ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.211.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 211/2011 -54
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 o dovolání podaném A. F. K. , roz. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 438/2009 ze dne 18. 8. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 94/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu sp. zn. 1 T 94/2005 ze dne 25. září 2008 byla dovolatelka uznána vinnou pod body ad 4-14), 22) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), pod body ad 15-16) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., pod body ad 17-20) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a pod bodem ad) 21 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu podnikatelské činnosti v oblasti nákupu a prodeje nemovitostí, pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor, zprostředkování nákupu, prodeje a pronájmu nemovitostí bytů a nebytových prostor na dobu pěti roků. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalšího obviněného.
Proti tomuto rozsudku podala A. F. K. odvolání, o němž rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 438/2009 ze dne 18. 8. 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v napadeném rozsudku výrok o způsobu výkonu trestu uloženého A. F. K. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že A. F. K. zařadil pro výkon jí uloženého trestu do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku podala A. F. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného prostředku dovolatelka uvedla, že odvolací soud konal veřejné zasedání v její nepřítomnosti, ačkoli dle jejího názoru nemohl postupovat podle §64 odst. 2 tr. ř. a považovat předvolání k veřejnému zasedání za doručené fikcí, když toto je vyloučeno ustanovením §64 odst. 4 tr. ř., podle kterého doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze uložit doručuje-li se mimo jiného i předvolání k veřejnému zasedání nebo hlavnímu líčení. Krajský soud dle názoru dovolatelky zcela ignoroval tato ustanovení trestního řádu a paušálně aplikoval ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. za situace, kdy to trestní řád neumožňuje. Tím, že bylo konáno veřejné zasedání za dané situace bez přítomnosti dovolatelky, došlo dle jejího názoru i k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navíc poukázala na skutečnost, že byla v době doručování (23. 7. 2010) vážně nemocná a z lékařské zprávy ze dne 15. 7. 2010 plyne, že jí byla doporučena hospitalizace, kterou však byla nucena odmítnout s ohledem na to, že se musí starat o dvě nezletilé dcery. V období od 15. 7. 2010 do 31. 7. 2010 byla tedy upoutána na lůžko a zcela objektivně si tedy nemohla přebírat zásilky. Ve výše uvedených skutečnostech je dovolatelkou spatřována důvodnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dle názoru dovolatelky dán proto, že JUDr. Zouplna, který byl jejím obhájcem, měl od 1. 1. 2010 pozastaven výkon advokacie, a tedy od tohoto data až minimálně do 22. 7. 2010, kdy jí byla ustanovena obhájkyně JUDr. Wesselsová, nebyla v trestním řízení zastoupena, ačkoli zde byl dán důvod nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. Tímto pochybením byla dle svého názoru bezprecedentně krácena na svých právech a byla jí odňata možnost se hájit. Na závěr doplnila, že v rámci veřejného zasedání chtěla navrhnout výslech dalších svědků, což však Krajský soud v Ostravě zmařil zmíněným procesním pochybením, čímž bylo porušeno její (již zmíněné) základní právo uvedené v čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod a základní právo uvedené v čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzhledem k těmto skutečnostem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud s ohledem na ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. před svým rozhodnutím o dovolání, odložil jí výkon trestu z dovoláním napadeného rozhodnutí, což zdůvodnila rodinnými důvody. Na závěr svého dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl tak, že „podle §265k odst. 1 tr. řádu se napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 To 438/2009, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 94/2005, zrušuje a podle §265 l odst. 1 tr. řádu se věc vrací Krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., že za daného stavu věci sice lze dovolatelce přisvědčit, že v období od 1. 1. 2010 do 22. 7. 2010 neměla v řízení obhájce, ač jej podle zákona z již uvedeného důvodu nutné obhajoby měla mít, na druhou stranu však státní zástupkyně poukázala na to, že současně nelze přehlédnout, že v uvedené době nebyl na úrovni odvolacího soudu proveden žádný procesní úkon, spojený s výkonem dovolatelčina práva na obhajobu, ale šlo toliko o mezidobí mezi podáním jejího odvolání a nařízením veřejného zasedání za účelem jeho projednání. Přitom její případné žádosti o odklad či změnu jeho termínu nelze považovat za procesní úkony rozhodné pro posouzení míry dodržení jejího práva na obhajobu, a tím i jejich způsobilosti být relevantním podkladem pro rozhodnutí soudu o její vině a trestu. Uzavřela tedy, že je zřejmé, že namítanému porušení dovolatelčina práva na obhajobu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. chybí nezbytný materiální rozměr, a tím i reálné ohrožení výkonu jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2, resp. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 3 písm. b), resp. písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů je proto namístě takto vznesenou námitku nutno považovat za zjevně neopodstatněnou. Za zjevně neopodstatněnou lze dle názoru státní zástupkyně považovat i námitku, vztahující se k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., v jejímž rámci dovolatelka namítla porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání, když uvedla, že Krajský soud v Ostravě zásadním způsobem pochybil, když ji v souladu s trestním řádem nepředvolal ani nevyrozuměl o termínu veřejného zasedání o jejím odvolání. Státní zástupkyně poukázala na skutečnost, že jak je patrno z obsahu referátů předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 20. 10. 2009 a 1. 7. 2010, i přes matoucí předtisk ad I. „Předvolat“ došlo k použití vzoru 7a kancelářského tiskopisu o vyrozumění, které bylo za splnění procesních podmínek, popsaných v úvodu protokolu o veřejném zasedání před Krajským soudem v Ostravě ze dne 18. 8. 2010 pod sp. zn. 3 To 438/2009 dovolatelce doručeno. Zdůraznila, že za stavu, když se takto jednalo podle §233 odst. 1 věta druhá tr. ř. toliko o vyrozumění dovolatelky o konání veřejného zasedání o jejím odvolání, nebránila ve shledání naplnění zákonné fikce doručení takové písemnosti žádná procesní překážka, zvláště potom ani ta, která vyplývá z ust. §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. a brání v uložení poštovní zásilky, neboť toto ustanovení zákona se vztahuje na případ předvolání k veřejnému zasedání, o který u dovolatelky rozhodně nešlo.
Státní zástupkyně s ohledem na výše uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání odsouzené A. F. K. rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítá. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, než jsou uvedena v ust. §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ trestního řádu).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Předmětný dovolací důvod tak míří zejména na případy, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě (ustanovení §36 a §36a tr. ř.). Jak vyplývá z předmětného spisu, lze sice přisvědčit dovolatelce, že od 1. 1. 2010, kdy byl JUDr. Zouplnovi pozastaven výkon advokacie až do 22. 7. 2010, kdy jí byla nově ustanovena obhájkyně JUDr. Wesselsová (č. l. 557a), nebyla dovolatelka v trestním řízení právně zastoupena, přestože byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Současně však nelze přehlédnout, že dne 23. 11. 2009 bylo konáno veřejné zasedání (č. l. 527), jehož se ještě účastnil v substituci za JUDr. Zouplnu Mgr. Zelinka, a to v době, kdy ještě výkon advokacie JUDr. Zouplny nebyl omezen. K tomuto veřejnému zasedání se dovolatelka nedostavila, a proto bylo za účelem prověření jejího zdravotního stavu veřejné zasedání odročeno na neurčito. V následujícím období až do července 2010 nečinil soud žádný úkon směřující k vydání meritorního rozhodnutí, pouze zjišťoval informace o zdravotním stavu dovolatelky za účelem nařízení dalšího veřejného zasedání. Poté, co odvolací soud zjistil, že JUDr. Zouplnovi byl pozastaven výkon advokacie, ustanovil dovolatelce neprodleně za obhájkyni JUDr. Wesselsovou, která již dovolatelku řádně zastupovala v odvolacím řízení. V naznačených souvislostech je namístě odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 528/2002 ze dne 27. 8. 2002, ze kterého jednoznačně vyplývá, že podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod je třeba vykládat tak, že je dán jen tehdy, jestliže po tu část řízení, kdy obviněný neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, orgány činné v trestním řízení prováděly úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí, které bylo posléze napadeno dovoláním. Pokud se orgány činné v trestním řízení takových úkonů zdržely a vůbec je neprováděly, není uvažovaný dovolací důvod naplněn. Dovolací soud považuje též za nutné uvést, že z předmětného spisu vyplývá, že ještě před konáním veřejného zasedání dne 23. 11. 2009 dovolatelka sdělila přípisem (č. l. 525) soudu, že si hodlá zvolit obhájce nového ve lhůtě dvou týdnů, což však neučinila. Nezbývá než uzavřít, že v době, kdy dovolatelka nebyla právně zastoupena, ač právně zastoupena být měla, nebyly konány žádné procesní úkony soudu, které by směřovaly k vydání meritorního rozhodnutí a odvolací soud pouze dotazy činěnými na ošetřující lékaře dovolatelky zjišťoval její zdravotní stav za tím účelem, aby bylo možno stanovit datum konání veřejného zasedání. Taková námitka, ač uplatněná právně relevantně, je z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu současně námitkou zjevně neopodstatněnou.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předně je třeba uvést, že dovolatelka nebyla k veřejnému zasedání předvolána, ale byla o něm toliko vyrozuměna ve smyslu §233 odst. 1 tr. ř., čímž dal soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. jednoznačně najevo, že její přítomnost na veřejném zasedání není nutná a lze jednat a rozhodnout i bez její přítomnosti. Takovýto stav lze pokládat za zásah do práva obviněného v situaci, kdy soud hodlá v průběhu veřejného zasedání provádět dokazování. O takový zásah do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti však nejde, jestliže odvolací soud akceptuje při svém rozhodování plně učiněná skutková zjištění nalézacího soudu s rozhodujícími důkazy provedenými v průběhu hlavního líčení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 18/2007 ze dne 12. 2. 2007). Za výše popsané situace se na doručování takovéhoto vyrozumění o veřejném zasedání nevztahuje ani §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. (jak namítla dovolatelka), který vylučuje uložení doručované zásilky, pokud je jejím obsahem toliko předvolání k veřejnému zasedání, přičemž však uložení zásilky, jejímž obsahem je vyrozumění o veřejném zasedání a následné doručení takovéto zásilky tzv. fikcí ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř., je zcela v souladu s trestním řádem. V naznačených souvislostech je třeba odmítnout i námitky dovolatelky spočívající v tom, že ji v převzetí zásilky bránil špatný zdravotní stav a že se odvolací soud nepokusil o opětovné doručení zásilky. Zmíněná vyrozumění o veřejném zasedání jí však byla doručována na obě adresy uvedené v protokolu o veřejném zasedání (č. l. 561), a to na každou dvakrát, přičemž poprvé bylo uloženo na poště od 9. 7. 2010 do 19. 7. 2010 (č. l. 555 a 556) a podruhé od 26. 7. 2010 do 6. 8. 2010 (5. 8.) 2010 (č. l. 558 a 559). I za předpokladu, že by byl její stav ve dnech 15. 7. 2010 až 31. 7. 2010 natolik vážný, že by jí bránil v převzetí zásilky, měla přitom k jejímu převzetí dostatek časového prostoru i před svým onemocněním, ale i po něm. Nelze dále přehlédnout fakt, že ač (jak dovolatelka sama uvádí) jí byla navržena hospitalizace, kterou odmítla s tím, že se musí postarat o svoje dvě děti; dovolací soud nehodlá v žádném případě posuzovat závažnost zdravotního stavu dovolatelky, nicméně lze nepochybně dovodit, že pokud se starala o dvě nezletilé děti, mohla přebrat i příslušnou poštovní zásilku. Veškeré námitky, které dovolatelka z hlediska takto označeného dovolacího důvodu uplatnila, tak nezbývá než odmítnout jako zjevně neopodstatněné, když současně nedošlo k porušení jejích (jí označených) základních práv.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud takto podané dovolání odmítl, nerozhodoval již dále o dovolatelkou podaném návrhu na odklad výkonu trestu uloženého jí soudy (§265o odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka