ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.264.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 264/2011 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2011 o dovolání podaném Ing. P. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 356/2010 ze dne 19. 10. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 74/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 3 T 74/2009 ze dne 15. 4. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jednoho měsíce, když výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti roků a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal Ing. P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 356/2010 ze dne 19. 10. 2010 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku poukázal zejména na to, že v řízení před soudy byly provedeny důkazy dvěma znaleckými posudky z oboru silniční dopravy, které si vzájemně odporovaly především co se týče popisu průběhu skutkového děje před vznikem dopravní nehody. V této souvislosti poukázal na to, že podle jeho přesvědčení se odvolací soud přiklonil k závěrům znaleckého posudku podaného znaleckým ústavem V. V. V. EXPERT, a. s., když bez přesvědčivé argumentace odmítl závěry plynoucí ze znaleckého posudku podaného Ing. Tylem. Za zásadní v tomto směru považuje nesprávné zaměření místa dopravní nehody, když od této skutečnosti se právě odvíjejí chybné závěry posudku podaného označeným znaleckým ústavem. Namítl, že z hlediska nedbalého jednání neporušil hledisko objektivní, když si počínal přiměřeně opatrně a rozumně s tím, že pokud soudy dospěly k závěru, že on sám porušil tzv. důležitou povinnost ve smyslu trestního zákona, musely se zabývat i otázkou, zda porušení dopravního předpisu bylo v příčinné souvislosti s předmětnou havárií. Poukázal přitom na to, že v kritické době porušil dopravní předpisy poškozený, který se bez příčiny nacházel ve směru jízdy dovolatele. Právě z tohoto důvodu dovolatel, ve snaze poškozenému se vyhnout, vjel do protisměru. S ohledem na uvedené proto nelze usuzovat bez dalšího na to, že jeho reakce takto nebyla správná a dovozovat z ní, byť i sekundární nedbalost. V soudy přijatých (citovaných) rozhodnutí pak spatřuje jednostranný (neobjektivní) postup s cílem usvědčit jej jako viníka předmětné dopravní nehody. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Praze a také s ním související rozsudek Okresního soudu v Kladně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 tr. ř. písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil a ve věci zjištěný skutkový stav také nemohl vést k jinému závěru s tím, že předmětnou dopravní nehodu zavinil svou jízdou v protisměru poškozený. Avšak oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a stejně tak vysvětlily (zejména soud odvolací), proč akceptovaly znalecký posudek z oboru silniční dopravy zpracovaný ústavem V. V. V. Expert, a. s., a následnou výpověď (učiněnou před soudem) jedním z jeho zpracovatelů Ing. V. Přitom se zejména odvolací soud se stejnou pozorností zabýval i znaleckým posudkem vypracovaným na žádost dovolatele, jehož zhotovitelem byl Ing. Tyl. V tomto směru se i odvolací soud zabýval okolnostmi, ze kterých zpracovatelé obou znaleckých posudků vycházely, stejně jako rozpory mezi nimi a vysvětlil, proč se přiklonil ke správnosti posudku podaného znaleckým ústavem, a to především s ohledem na brzdné stopy zanechané na místě nehody vozidlem poškozeného a poukaz na ně s vysvětlením vzniku a příčiny předmětné dopravní nehody. Takto ani dovolací soud nemá pochybností o tom, že předmětná dopravní nehoda se stala proto, že dovolatel se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval pozorně situaci v silničním provozu. Uplatněné námitky jsou takto námitkami ryze skutkovými a ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Přitom námitky stran objektivní či subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu či absence příčinné souvislosti mezi jednáním dovolatele a způsobeným následkem neobstojí, neboť tyto vycházejí z jiného skutkového děje nabízeného dovolatelem (pro něj příznivějším), který však (jak již uvedeno) nekoresponduje ve věci vedenému dokazování a učiněným skutkovým zjištěním. Je namístě zopakovat, že právě ve věci učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého rozsahu i obsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit také k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného pak zjevně plyne, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm.a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka