ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.750.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 750/2011 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. června 2011 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným P. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 1. 2011, č. j. 13 To 612/2010-255, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 46/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 9. 2010, č. j. 2 T 46/2009-218, byl obviněný P. M. v bodě 1) výroku o vině uznán vinným pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. a v bodech 2), 3), 4) pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že
„1) dne 19. 12. 2006 v P. na pobočce České spořitelny, a. s., pomohl uzavřít R. N. smlouvu o úvěru na částku 200.000,- Kč tím, že jí obstaral na potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance otisk razítka a nepravý podpis mzdové účetní zaměstnavatele firmy Stopa CZ, s. r. o., P., kdy úvěr byl schválen na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, ačkoliv R. N. věděla, že tyto údaje jsou nepravdivé, neboť v této firmě nebyla nikdy zaměstnána, a věděla, že jí potvrzení o výši pracovního příjmu zaměstnance a otisk razítka, včetně podpisu mzdové účetní, obstaral P. M., poskytnutý úvěr ve výši 185.000,- Kč předala P. M., který jí slíbil, že úvěr bude splácet, což se však nestalo, a tímto jednáním společnosti Česká spořitelna, a. s., O., P., byla způsobena přímá škoda ve výši 154.723,- Kč,
2) dne 7. 3. 2007 v P. na pobočce České spořitelny, a. s., pomohl uzavřít T. B. smlouvu o úvěru na částku 200.000,- Kč tím, že mu obstaral na potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance otisk razítka a nepravý podpis mzdové účetní zaměstnavatele firmy Stopa CZ, s. r. o., P., kdy úvěr byl schválen na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, ačkoliv T. B. věděl, že tyto údaje jsou nepravdivé, neboť v této firmě nebyl nikdy zaměstnán, a věděl, že mu potvrzení o výši pracovního příjmu zaměstnance a otisk razítka, včetně podpisu mzdové účetní, obstaral P. M., poskytnutý úvěr ve výši 200.000,- Kč předal P. M., který mu slíbil, že úvěr bude splácet, což se však nestalo, a tímto jednáním společnosti Česká spořitelna, a. s., O., P., byla způsobena škoda ve výši 200.000,- Kč, T. B. postupně úvěr splácí,
3) dne 11. 6. 2007 v P. na pobočce České spořitelny, a. s., pomohl uzavřít M. R. smlouvu o úvěru na částku 200.000,- Kč tím, že jí obstaral na potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance otisk razítka a nepravý podpis mzdové účetní zaměstnavatele firmy Stopa CZ, s. r. o., P., kdy úvěr byl schválen na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, ačkoliv M. R. věděla, že tyto údaje jsou nepravdivé, neboť v této firmě nebyla nikdy zaměstnána, a věděla, že jí potvrzení o výši pracovního příjmu zaměstnance a otisk razítka, včetně podpisu mzdové účetní, obstaral P. M., poskytnutý úvěr ve výši 200.000,- Kč předala P. M., který jí slíbil, že úvěr bude splácet, což se však nestalo, a tímto jednáním společnosti Česká spořitelna, a. s., O., P., byla způsobena přímá škoda ve výši 173.000,- Kč, M. R. poskytnutý úvěr již uhradila,
4) dne 18. 4. 2007 v P. na pobočce České spořitelny, a. s., pomohl uzavřít J. H. smlouvu o úvěru na částku 200.000,- Kč tím, že jí obstaral na potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance otisk razítka a nepravý podpis mzdové účetní zaměstnavatele firmy Stopa CZ, s. r. o., P., kdy úvěr byl schválen na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, ačkoliv J. H. věděla, že tyto údaje jsou nepravdivé, neboť v této firmě nebyla nikdy zaměstnána, a věděla, že jí potvrzení o výši pracovního příjmu zaměstnance a otisk razítka, včetně podpisu mzdové účetní, obstaral P. M., poskytnutý úvěr ve výši 200.000,- Kč předala P. M., který jí slíbil, že úvěr bude splácet, což se však nestalo, a tímto jednáním společnosti Česká spořitelna, a. s., O., P., byla způsobena škoda ve výši 250.804,- Kč, J. H. úvěr již uhradila“.
Za to byl obviněnému podle §250b odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. 1. 2011, č. j. 13 To 612/2010-255, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 1. 2011 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání , které zároveň směřuje i proti rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na obsah ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. o pomoci k trestnému činu a namítl, že podle skutkových zjištění učiněných Okresním soudem v Pardubicích nebylo zjištěno, zda jednal úmyslně, a pokud ano, zda v úmyslu přímém či nepřímém. Dovolateli není známo, jakým způsobem soud dospěl k závěru, že svým jednáním „po subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu ve smyslu ustanovení §250b tr. zák. ve formě pomoci“. Je přesvědčen, že jeho jednání bylo neprávně právně posouzeno, když soud prvního stupně měl své rozhodnutí odůvodnit pouze tím, že obviněný musel vědět, že podklady, které předal svědkům, jsou nepravdivé. Další potřebná skutková zjištění ohledně jeho zavinění však již neučinil. Za daných okolností podle názoru dovolatele nemohl skutek posoudit způsobem, jaký zvolil, a to ani po stránce objektivní.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům pak obviněný závěrem navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky rozhodující o podaném dovolání zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 1. 2011, č. j. 13 To 612/2010-255, a rovněž i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. 2 T 46/2009“.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně poukázal na to, že návrh obviněného na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na další postup dovolacího soudu podle §265 l - §265m tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí. Připustil však, že nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř. ) a vzhledem k tomu, že návrh dovolatele nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, se nejedná o takovou vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. pro nesplnění náležitostí jeho obsahu.
Samotné námitky obviněného týkající se absence subjektivní a objektivní stránky pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., popř. §250b odst. 1 tr. zák., podle názoru státního zástupce lze obsahově podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně je nepovažuje za důvodné. V této souvislosti odkázal na skutková zjištění soudů, podle nichž obviněný jednotlivým žadatelům o úvěr, které sám nebo prostřednictvím svědkyně N. kontaktoval a kteří úvěrové smlouvy uzavírali na jeho popud, obstaral nepravdivá potvrzení o jejich pracovním příjmu u společnosti Stopa CZ, s. r. o., přičemž věděl, že těchto dokladů bude při uzavírání úvěrových smluv použito a že tyto osoby nemají k uvedené společnosti žádný vztah; těmto žadatelům, kteří byli vesměs studenty Zvláštního odborného učiliště a s jednáním s peněžními ústavy neměli žádné zkušenosti, navíc při jednání v pobočce České spořitelny, a. s., sám osobně „asistoval“. Poskytnutím nepravdivých dokladů o pracovním příjmu výše uvedeným osobám tedy opatřil prostředky ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu a po objektivní stránce tak naplnil všechny znaky účastenství ve formě pomoci k tomuto trestnému činu. Ve vztahu ke sdělení nepravdivých údajů peněžnímu ústavu při sjednávání úvěrové smlouvy, které samo o sobě naplňuje základní skutkovou podstatu trestného činu podle §250b odst. 1 tr. zák., zároveň nepochybně jednal v přímém úmyslu ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák., když věděl, že nepravdivé údaje budou hlavními pachateli použity při vylákání úvěru, a přitom chtěl, aby k tomuto následku došlo.
Pokud jde o způsobení škody jako znaku kvalifikované podstaty, státní zástupce připomněl, že obviněnému bylo přičítáno pouze v případě úvěru poskytnutého R. N., který nebyl řádně uhrazen. Současně zdůraznil, že ve vztahu ke vzniku škody postačovalo i zavinění z nedbalosti (§5 tr. zák.), když na trestní odpovědnost účastníka na trestném činu se vztahují všechna ustanovení o trestní odpovědnosti hlavního pachatele (§10 odst. 2 tr. zák.). V předmětné trestní věci však bylo podle názoru státního zástupce ve vztahu ke způsobení škody nikoli malé dovodit zavinění dovolatele ve formě minimálně nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., neboť ze způsobu, jakým jednal, a při znalosti toho, že R. N. nemá žádný vlastní příjem, musel být přinejmenším srozuměn s možností, že úvěr zůstane nesplacen.
Státní zástupce proto své vyjádření uzavřel konstatováním, že jednání obviněného (dovolatele) vykazovalo všechny objektivní i subjektivní znaky pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k „§250b odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.“, popř. §250b odst. 1 tr. zák. Soudům toliko vytkl, že některá zjištění vyplývající ze svědeckých výpovědí citovaných v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně mohla být vyjádřena v tzv. skutkové větě přiléhavěji (např. osobní účast obviněného při jednání s peněžním ústavem), nicméně tato okolnost ničeho nemění na tom, že skutková zjištění odpovídající výše uvedené právní kvalifikaci měly soudy k dispozici. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání pak výslovně vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný P. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění , a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav .
S ohledem na výše uvedený obsah důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že obviněný své dovolání založil na hmotně právních námitkách, které použitému dovolacímu důvodu odpovídají a v tomto smyslu jsou právně relevantní .
Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. V kvalifikované skutkové podstatě podle §250b odst. 3 tr. zák. se pak tohoto trestného činu dopustí pachatel, který činem způsobí škodu nikoli malou. Trestný čin úvěrového podvodu je trestným činem úmyslným, přičemž ke vzniku škody jako znaku kvalifikované skutkové podstaty postačí i zavinění z nedbalosti (srov. ustanovení §6 písm. a/ tr. zák.).
Účastenství na trestném činu ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo poskytne jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků , odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník). Pomocník tedy úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu. S ohledem na argumentaci dovolatele je nutno též zdůraznit, že podle §10 odst. 2 tr. zák. se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka na trestném činu (zde pomocníka) užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, vyjma případů, kdy zákon stanoví něco jiného.
Soud prvního stupně při právním posouzení jednání obviněného (dovolatele) vycházel ze skutkových zjištění popsaných poměrně stručně ve výrokové části rozsudku, avšak náležitě rozvedených v jeho odůvodnění. Na základě výsledků provedeného dokazování soud zjistil, že obviněný (dovolatel) postupně oslovil nejprve svou známou R. N. a jejím prostřednictvím pak i T. B., M. R. a J. H. s tím, aby si vzali úvěr u České spořitelny, a. s., každý na částku 200.000,- Kč, a tyto finanční prostředky mu pak odevzdali. Za to jim přislíbil finanční odměnu a zároveň je ubezpečil, že úvěr bude splácet za ně. Jelikož se jednalo o sice již zletilé studenty Zvláštního odborného učiliště, avšak bez potřebného příjmu, dovolatel jim na bankou požadovaném potvrzení o výši pracovního příjmu zaměstnance obstaral otisk razítka a nepravý podpis mzdové účetní zaměstnavatele firmy Stopa CZ, s. r. o., P. Tyto pak předal jmenovaným žadatelům při jednáních o uzavření úvěrové smlouvy, u nichž jim také jako osoba znalá postupu při sjednávání úvěru asistoval. Poté, co byl úvěr schválen, mu každý z žadatelů o úvěr (tj. přímý pachatel trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák.) předal vyinkasované peněžní prostředky, s nimiž pak obviněný naložil nezjištěným způsobem a o splácení úvěru se posléze již nijak nestaral. Jinými slovy, ze skutkových zjištění učiněných v projednávané trestní věci vyplývá, že jednotliví žadatelé o úvěr uzavírali úvěrové smlouvy na popud obviněného, který jim pro úspěch „celého podniku“ obstaral nepravdivá potvrzení o jejich pracovním příjmu. Přitom dobře věděl, že těchto dokladů bude při uzavírání úvěrových smluv použito a že jednotliví žadatelé o úvěr nemají k uvedené společnosti žádný vztah; jako nezkušeným osobám jim pak navíc při jednáních v pobočce České spořitelny, a. s., osobně „asistoval“.
Poskytnutím nepravdivých dokladů o pracovním příjmu a při prokázané znalosti všech výše uvedených podstatných skutečností dovolatel nepochybně opatřil R. N., T. B., M. R. a J. H. prostředky ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Takové jednání naplnilo po objektivní stránce přinejmenším všechny znaky účastenství ve formě pomoci k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ve vztahu k jednání přímých pachatelů, které naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu podle §250b tr. zák., dovolatel po subjektivní stránce jednal jednoznačně v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák. Věděl totiž, že nepravdivé údaje budou sděleny pracovníkům peněžního ústavu při jednáních o úvěru, přičemž je opatřil žadatelům právě s tímto záměrem, když vycházel z toho, že bez nich by jim jako studentům bez vlastního příjmu úvěr poskytnut nebyl. Skutečnost, že dovolatel předmětnou trestnou činnost zorganizoval popř. výše jmenované osoby k jejímu spáchání navedl, pak zůstala zcela mimo pozornost soudu prvního stupně. Odvolací soud ji v rámci prováděného přezkumu sice nepřehlédl (viz str. 4 napadeného usnesení), avšak s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius (tj. změny k horšímu) se uvedenými otázkami blíže nezabýval.
Soud prvního stupně skutek popsaný pod bodem 1) výroku rozsudku správně posoudil jako účastenství na trestném činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., i ve vztahu ke způsobení škody nikoli malé (§89 odst. 11 tr. zák.) jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Jak již Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí zmínil, u pachatele a rovněž u účastníka na spáchaném trestném činu trestném činu postačí u kvalifikované skutkové podstaty zavinění z nedbalosti , vyjma případů, vyžaduje-li zákon i zde zavinění úmyslné (§6 písm. b/ tr. zák., srov. též §10 odst. 2 tr. zák.). Za soudy zjištěného skutkového stavu věci nelze pochybovat o tom, že zavinění dovolatele zahrnující způsobení těžšího následku bylo úmyslné (§4 tr. zák.). Na to konečně ve svém vyjádření k dovolání výstižně poukázal i státní zástupce. Dovolatel totiž jednal se znalostí všech rozhodných skutkových okolností; především věděl, jaká bude výše inkriminovaného úvěru, k jehož podvodnému získání soudy zjištěným způsobem napomáhal, a to s cílem využít tento úvěr pro sebe. Zároveň jednal s vědomím toho, že žadatelka o úvěr R. N. je studentkou střední školy bez vlastního příjmu a s největší pravděpodobností nebude mít finanční prostředky na to, aby úvěr mohla splácet.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud dovolateli nepřisvědčil, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu nebo jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně byly založeny na vytýkaných pochybeních jako důsledku nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože námitky obviněného P. M. nebyly shledány jakkoliv opodstatněnými, Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler