ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.288.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 288/2011 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2011 o dovolání podaném R. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 212/2010 ze dne 4. srpna 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 47 T 2/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 47 T 2/2010 ze dne 26. března 2010 byl R. B. (dále jen dovolatel) uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin a za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 5. 2009, č. j. 6 T 26/2009-76, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to kovové tyče s profilem šestihranu, šíře 1,5 cm, délky 60 cm, za současného uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Dále byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 5. 2009, č. j. 6 T 26/2009-76, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání R. B. proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 4 To 212/2010 ze dne 4. srpna 2010 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Dále byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 5. 2009, č. j. 6 T 26/2009-76, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně byla dle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. zabrána kovová tyč s profilem šestihranu šíře 1,5 cm, délky 60 cm.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal R. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že zjištěný skutek byl dle jeho názoru nesprávně právně kvalifikován jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8, §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., přestože jeho popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno bez pochybností usuzovat na naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu. K naplnění jemu přisuzovaného trestného činu se totiž vyžaduje úmyslné zavinění a zvláštní pohnutka (motiv). Z učiněných skutkových zjištění však vyplynulo pouze to, že poté, co mu nebylo policejním kordonem umožněno opustit prostor vyhrazený pro demonstranty Dělnické strany, do jejich řad vhodil nejdříve sklenici s pivem a posléze, když proti němu bylo zakročováno přítomnými policisty, odhodil směrem k demonstrantům kovovou tyč, kterou mohlo být (dle soudně lékařského posudku) zcela výjimečně způsobeno těžké zranění, avšak žádného demonstranta nezranil. Poukázal na to, že jeho úmyslem nebylo způsobit jakékoli zranění stoupencům Dělnické strany, když neexistuje důkaz, že by vědomě mířil na životně důležité tělesné partie v úmyslu přivodit velmi závažné poranění. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. 4 To 212/2010 ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a navazujícím výroku o trestu a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, když doposud učiněná skutková zjištění jednoznačně nevylučují možnost posouzení skutku jako mírnějšího trestného činu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu nebo jiného trestného činu popř. přestupku.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že námitky dovolatele, podle kterých z vymezení skutku v napadeném soudním rozhodnutí nevyplývá jeho úmysl směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví, lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Naopak dle státního zástupce nelze přihlížet k té části námitek, ve kterých dovolatel předkládá skutková tvrzení nevycházející z obsahu citovaných soudních rozhodnutí (tedy, že tyč odhodil až v momentě, kdy již proti němu bylo zakročováno policisty) ani k vlastním úvahám dovolatele o tom, jaké okolnosti vyplývají či nevyplývají ze shromážděného důkazního materiálu. Co se tedy týká dovolatelovy námitky, že v popisu skutku absentuje subjektivní stránka jemu přisuzovaného trestného činu, státní zástupce uvedl, že v případě, kdy chybí doznání pachatele, lze na jeho úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví usuzovat zejména ze způsobu a intenzity provedeného útoku a z povahy použité zbraně, přičemž podle skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě citovaných rozhodnutí, obviněný hodil mezi shromážděné osoby s větší razancí kovovou tyč s profilem šestihranu šíře 1,5 cm, délky 60 cm a hmotnosti 600 gramů. Podle zjištění rozvedených v odůvodnění citovaného rozhodnutí odvolacího soudu (str. 7), dovolatel tyč hodil směrem k horní polovině těla účastníků, což konec konců koresponduje i s údaji, které uvedl i sám dovolatel a které jsou obsaženy v podaném dovolání, když předmětnou tyč „odhodil obloukem směrem k demonstrantům“. Pokud dovolatel hodil tyč obloukem do davu demonstrantů, pak musel být dle státního zástupce minimálně srozuměn s tím, že některého z nich zasáhne do horní poloviny těla, a to případně i do hlavy nebo obličeje; to platí i za předpokladu, že na nějakou konkrétní osobu dovolatel nemířil. Státní zástupce poukázal i na to, že nehledě na závěry znalce je i z laického hlediska zřejmé, že zásah letící kovovou tyčí o váze více než půl kilogramu může minimálně v případě zásahu do oka přivodit poškození nebo i ztrátu tohoto orgánu. Stran této námitky uzavřel, že s ohledem na způsob útoku a charakter použité zbraně tedy musel být dovolatel přinejmenším srozuměn s tím, že následek spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví některého z demonstrantů způsobí, byť šlo toliko o možný, nikoli naprosto nutný a nevyhnutelný následek jeho jednání. Námitky týkající se absence úmyslu směřujícího ke způsobení těžké újmy na zdraví jinému, tudíž nepovažuje státní zástupce za důvodné. Pro úplnost dodal, že v tzv. skutkové větě nejsou podle jeho názoru dostatečně vyjádřeny okolnosti odpovídající znaku spáchání činu „na jiném pro jeho politickém přesvědčení“, i když v tomto směru však dovolání mimo zcela obecné zmínky o zvláštní pohnutce souzeného trestného činu žádné konkrétní námitky neobsahuje a dle jeho názoru se s ohledem na značně formalizovaný charakter dovolání, jako mimořádného opravného prostředku proto touto problematikou nelze v rámci dovolacího řízení zabývat. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nelze tak tedy přihlížet k té části námitek, ve kterých dovolatel prezentuje vlastní verzi skutkového děje nebo sám hodnotí ve věci provedené důkazy a uvádí vlastní z nich vyvozené závěry. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí podrobně a pečlivě objasnily, proč vzaly za rozhodnou výpověď poškozeného N. i svědka H. a také, proč vycházely i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství podaného znalcem MUDr. Jiřím Fialkou, CSc., doplněného jeho výpovědí. Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze tyto námitky (ryze skutkového charakteru), při současném zjištění, že takové námitky ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci dokazování a následném hodnocení důkazů, nezbylo by Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K právně relevantně pod deklarovaným dovolacím uplatněné námitky ohledně absence subjektivní stránky předmětného trestného činu lze uvést především to, že trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, přičemž tohoto trestného činu podle §222 odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo spáchá takový čin na jiném pro jeho politické přesvědčení, národnost, příslušnost k etnické skupině, rasu, vyznání nebo proto, že je bez vyznání.
Podle §8 odst. 1 tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §89 odst. 7 tr. zák. se těžkou újmou na zdraví rozumí vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění a za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví jen taková porucha zdraví nebo takové onemocnění, které jsou uvedeny v §89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák.
Popírá-li pachatel úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví, lze tento úmysl usuzovat z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, z provedení útoku, zejména podle toho, proti jaké části těla útok směřoval, z pohnutky činu, z okolností, za kterých k útoku došlo a jaké nebezpečí pro poškozeného reálně hrozilo (viz zejména rozhodnutí pléna bývalého Nejvyššího soudu publikované pod č. II/1965 Sb. rozh. tr., s. 230 a 231, shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 7 Tdo 686/2003).
Tyto okolnosti blíže rozvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 6), když uvedl, že dovolatel věděl o konání shromáždění příznivců Dělnické strany, dorazil do restaurace poblíž konání tohoto srazu, kde čekal až toto shromáždění začne, po začátku této akce z restaurace vyšel, místo se nesnažil urychleně opustit, nýbrž vyčkával, co se bude dít a na místo si s sebou přinesl kovovou tyč, přičemž z policejního videozáznamu vyplynulo, že bez toho, aby byl předtím jakkoli vyprovokován, hodil nejdříve půllitr s pivem a následně i tuto předem přinesenou tyč do davu demonstrujících, a to s větší razancí a s nápřahem. S ohledem na okolnosti a způsob, jakým dovolatel tuto kovovou, předem přinesenou tyč do davu hodil, musel být s následkem v podobě těžké újmy na zdraví srozuměn, a to i s ohledem na charakter této zbraně, která má na obou stranách ostré konce. Při kumulaci většího počtu lidí (kolem 80) tak dovolatel musel být srozuměn s tím, že kovová tyč délky 60 cm hozená s větší razancí, někoho zasáhnout může a že toto zranění může mít charakter těžké újmy na zdraví (právě i s ohledem na charakter a způsob hození zbraně). Pouze jako obiter dictum lze (v souladu s vyjádřením státního zástupce) poukázat na to, že tzv. skutková věta citovaného (napadeného) rozsudku odvolacího soudu nedostatečně vyjadřuje (na rozdíl od jeho odůvodnění) okolnosti odpovídající znaku spáchání činu „na jiném pro jeho politické přesvědčení“. Podané dovolání však v uvedeném směru žádné konkrétní námitky neobsahuje, a proto se také dovolací soud (právě s ohledem na formalizovaný charakter dovolání jako mimořádného opravného prostředku) uvedenou skutečností nemohl ani zabývat.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka