ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.660.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 660/2011 -13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. června o dovolání podaném R. G., proti rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. 13 To 511/2010 ze dne 25. 1. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 205/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 2 T 205/2010 ze dne 3. 11. 2010 byl dovolatel uznán vinným pokusem ke zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zák.), a to za použití §21 odst. 1 tr. zák. a také přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin (pokus k němu) a přečin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
V předmětné věci podal R. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 13 To 511/2010 ze dne 25. 1. 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že dovolatele odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal R. G. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutky, jak byly popsány v průběhu trestního řízení v jeho věci, byly nesprávně právně kvalifikovány. To s tím, že stran pokusu ke zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zák. k §145 odst. 1 tr. zák. jeho jednání nesměřovalo k tomu, aby poškozenému způsobil těžkou újmu na zdraví, kdy soudy popsaný skutek mohl být právně posouzen (kvalifikován) pouze jako přečin ublížení na zdraví. V této souvislosti uvedl, že sice měl v ruce skleněný půllitr, ten však pouze poškozenému dopadl na hlavu, když dovolatel s ním pouze máchl bez úmyslu poškozeného zranit, když k takovému jednání neměl ani důvod (pohnutku). Šlo pouze o jakési vybočení z jeho dosavadního chování, kdy závěry soudů o tom, že jednání dovolatele skutečně směřovalo k ublížení na zdraví poškozeného, nebyly nijak podloženy a v tomto směru soudy uvažovaly pouze v obecné rovině. Dodal, že ve věci nebyl pořízen ani znalecký posudek stran zranění poškozeného, nebyla definována (označena) ani forma těžké újmy na zdraví a pouhé tvrzení, že hrozilo poškození důležitého orgánu, nestačí k závěru, že se jedná právě o těžkou újmu na zdraví. V této souvislosti poukázal na to, že poškozený byl hospitalizován pouze tři dny, bez známek traumatu, nebyly mu ordinovány léky, byl propuštěn bez dalších kontrol, nebylo ani nutné, aby pobýval na lůžku. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil v celém rozsahu napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Praze i s ním související rozsudek Okresního soudu v Rakovníku s tím, že zruší i případná všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby Okresní soud v Rakovníku věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dnešnímu dni dovolací soud neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva plynoucí z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k podanému dovolání obviněného.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže příslušné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se přitom nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že skutek, v jehož rámci byl shledán vinným pokusem ke zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zák. k §145 odst. 1 tr. zák. byl nesprávně právně kvalifikován, když jednání dovolatele nesměřovalo k tomu, aby poškozenému způsobil těžkou újmu na zdraví a měl být takto právně kvalifikován jako přečin ublížení na zdraví. Uvedená námitka byla vznesena právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti lze především poukázat na důvody obsažené v příslušných (citovaných) rozhodnutích obou soudů. Oba totiž dospěly oprávněně k závěru, že předmětný skutek se stal (na základě spolehlivě zjištěného skutkového děje) způsobem, který byl také vyjádřen v popisu tzv. skutkové věty obsažené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Vycházely takto z přesvědčivé výpovědi poškozeného i svědků J. V. a M. S., kteří popsali předmětný incident shodně, a to s tím, že nešlo o pouhé mávnutí půllitrem, ale o cílený útok na hlavu poškozeného. Zejména odvolací soud také vysvětlil, proč nebylo namístě vyžadovat znalecký posudek stran zranění poškozeného (či jeho vzniku), když správně poukázal na to, že tlustostěnný půllitr je nepochybně předmět, kterým lze útok na hlavu poškozeného učinit důraznějším, kdy v dané chvíli mohlo dojít k těžkému zranění i v podobě poranění nitrolebního či zasažení oka střepem. Přitom uvedeného si dovolatel v rámci svého útoku musel být zjevně vědom i s tím, že k vážnému následku (těžkému ublížení na zdraví) také snadno může dojít. Nelze přitom přehlédnout, že popsané jednání dovolatele bylo právně kvalifikováno jako pokus k označenému zločinu (ublížení na zdraví) a bylo pouze věcí náhody, že k těžkému ublížení na zdraví nakonec nedošlo. Nelze přitom ani přehlédnout, že k popsanému jednání dovolatel sáhl z příčin malicherných a bezdůvodně.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka