ECLI:CZ:NS:2011:3.TZ.1.2011.1
sp. zn. 3 Tz 1/2011 -23
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. února 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. Ř. , proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 5 T 178/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 5 T 178/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §65 odst. 2, §56 odst. 2 písm. b), a §2 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. v neprospěch obviněného R. Ř.
Napadené usnesení se zrušuje. Zrušuje se i usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 4 To 703/2010.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Českých Budějovicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 5 T 178/2001, byl obviněný R. Ř. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e) zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák., a byl mu uložen za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 3 T 278/2001, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2001, podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2, 45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 3 T 278/2001, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 2. 2003.
Okresní soud v Českých Budějovicích poté vydal dne 28. 4. 2005 usnesení sp. zn. 8 T 81/2007, jímž obviněnému podle §336 odst. 2 tr. ř. nařídil výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin u Městského úřadu N. H. Obviněnému stanovil povinnost dostavit se do čtrnácti dnů na obecní úřad k projednání podmínek výkonu uloženého trestu. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno do vlastních rukou dne 9. 5. 2005.
Obviněný výkon trestu obecně prospěšných prací zahájil dne 4. 1. 2005, jak plyne ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko České Budějovice ze dne 6. 5. 2005 a 7. 11. 2007 a vykonal 25 hodin z uloženého trestu. Opatřením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2008 bylo rozhodnuto o výkonu trestu obecně prospěšných prací ve prospěch Obecního úřadu H. S., okr. České Budějovice. Ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko České Budějovice ze dne 20. 5. 2010 se podává, že obviněný z uloženého trestu obecně prospěšných prací vykonal ve prospěch obce H. S. celkem 32 hodin. Středisko České Budějovice oddělení OPP navrhlo okresnímu soudu, aby rozhodl o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť obviněný o další výkon trestu obecně prospěšných prací neprojevil zájem.
Na podkladě tohoto podnětu Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci nařídil veřejné zasedání na den 28. 5. 2010, kdy vydal usnesení pod sp. zn. 5 T 178/2001, jímž podle §65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen tr. zákoník) přeměnil nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 193 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 193 dnů, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 6. 2010, když stížnost obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 4 To 703/2010, jako opožděnou, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., zamítl.
Proti posledně citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. Ř. Namítal v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §45a odst. 4 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 a §2 odst. 1 tr. zákoníku. Podle názoru stěžovatele okresní soud vadně vyložil posledně citované zákonné ustanovení o časové působnosti nového zákona a neujasnil si, užití kterého zákona je pro obviněného příznivější. V opačném případě by totiž musel postupovat podle zákona č. 140/1961 Sb., který stanoví příznivější poměr při přeměňování trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, takže závěr o nutnosti aplikovat trestní zákoník a z něj vyplývající uložení přísnější výměry trestu, je porušením zákona v neprospěch obviněného.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 4 To 703/2010. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky buďto věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích s pokynem znovu v ní jednat a rozhodnout, případně, aby podle §271 odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb. ve znění novely), který v §2 stanoví podmínky trestnosti činu a dobu jeho spáchání. Podle odstavce 1 se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Trestností činu nutno rozumět možnost, že pachatel je pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování činu bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce. Trestnost činu je tedy charakteristikou činu jako činu soudně trestného, jehož druh, povaha i sankce musí být popsána v trestním zákoně. Jsou to tedy všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i trestu (srov. Šámal, Pavel a kol., Trestní zákoník I, Komentář, str. 39, l. vydání 2009, C.H.Beck).
Jestliže za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. nastaly podmínky pro rozhodnutí, že je nutno celý či nevykonaný zbytek uloženého trestu obecně prospěšných prací přeměnit v nepodmíněný trest odnětí svobody, pak podle ustanovení §45a odst. 4 tr. zák. platilo, že každé, i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, se počítají za jeden den odnětí svobody. Znamená to, že v konkrétním případě by při použití tohoto právního předpisu byl obviněnému přeměněn trest 193 hodin obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 97 dnů.
Podle ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku je takováto přeměna trestu obecně prospěšných prací stanovena tak, že každá i jen započatá jedna hodina takovéhoto nevykonaného trestu se počítá za jeden den odnětí svobody. V konkrétním případě tak bylo přeměněno nevykonaných 193 hodin trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 193 dnů.
V posuzované trestní věci bylo namístě při úvaze, který zákon bude aplikován a které podmínky jsou pro obviněného příznivější pro posouzení trestnosti, porovnat výše citovaná zákonná ustanovení, přičemž je zřejmé, že nová právní úprava v trestním zákoníku pro obviněného příznivější není. Bylo proto při přeměně trestu užít ustanovení §45 odst. 4 tr. zák. a při zařazení obviněného pro výkon trestu postupovat v intencích ustanovení §39a odst. 2 písm. b) tr. zák., nikoli podle §56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Aplikace zákonných ustanovení trestního zákoníku byla v daném případě porušením zákona v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud vzhledem k těmto závěrům podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 5 T 178/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §65 odst. 2, §56 odst. 2 písm. b), §2 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. Ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, současně pak zrušil i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zrušeno bylo rovněž usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 4 To 703/2010. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací bude okresní soud postupovat v intencích právního názoru, který v tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil (§270 odst. 4 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a