ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.383.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 383/2011 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 148/2010 ze dne 29. 4. 2010, jako soudu odvolacímu v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 85/2009, podaného ve prospěch i neprospěch obviněné A. K., takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 148/2010 ze dne 29. 4. 2010 v části výroku, ve které bylo rozhodnuto podle §256 trestního řádu o zamítnutí odvolání obviněné A. K. a odvolání státního zástupce podaného v její neprospěch.
II. Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 85/2009 ze dne 15. 1. 2010 byla obviněná A. K. (společně s obviněnou T. P.) uznána vinou trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), a to ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 2 trestního zákoníku (dále jen trest. zák.) podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali A. K., T. P. i příslušný státní zástupce v neprospěch obou obviněných, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 11 To 148/2010 ze dne 29. 4. 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, který byl uložen T. P. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že této obžalované podle §235 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon jí podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Dále rozhodl tak, že odvolání obžalované A. K. a státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, a to ve prospěch i neprospěch obviněné A. K., a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že citovaným rozsudkem odvolací soud ponechal bez nápravy vadu spočívající v rozhodnutí o trestu ohledně obviněné A. K. V této souvislosti dovolatelka poukázala na to, že pokud v jejím případě soud prvního stupně rozhodl o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a podle tohoto zákonného ustanovení jí také uložil označený trest odnětí svobody, bylo jeho povinností také podle trestního zákona rozhodnout o podmíněném odkladu výkonu takto uloženého trestu. Pokud ovšem výkon trestu obviněné K. podmíněně odložil podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 trestního zákoníku, aplikoval současně dvě normy trestního práva hmotného (trestní zákon a trestní zákoník), což je nepřípustné. V této souvislosti uvedla, že obě zmíněné hmotně právní normy se jednak vzájemně vylučují, když za účinnosti trestního zákona nebyl ještě účinný trestní zákoník a naopak okamžikem, kdy nabyl účinnosti trestní zákoník došlo současně ke zrušení trestního zákona a jednak takový postup protiřečí obsahu ustanovení §16 odst. 1 trestního zákona, respektive §2 odst. 1 trestního zákoníku. Takto současná aplikace dvou různých trestněprávních norem v rámci jednoho rozhodnutí (a v rámci jediného výroku o trestu) nepochybně představuje vadu naplňující pojem jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která zatěžuje citované rozhodnutí soudu prvního stupně. Přes uvedené potom odvolací soud svým (citovaným) rozhodnutím zamítl odvolání A. K. i odvolání příslušného státního zástupce podaného v její neprospěch a zmíněnou vadu (obsaženou v rozhodnutí soudu prvního stupně) tak nenapravil. Proto také současně i napadené rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné i z hlediska dovolacího důvodu popsaného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 148/2010 ze dne 29. 4. 2010, a to ve výroku, jímž bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněné A. K. a odvolání státního zástupce podaného v její neprospěch, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by obviněná A. K. případně uplatnila svá práva vyplývající z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání podaného nejvyšší státní zástupkyní.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně ovšem je namístě uvést, že tento dovolací důvod byl uplatněn ve své druhé alternativě nejenom oprávněně, ale i důvodně. To proto, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také zvolený dovolatelkou byl uplatněn nejenom právně relevantně, ale také opodstatněně. V dané věci je totiž nepochybné, že citované rozhodnutí soudu prvního stupně stran uložení trestu A. K. je založeno na aplikaci dvou (rozdílných) trestně právních norem (současně aplikovaných), kterými jsou trestní zákon a trestní zákoník. V této souvislosti je namístě uvést, že podle ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější (obdobně i ustanovení §2 trest. zák.). Pokud tedy soud prvního stupně shledal A. K. vinnou trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a pokud ji za tento trestný čin uložil trest odnětí svobody podle téhož ustanovení tr. zák., bylo jeho povinností, pokud takto uložený trest podmíněně odložil, rozhodnout i v tomto směru podle téhož právního předpisu, tedy podle trestního zákona. Lze tak souhlasit s dovolatelkou v tom, že nelze aplikovat v jedné a té samé věci dvě normy trestního práva, v daném případě tedy uložit trest podle trestního zákona a současně rozhodnout o jeho podmíněném odložení podle trestního zákoníku. Navíc je nutno připomenout, že obě zmíněné trestně právní normy se nejenom navzájem vylučují, ale i to, že za účinnosti trestního zákona nebyl (nemohl být) účinný trestní zákoník a naopak, okamžikem účinnosti trestního zákoníku přestal být účinným trestní zákon. Popsaným postupem tak zmíněné rozhodnutí soudu prvního stupně představuje vadu v podobě jiného nesprávného hmotně právního posouzení z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přitom odvolací soud vzdor uvedenému zmíněnou vadu nenapravil, když odvolání A. K. i příslušného státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl. Lze pouze dodat, že s ohledem na uvedené byl zmíněným postupem shledán opodstatněným i dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve své druhé alternativě.
Protože Nejvyšší soud shledal takto podané dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným, zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Praze v té části jeho výroku, jímž bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání A. K. a příslušného státního zástupce podaného v její neprospěch, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěné vady nepřichází v úvahu její odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Krajský soud v Praze bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních právních hmotně právních otázek (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka