ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.246.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 246/2011 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2011 o dovolání podaném R. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 402/2010 ze dne 10. 9. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 180/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 4 T 180/2009 ze dne 24. 6. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třicetišesti měsíců s tím, aby poškozenému dle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal R. Ž. (stejně jako spoluobvinění O. H. a A. H.) odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 402/2010 ze dne 10. 9. 2010 tak, že je jako nedůvodná podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal R. Ž. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání odvolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy v rámci odůvodnění svých rozhodnutí nevyjádřily dostatečně jakou formou dovolatel naplnil objektivní a subjektivní stránku trestných činů, kterými byl shledán vinným, když jejich závěry z hlediska učiněných skutkových zjištění pokládá za nepřezkoumatelné, s důkazy založenými na nepodloženém vnitřním přesvědčení soudů se znaky spekulativního charakteru. Uvedl přitom, že ani z výpovědí poškozeného L. nelze spolehlivě dovodit, že se podílel na vzniku jeho zranění, když samotnou jeho výpověď má za rozpornou a nevěrohodnou, když sám nebyl poškozeným, ale útočníkem. Z učiněných skutkových zjištění pak nelze dovodit, že by to byl dovolatel, který se účastnil jednání, které vedlo ke zranění poškozeného. Poukázal na nevěrohodnost výpovědi svědka B. (s odkazem na jeho kriminální minulost), ale i na výrazně vyšší fyzické dispozice poškozeného. Uzavřel s tím, že ve věci provedené dokazování i hodnocení jeho výsledků odporuje principu volného hodnocení důkazů, když v tomto směru přijaté závěry soudů postrádají běžná interpretační a logická pravidla a takto ve věci učiněná skutková zjištění nejsou taková, aby na jejich základě soudy dospěly k tomu, že dovolatel jednal jimi popsaným (zaviněným) způsobem. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Praze, podle §265k odst. 2 tr. ř., zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení (nesprávně uvedeno rozsudek) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a konečně, aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby ze spáchání trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. s odkazem na ustanovení §226 písm. a) tr. ř. a ze spáchání pokusu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. s odkazem na ustanovení §226 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší státní zastupitelství České republiky přípisem, který byl doručen Nejvyššímu soudu uvedlo, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy jednostranně hodnotily v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že poškozeného nijak nenapadl, ale sám byl poškozeným zraněn. Poukázal na to, že na jeho vinu bylo usouzeno pouze z nepřesvědčivých a rozporných výpovědí poškozeného L. a svědka B. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily označeným výpovědím, ze kterých zjevně plyne, že dovolatel se na vzniku incidentu i na jeho pokračování aktivně podílel. Nelze přitom přehlédnout ani ve věci učiněná zjištění MUDr. J. H., který se vyjadřoval nejenom ke zranění poškozeného, ale i ke zraněním dovolatele, když tato skutečnost nepochybně svědčí tomu, že se v rozhodné době popsaného dění aktivně účastnil, když rovněž z učiněných skutkových zjištění nelze nijak dovodit, že byl pouhou obětí. Stejně tak je namístě připomenout, že to byl dovolatel, který nepřivolal na místo prvotního incidentu policii (jak bylo namístě, pokud by se cítil ohrožen), ale naopak přivolal své známé a příbuzné spoluobviněného, a tak se podílel na výrazné eskalaci násilí v rámci dalšího konfliktu. Souhrn jím vznesených námitek tak ve svém celku není způsobilý být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně) vybočily při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka