ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.692.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 692/2011 -15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 o dovolání podaném S. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 557/2010 ze dne 17. 1. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 71/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 3 T 71/2010 ze dne 22. 9. 2010 byl dovolatel uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku) a přečinem neposkytnutí pomoci podle §150 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal S. L. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 557/2010 ze dne 17. 1. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se trestné činnosti, kterou byl shledán vinným, nedopustil a poukázal na to, že to byl sám poškozený, který si způsobem svého života (fetování a nadměrné pití alkoholu) přivodil smrt, když vždy také odmítal jakoukoli pomoc. Poukázal dále na to, že ve věci vypracované znalecké posudky považuje za účelové a také na to, že ve věci nebyl k jeho návrhu slyšen svědek J. H., který bydlel s poškozeným a znal jeho způsob života, případně další svědky z jeho okolí. Cítí se být nevinným, a proto navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadená rozhodnutí“.
Nejvyšší soud České republiky obdržel přípis příslušné státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že tato se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy, jakož i nedostatečnost (neúplnost) vedeného dokazování s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že vůči poškozenému se choval slušně a ten si smrt přivodil sám, a to nepořádným způsobem života. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly takto na shodné svědecké výpovědi sousedů dovolatele B. K., M. Š. i P. K. i na výpověď svědka S. B., který v kritické době viděl poškozeného po pádu ze schodů a několikráte nabádal dovolatele, aby přivolal lékaře (pohotovost). Soudy dále vycházely i ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z odvětví psychiatrie, kdy znalkyně uvedla, že i z připojených videonahrávek lze počínání dovolatele hodnotit jako týrání poškozeného. Na tomto místě je nutné uvést, že dovolatel navrhl výslech označených svědků z okolí komunity, ve které se pohyboval on sám i poškozený, a že soudy v tomto směru jeho návrhům nevyhověly, když stroze v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání o podaném odvolání uvedly, že dokazování nebude doplněno a že tento svůj názor (v rozporu se svými povinnostmi stran náležitého odůvodnění přijatého rozhodnutí) blíže neodůvodnily. Navzdory tomuto pochybení je však zřejmé, že oba soudy zjevně dospěly k závěru, že ve věci vedené dokazování za daných okolností je dostačující k přijetí právních závěrů a další dokazování je redundantní. Ke stejnému závěru dospěl (i s ohledem na zmíněnou výtku) také dovolací soud, když je namístě připomenout již zmíněné, shodné svědecké výpovědi většího počtu osob a to sousedů, kteří protiprávní (jimi popsané) jednání dovolatele sledovali dlouhodobě a opakovaně. Za daných okolností tak námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka