ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.273.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 273/2011 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2011 o dovolání podaném L. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 414/2010 ze dne 15. 9. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově, pod sp. zn. 102 T 32/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově sp. zn. 102 T 32/2010 ze dne 10. 6. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal L. P. (stejně jako příslušný státní zástupce) odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 414/2010 ze dne 15. 9. 2010 tak, že je jako nedůvodná podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal L. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesprávným hodnocením provedených důkazů došlo k nesprávným skutkovým zjištěním, která ve svém důsledku vedla k nesprávnému právnímu posouzení věci. V této souvislosti uvedl, že předmětný skutek nespáchal, když nelze vycházet z výpovědi spoluobviněného M. Ch., protože ten vypovídal ovlivněn snahou přenést část viny na dovolatele a dosáhnout tak pro sebe příznivějšího postavení. Přitom z výpovědí dalších označených svědků nelze učinit jednoznačný závěr, že tyto podporují výpověď Ch. Dále (nad rámec řečeného), že i kdyby se předmětného trestného činu dopustil, trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísným. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby „dovolací soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí mu předcházející zrušil z důvodu dle ust. §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu a sám rozhodl rozsudkem tak, že se obžaloby zprošťuji“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že s odkazem na zvolené dovolací důvody se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy ani správnosti jimi provedeného dokazování. Přitom zásah do učiněných skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, jestliže existuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a z nich dovozenými právními závěry soudů, tedy tehdy, pokud zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nebo pokud zjištění soudů jsou opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Dodal, že taková situace ovšem v projednávané věci nenastala, když dovolatel svou námitku opřel o tvrzení, jimiž zpochybňoval hodnocení důkazů a správnost skutkových zjištění učiněných soudy. Co se týče výhrad proti druhu a výši uloženého trestu, nelze tyto výhrady podřídit pod zvolené dovolací důvody s tím, že by v posuzované věci nebyl dán ani případně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (správně podle §265i odst. 1 písm. e/ tr. ř.) odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanovením hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou označeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil a učiněná skutková zjištění ani nemohla vést k jinému závěru. Avšak oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když poukázaly na nespornou výpověď spoluobviněného M. Ch. podporovanou i výpovědí svědka M. Š., když stran věrohodnosti těchto výpovědí neshledaly pochybností. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a v následném hodnocení důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. K námitce stran uloženého trestu, který dovolatel pokládá za nepřiměřeně přísný lze stručně uvést, že postup soudů při ukládání trestu z hlediska vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. nelze v dovolání namítat, když oba soudy i v tomto směru rozhodly v mezích zákonného uvážení. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti správně a dostatečně učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka