantním způsobem své osobní účasti při něm vzdal.
Pokud tedy Krajský soud v Brně projednal ve veřejném zasedání dne 8. 6. 2010 řádný opravný prostředek obviněného (dovolatele) M. H. v jeho nepřítomnosti a zároveň bez účasti jím zvoleného či ustanoveného obhájce, a rozhodl o něm, zatížil své rozhodnutí i jemu předcházející procesní postup vadami předpokládanými v důvodech dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. Na právní moci a stabilitě napadeného usnesení není za těchto okolností možno spravedlivě trvat.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 8 To 187/2010, a podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Protože dovolatel v současné době nevykonává trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem, ale trest odnětí svobody v jiné trestní věci (do 6. 3. 20211 ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 99 T 94/2011), nebylo zapotřebí rozhodovat podle §265 l odst. 4 tr. ř. o jeho vazbě.
Předmětná věc se vrací do stadia, kdy Krajský soud v Brně bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného a rozhodnout o něm při respektování příslušných ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě a o umožnění osobní účasti obviněného (obžalovaného) při veřejném zasedání. V novém řízení bude povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler