ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.44.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 44/2011 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 o dovolání podaném Mgr. E. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 382/2010 ze dne 1. září 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 66/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 66/2010 ze dne 10. června 2010 byla dovolatelka uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen trest. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin byla dovolatelka odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, přičemž jeho výkon jí byl odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále jí byl uložen peněžitý trest v počtu 10-ti denních sazeb, kdy denní sazba činí 2.500,- Kč, tedy celkem 25.000,- Kč a současně byl uložen pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců a byl jí uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí soudu prvého stupně podala Mgr. E. B. odvolání, o němž rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 382/2010 ze dne 1. září 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o peněžitém trestu.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podala Mgr. E. B. dovolání, a to jak osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, když za důvod dovolání označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že soudem prvního stupně byl odmítnut zásadní důkaz spočívající ve znaleckém posudku MUDr. Michala Zeleného svědčící ve prospěch dovolatelky, přičemž nad tímto faktem se pozastavil i soud odvolací, přičemž však současně bagatelizoval v něm uvedené skutečnosti týkající se jednak vlastního odběru krve prováděného mimo zařízení k tomu určeného (jiným zařízením než toxikologickou laboratoří), když Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky považuje toliko za interní normu nezávaznou pro trestní řízení a dále bagatelizuje skutečnosti ohledně možné výše obsahu alkoholu v krvi dovolatelky. Vyjádřila také nesouhlas se závěry obou soudů, pokud tyto poukázaly na to, že otázky položené znalci byly tendenční. S ohledem na výše uvedené proto závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil usnesení Krajského soudu Brno ze dne 01. 09. 2010, č. j. 5 To 382/2010 a věc vrátil Krajskému soudu Brno k dalšímu řízení.“
Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 20. 12. 2010. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněné či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět.
V rámci předmětného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně (případně soudu odvolacího), byl nesprávně posouzen jako daný trestný čin, přestože se jedná o trestný čin jiný nebo popsaný skutek není vůbec trestným činem. Námitky, které ve svém dovolání uplatnila dovolatelka jsou přitom námitky ryze skutkového a procesního charakteru, kdy napadá způsob, jakým bylo vedeno dokazování, na jehož základě byla uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zák. a jako takové nemohou být právně relevantně uplatněny pod deklarovaným dovolacím důvodem, ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. Nicméně k námitce dovolatelky, že obecné soudy neprovedly důkaz znaleckým posudkem MUDr. Michalem Zeleným, PhD., která je námitkou procesního charakteru, lze (jako obiter dictum) uvést, že soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí, jasně a pečlivě vyložily okolnosti, proč tento znalecký posudek jako důkaz neprovedly a které okolnosti je k tomuto postupu vedly. Obzvláště soud prvního stupně věnoval tomuto odůvodnění dostatečný prostor, když první otázku znaleckého posudku považoval (s ohledem na typy použitých přístrojů) za nepřesně formulovanou a mimo specializaci znalce a další otázky za irelevantní, a to i s ohledem na nepřesná výchozí tvrzení poskytnutá dovolatelkou. S tímto názorem soudu prvního stupně nelze než souhlasit, když z příslušných (položených) otázek stran předmětného (ve věci podaného) znaleckého posudku je zřejmé, že si je dovolatelka upravila (do pro ni příznivější podoby), když v průběhu trestního řízení (protokol o výslechu osoby podezřelé, č. l. 7-8) uvedla, že s požíváním alkoholu skončila již kolem 22:00 hod., proto se již po půlnoci necítila tímto alkoholem ovlivněna, zatímco (na žádost dovolatelky vypracovaný) znalecký posudek operuje s dobou požívání alkoholu mezi 22:30 a 00:30 hod.
Stejně tak je mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu námitka dovolatelky, že by soudy bagatelizovaly, že dovolatelce byl proveden odběr krve provedený jinou než toxikologickou laboratoří. Nicméně i k této argumentaci Nejvyšší soud (jako obiter dictum) uvádí, že s touto skutečností se vypořádal již odvolací soud, když uvedl, že Věstník ministerstva zdravotnictví ČR (podle kterého je nejlépe k takovéto činnosti vybavena laboratoř toxikologická) je toliko interní normou, která nemůže být pro orgány činné v trestním řízení závazná, a to s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů. Stav vylučující způsobilost byl navíc u dovolatelky prokázán dalšími skutečnostmi, mimo jiné výslechem zasahujícího policisty, který uvedl, že ji hlídka zastavila kvůli nebezpečnému způsobu jízdy, z dovolatelky byl cítit alkohol a podezření na ovlivnění alkoholem se následně potvrdilo třemi dechovými zkouškami. Navíc i z protokolu o lékařském ošetření z Psychiatrické léčebny Brno (z popisu ošetřující lékařky) vyplývá, že byla dovolatelka pod vlivem alkoholu, přičemž tuto skutečnost se snažila zatajit (nejdříve tvrzením, že alkohol vůbec nepožila, následně svoje ovlivnění alkoholem zdůvodňovala konzumací léků). V naznačených souvislostech je třeba zdůraznit, že dovolatelce bylo naměřeno 1,60 promile alkoholu v krvi, přičemž o relevantnosti jí uplatněné námitky by se dalo případně hovořit, pokud by tato hodnota byla kolem (judikaturou stanovené) hranice 1 promile, kdy by případná drobná odchylka mezi výsledky jednotlivých laboratoří (toxikologickou a biochemickou) byla podstatná.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka