ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.781.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 781/2011 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 1. 2011, č. j. 55 To 33/2011-14, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 80/2010, za podmínek §265p odst. 1 tr. ř. takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 1. 2011, č. j. 55 To 33/2011-14, a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2011, č. j. 2 T 80/2010-7.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II . Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v České Lípě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2011, č. j. 2 T 80/2010-7, v trestní věci obviněného J. P., stíhaného pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009), bylo podle §231 odst. 1 tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek, že „v přesně nezjištěné době od února 2009 do července 2009 v cca 10-ti případech prodal za celkovou částku cca 10.000,- Kč pervitin S. M., která drogu užila šňupáním i nitrožilně“ .
O stížnosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, usnesením ze dne 27. 1. 2011, č. j. 55 To 33/2011-14, jímž tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dnem 27. 1. 2010 (§140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení stížnostního soudu podal následně nejvyšší státní zástupce dovolání , a to v neprospěch obviněného J. P. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. f), g), l ) tr. ř. s poukazem na to, že soud druhého stupně zamítl řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., jímž bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve připomněl rozsudek Okresního soudu v České Lípě ve věci sp. zn. 2 T 50/2009 ze dne 23. 6. 2010, kterým bylo rozhodnuto o obžalobě Okresního státního zastupitelství v České Lípě pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), v níž byl jako dílčí útok pokračující trestné činnosti obviněného zahrnut i výše uvedený prodej drog S. M. Dále připomněl obsah usnesení téhož soudu ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 2 T 80/2010, kterým bylo následně trestní stíhání obviněného pro toto jednání podle §231 odst. 1 tr. ř. a §233 odst. 1 tr. ř., z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno jako nepřípustné.
Soud při svém rozhodnutí podle dovolatele vadně aplikoval usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, a v důsledku toho dospěl tak k nesprávnému právnímu závěru, že prodej drog S. M. nebyl dílčím útokem pokračující trestné činnosti obviněného, nýbrž součástí skutku, pro který už byl uznán vinným shora citovaným rozsudkem ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 T 50/2009, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 55 To 428/2010, a proto v daném případě bránila dalšímu trestnímu řízení překážka věci rozsouzené.
Dovolatel soudu vytkl, že nesprávně posoudil hmotně právní otázku pokračování v trestném činu, s čímž je logicky spjata i nesprávnost rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro toto inkriminované (dílčí) jednání. Navíc dle jeho názoru postrádá logiku, aby soud nejprve část jednání obviněného oddělil a vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí, a následně pak tvrdil, že o takto oddělené části dané trestní věci již nelze rozhodnout. Přitom usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, se podle dovolatele zabývá jen zdánlivě obdobnou problematikou a na nyní posuzovanou věc je nelze použít. Předmětným usnesením byla totiž řešena otázka, zda jde o samostatné útoky pokračujícího trestného činu spočívajícího v prodeji drog na témže místě a v tutéž dobu různým odběratelům, a to v těch případech, kdy totožnost některých z nich byla upřesněna až v průběhu trestního stíhání; a je-li třeba ve vztahu ke každému z těchto odběratelů s ohledem na ustanovení §160 odst. 5 tr. ř. nutno zahajovat proti obviněnému trestní stíhání pro další skutek. Byl učiněn závěr, že nikoliv.
V nyní posuzované věci jde podle názoru dovolatele o situaci zcela jinou. Totožnost všech osob, jimž obviněný prodával drogy, byla od samého počátku známa a pro tyto konkrétní prodeje bylo trestní stíhání postupem podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno. Obviněný se inkriminované trestné činnosti dopouštěl na různých místech a v době, která se ve vztahu k jednotlivým odběratelům sice zčásti prolínala, nicméně nelze učinit závěr, že by byla ve vztahu ke každému z nich zcela shodná. Jelikož obviněný byl od počátku veden jednotným záměrem vyrábět a distribuovat drogy a tento záměr svým jednáním také realizoval, je prodej drog každému z odběratelů dílčím útokem pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti dovolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 4 Tdo 225/2011, podle kterého v případě, že pachatel opakovaně v delším časovém úseku na více místech a ve vztahu k více osobám vyráběl, prodával či jinak opatřoval omamnou nebo psychotropní látku, dopouští se dílčích útoků pokračujícího (§116 tr. zákoníku) trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Soud prvního stupně tedy podle dovolatele pochybil, pokud ohledně jednoho z dílčích útoků pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku trestní stíhání obviněného J. P. zastavil s odůvodněním, že jde o součást jediného skutku, ohledně kterého již bylo pravomocně rozhodnuto, a že rozhodnutí o zbývajícím rozsahu trestné činnosti obviněného, jak je popsána ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 T 50/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 55 To 428/2010, tvoří překážku řízení ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Jestliže odpadly překážky pro rozhodnutí i ohledně skutku týkajícího se S. M., jež dříve bránily projednání věci před soudem, měl soud prvního stupně rozhodnout ve věci způsobem popsaným v §45 tr. zákoníku, tedy zrušit v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 T 50/2009, včetně rozhodnutí obsahově navazujících, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními popsanými ve zrušeném rozsudku rozhodnout o vině obviněného pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku týkajícího se S. M., o společném trestu a případně i o dalších navazujících výrocích. Pokud odvolací soud svým rozhodnutím ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 55 To 33/2011, nevyhověl důvodně podané stížnosti státního zástupce a usnesení soudu prvního stupně zatížené vadou naplňující dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. ponechal nedotčené, pak sám naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., ačkoliv v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu byly dány výše uvedené dovolací důvody.
Nejvyšší státní zástupce proto v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za použití §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 55 To 33/2011, usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 2 T 80/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu, a poté věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě k novému projednání a rozhodnutí. Současně připomněl, že navrhované rozhodnutí lze ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně rovněž navrhl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce písemně vyjádřil obviněný J. P., který uvedl, že na rozdíl od nejvyššího státního zástupce je přesvědčen, že soud prvního stupně vyhodnotil všechny právní aspekty předmětné věci zcela správně a jeho rozhodnutí odpovídá všem rozhodným kritériím trestně právních norem. Důvody, které ho vedly k zastavení trestního stíhání stran jednání vztahujícího se k osobě S. M., přitom v rozhodnutí náležitě vyložil. Z tohoto důvodu obviněný navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo odmítnuto . S odkazem na ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby bylo dovolání projednáno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., kterým bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí v prvé řadě posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce své dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g), l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu, kterou namítá dovolatel, by tedy byla naplněna za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž odkázal.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání , o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Pokud jde o zastavení trestního stíhání, zakládá výše uvedený dovolací důvod skutečnost, že bylo tímto způsobem rozhodnuto, aniž byla dána některá z obligatorních podmínek, s nimiž zákon spojuje vydání takového rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny , tj. v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Se zřetelem k výše uvedenému obsahu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. f), g), l ) tr. ř. je zřejmé, že dovolání nejvyššího státního zástupce se opírá o skutečnosti, které lze z hlediska těchto dovolacích důvodů považovat za právně relevantní . Protože Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je třeba poukázat na ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., podle kterého trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, mj. proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu.
Při posuzování toho, zda výše uvedený důvod nepřípustnosti trestního stíhání byl u obviněného J. P. skutečně dán v případě dílčího jednání směřujícího vůči odběratelce drogy (pervitinu) S. M., které soud prvního stupně původně vyloučil ze společného řízení, se nelze obejít bez stručného připomenutí geneze předmětné trestní věci, na kterou konečně poukazuje i dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku.
Státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v České Lípě byla na obviněného J. P. podána obžaloba původně pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od března 2008 do července 2009 na různých místech v Č. L.,v D. v N. B. v cca 410-ti případech prodal za celkovou částku cca 410.000,- Kč metamfetamin zvaný pervitin, tedy psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nejméně těmto osobám:
a) v přesně nezjištěné době od března 2008 do dne 26. 6. 2009 v cca 300 případech prodal za celkovou částku cca 300.000,- Kč pervitin H. K., která drogu částečně užila nitrožilně a částečně distribuovala dalším osobám,
b) v přesně nezjištěné době od dubna 2009 do června 2009 ve 20 případech prodal za celkovou částku cca 20.000,- Kč pervitin R. D., který drogu užil šňupáním,
c) v přesně nezjištěné době od července 2008 do dne 8. 7. 2009 v nejméně 60-ti případech prodal za celkovou částku cca 60.000,- Kč pervitin M. H., který drogu užil šňupáním,
d) v přesně nezjištěné době od února 2008 do července 2009 v cca 10 případech prodal za celkovou částku cca 10.000,- Kč pervitin S. M., která drogu užila šňupáním i nitrožilně,
e) v přesně nezjištěné době od července 2008 do července 2009 v nejméně 5 případech prodal za celkovou částku nejméně 5.000,- Kč pervitin T. Č., který drogu užil šňupáním,
f) v přesně nezjištěné době od dubna 2009 do července 2009 ve 4 případech prodal za celkovou částku 4.000,- Kč pervitin L. Š., která drogu užila šňupáním,
g) v přesně nezjištěné době od dubna 2009 do července 2009 v nejméně 7 případech prodal za celkovou částku 7.000,- Kč pervitin E. Č., která drogu užila šňupáním,
h) v přesně nezjištěné době od ledna 2009 do dubna 2009 v nejméně 4 případech prodal za celkovou částku 4.000,- Kč pervitin J. S., který drogu užil šňupáním.
Pro tyto konkrétní útoky (prodeje drog), jak zdůraznil dovolatel, bylo řádně zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř., kdy totožnost osob, kterým obviněný J. P. drogu prodával, byla od počátku orgánům činným v trestním řízení známa.
O podané obžalobě bylo rozhodl Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 T 50/2009, který následně zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 55 To 428/2010, a to v celém rozsahu, a nově rozhodl tak, že se obviněný uznává vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., za který se mu ukládá souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou. Podle výroku rozsudku odvolacího soudu spočívala trestná činnost obviněného po skutkové stránce v tom, že v přesně nezjištěné době od března 2008 do července 2009 na různých místech v Č. L., D. a v N. B. v nejméně 152 případech prodal za celkovou částku nejméně 152.000,- Kč metamfetamin zvaný pervitin, tedy psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nejméně těmto osobám:
a) v přesně nezjištěné době od března 2008 do dne 26. 6. 2009 v nejméně 128 případech prodal za celkovou částku cca 128.000,- Kč pervitin H. K., která drogu částečně užila nitrožilně a částečně distribuovala dalším osobám,
b) v přesně nezjištěné době od dubna 2009 do června 2009 v nejméně 20 případech prodal za celkovou částku cca 20.000,- Kč pervitin R. D., který drogu užil šňupáním,
c) v přesně nezjištěné době od března 2009 do června 2009 v nejméně 4 případech prodal za celkovou částku 4.000,- Kč pervitin L. Š., která drogu užila šňupáním.
Útok uvedený pod bodem d) obžaloby (viz výše), který spočíval v prodeji pervitinu svědkyni S. M., Okresní soud v České Lípě nejprve usnesením ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 T 50/2009, vyloučil podle §23 odst. 1 tr. ř. k samostatnému projednání a rozhodnutí pro nedosažitelnost této svědkyně, aby následně usnesením ze dne 5. 1. 2011, č. j. 2 T 80/2010-7, rozhodl tak, že podle §231 odst. 1 tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., z důvodů nepřípustnosti uvedených v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. , se trestní stíhání obviněného pro tento skutek zastavuje .
Z výše uvedené stručné rekapitulace průběhu řízení je zřejmé, že obviněný J. P. se dopouštěl v období od března 2008 do července 2009 řady dílčích útoků spočívajících v distribuci pervitinu různým osobám na různých místech, a to po dobu více než jednoho roku. Všechna v obžalobě a později (v modifikované podobě) v rozsudku popsaná jednání naplňují stejnou skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň jsou vedena týmž záměrem obviněného drogy prodat a utržit za ně peníze. Jednotlivá jednání obviněného jsou spojena obdobným způsobem provedení a zároveň i časovou souvislostí, neboť se postupně udály v období od měsíce března 2008 do měsíce července 2009, a shodují se i v napadeném objektu, jenž je představován zájmem společnosti, aby se s omamnými a psychotropními látkami nakládalo pouze v souladu se zákonem.
Všechna jednání obviněného tudíž naplňovala požadavky předpokládané v ustanovení §116 tr. zákoníku, podle něhož se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Z pohledu hmotného práva se jedná o jeden trestný čin obviněného, jenž se skládá z jednotlivých dílčích jednání, resp. dílčích útoků rozložených v určitém časovém období.
Pokud soudy obou stupňů v odůvodnění svých dovoláním napadených rozhodnutí odkazovaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006 (publ. pod R 6/2008 SbRt. tr.), pokládá Nejvyšší soud tento odkaz za nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí se vztahuje k jiné - již dovolatelem zmiňované - situaci, kdy obviněný v určité relativně velmi krátké a ohraničené době, na konkrétním místě prodával omamné a psychotropní látky více osobám. Takové počínání obviněného je podle uvedeného rozhodnutí jedním jednáním a prodej drog jednotlivým osobám zde nepředstavuje dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V nyní projednávané věci však jde o zcela rozdílný případ, neboť obviněný se stíhaného jednání dopouštěl v časovém úseku delším jednoho roku, na více místech, s cílem opakovaně prodat omamnou a psychotropní látku. Každé takové jednání obviněného učiněné za popsaných okolností je proto jednotlivým dílčím útokem pokračujícího trestného činu.
V této souvislosti je třeba dále poukázat na procesní pravidla stíhání pokračujícího trestného činu.
Podle §12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
K tomu je pak nutné uvést, že tzv. velká novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, nově upravila procesní nakládání s pokračujícími trestnými činy, resp. s jejich jednotlivými dílčími útoky, které se v procesně právní rovině považují za samostatné skutky, o nichž lze rozhodnout odděleně (srov. §11 odst. 2, §12 odst. 12, §17 odst. 2, §20 odst. 1 a §23 odst. 1 tr. ř.). Do 31. 12. 2001 se pokračování v trestném činu považovalo za součást jednoho nedělitelného skutku. Jestliže např. soud po provedení dokazování a vyhodnocení důkazů dospěl k závěru, že dílčí útok pokračujícího skutku (trestného činu) popsaný v obžalobě nebyl prokázán, pak tento útok z výroku o vině vypustil (aniž by o něm dále rozhodoval) a tuto skutečnost pouze vyjádřil a vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. však nově zavedla, aniž se změnila definice uvedená v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., že skutkem podle trestního řádu se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak (srov. §12 odst. 12 tr. ř. ). To zároveň úzce souvisí s ustanovením §11 odst. 2 tr. ř., podle něhož týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že pojem pokračování v trestném činu má jiný význam v hmotně právním smyslu (zde platí, že pokračování v trestném činu je jeden skutek, jeden trestný čin) a jiný v procesně právním smyslu (kde každý dílčí útok pokračujícího trestného činu je samostatným skutkem). Také v případě pokračování v trestném činu ve smyslu nové právní úpravy – tj. podle ustanovení §116 tr. zákoníku, je pokračující trestný čin z hlediska hmotného práva nadále jedním skutkem. Z hlediska práva procesního však nadále platí zásada vyjádřená v ustanovení §12 odst. 12 tr. ř.
Důsledkem novelizované právní úpravy je to, že na jedné straně ani pravomocné odsouzení za některé dílčí útoky jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který je podle trestního zákona (tj. v hmotně právním smyslu) jedním skutkem a jedním trestným činem, nebrání tomu, aby byl tentýž obviněný trestně stíhán a odsouzen za další dílčí útoky stejného trestného činu a aby mu byl případně uložen společný trest za pokračování v trestném činu. Stejný princip platí i v případě, že byl obviněný pro některý z dílčích útoků obžaloby zproštěn. Na tomto základě pak lze spolehlivě dovodit, že je-li o jednom či více útocích pokračujícího trestného činu pravomocně meritorně rozhodnuto, netvoří toto rozhodnutí překážku rei iudicatae vůči zbývajícímu dílčímu útoku či útokům . Platí tedy, že soud musí rozhodnout o všech dílčích útocích pokračujícího trestného činu, a to třeba i rozdílnými výroky.
Těmito zásadami se Okresní soud České Lípě v usnesení ze dne 5. 1. 2001, č. j. 2 T 80/2010-7, neřídil a ve věci nesprávně rozhodl, pokud trestní stíhání obviněného J. P. pro dílčí útok pokračujícího trestného činu (přečinu) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku podle §231 odst. 1 tr. ř. a §223 odst. 1 tr. ř. zastavil, když vadně zjistil důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který rozhodoval o stížnosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě proti předmětnému usnesení, žádné vady napadeného rozhodnutí nezjistil a nemohl je tedy ani napravit. Důvodnou stížnost státní zástupkyně pak usnesením ze dne 27. 1. 2011, č. j. 55 To 33/2011-14, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Se zřetelem ke všem skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích lze nejvyššímu státnímu zástupci jako dovolateli přisvědčit, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou předpokládanou v důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (a zároveň ovšem též vadou uvedenou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) a řízení jemu předcházející pak vadami uvedenými v ustanoveních §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Vzhledem k závažnosti zjištěných pochybení nelze na právní moci napadeného rozhodnutí spravedlivě trvat.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání rozhodl za podmínek §265p odst. 1 tr. ř. tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 1. 2011, č. j. 55 To 33/2011-14, i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2011, č. j. 2 T 80/2010-7. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil rovněž všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v České Lípě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí učinil Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy se soud prvního stupně bude muset v intencích zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu věcí znovu zabývat a znovu o dílčím útoku (skutku) pokračujícího trestného činu rozhodnout. V novém řízení o této věci bude tento soud, popř. i soud druhého stupně při rozhodování o řádném opravném prostředku povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler