ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.790.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 790/2011 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2011 o dovolání podaném P. R. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 536/2010 ze dne 14. prosince 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 149/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 149/2010 ze dne 21. října 2010 byl dovolatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený zvlášť závažný zločin byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §59 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání P. R. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 8 To 536/2010 ze dne 14. prosince 2010 tak, že jej podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal P. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, prostřednictvím obhájce, které bylo Městskému soudu v Brně osobně doručeno dne 6. 5. 2011. Podání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně 10. 2. 2011 přitom nelze za dovolání považovat, neboť podle §265d odst. 2 tr. ř. obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno , o čemž byl obviněný R. náležitě poučen. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl (když uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. písm. g/ tr. ř.), že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno, když absentuje základní znak jemu přisouzeného trestného činu, a to „užití pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci“. Poukázal na svoje tělesné proporce, s tím, že s ohledem na ně a na další okolnosti činu (místo činu, kdy se jednalo o místo značně frekventované), nebylo možno jeho jednání (vyžadování „finančního příspěvku“) posoudit jako označený trestný čin. Závěrem proto navrhl, aby bylo usnesení Krajského soudu v Brně zrušeno a aby bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jednání dovolatele dle jeho názoru nebylo pouhým obtěžováním spoluobčanů bezdomovcem, jak se to snaží prezentovat dovolatel, nýbrž bylo spácháno vůči dvěma nezletilcům, kteří měli z dovolatele evidentní strach bez ohledu na jeho tělesnou výšku a hmotnost. Poukázal na fakt, že této skutečnosti si byl dovolatel nepochybně vědom, když po poškozených nejprve požadoval jen malé částky a když zjistil, že jeho jednání má úspěch, požadoval částky vyšší. Právě skutečnost, že se trestného činu dopustil vůči nezletilcům, a že se tak stalo jen asi 1 rok po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi podle §41 tr. zák. za trestný čin loupeže podle §234 tr. zák., jsou skutečnosti z hlediska možnosti aplikace ustanovení §59 tr. zákoníku rozhodné. Shrnul, že použitou právní kvalifikaci skutku proto považuje za přiléhavou. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Zdůraznil, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně navrhl. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nejprve ověřil, zda dovolání splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, přičemž ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. uvádí, že rozhodnutí se doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci a příslušná lhůta běží od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Z předmětného spisu vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo dovolateli doručeno 28. 1. 2011, jeho obhájci Mgr. Adametzovi pak 26. 1. 2011, posledním dnem lhůty pro podání dovolání proto byl den 28. 3. 2011. Skutečnost, že v rámci této lhůty podal obviněný R. „dovolání“, v jehož rámci požádal o ustanovení obhájce, nemá na běh této dvouměsíční lhůty vliv, když pro trestní řízení byl zastoupen Mgr. Adametzem, kterému bylo i usnesení odvolacího soudu doručeno. Podle §41 odst. 5 tr. ř. nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. V tomto směru lze odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1340/2006 (uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 50/2007), podle kterého jestliže v době, kdy pravomocně skončilo řízení některým z rozhodnutí soudu uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., měl obviněný obhájce, pak je tento obhájce oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. §16 zákona č. 85/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného dovolání a účastnit se řízení o něm (§41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že právní mocí už jinak zaniklo zmocnění tohoto obhájce, aby obhajoval obviněného. V uvedeném případě není žádný důvod k tomu, aby soud (např. k žádosti obviněného) ustanovil obviněnému nového obhájce. Žádný vliv na běh zákonné dovolací lhůty uvedené v §265e tr. ř, a tedy ani právní význam při posuzování včasnosti podaného dovolání nemá skutečnost, že obhájce, který je ve smyslu ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. oprávněn za obviněného podat ještě dovolání, takto v dovolací lhůtě neučiní, a namísto toho obviněného nesprávně informuje, že je třeba si k podání dovolání obhájce zvolit znovu, případně si jej nechat ustanovit (viz usnesení Nejvyššího soudu 7 Tdo 619/2005 ze dne 24. 5. 2005) . Skutečnost, že dovolatel požádal o ustanovení obhájce nového (stejně jako to, kdyby si jiného obhájce sám zvolil), proto nic nemění na tom, že posledním dnem pro podání lhůty byl den 28. 3. 2011. (Jako obiter dictum je možno uvést, že ustanovenému obhájci Mgr. Babíkovi bylo předmětné rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 7. 3. 2011, tedy s dostatkem času pro vypracování dovolání v zákonem stanovené lhůtě.)
S poukazem na uvedené skutečnosti pak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno opožděně, přičemž uvedené rozhodnutí dovolací soud přijal za splnění podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka