ECLI:CZ:NS:2011:3.TZ.86.2011.1
sp. zn. 3 Tz 86/2011 -17
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. M. , proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 1 T 701/2001, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 1 T 701/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §45a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 a v řízení předcházejícím §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 1 T 701/2001, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil v době od září 1998 do února 2000 ve Dvoře Králové nad Labem, okres Trutnov. Za tento trestný čin mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, a to za současného uložení povinnosti uhradit podle svých možností způsobenou škodu. Trestní příkaz byl obviněnému P. M. doručen dne 7. 12. 2001 a právní moci nabyl dne 18. 12. 2001.
Následně rozhodl Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 1 T 701/2001, podle §45a odst. 4 tr. zák. o přeměně trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, uloženého P. M. pravomocným trestním příkazem téhož soudu ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 1 T 701/2001, na trest odnětí svobody v trvání 75 dnů. Současně obviněného podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 11. 2010.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného P. M. stížnost pro porušení zákona, a to proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 1 T 701/2001.
Stěžovatel je toho názoru, že citovaným usnesením, byl porušen zákon v ustanoveních §45a odst. 4 a §68 odst. 1 písm. d) tr. zák., a v řízení, jenž vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, také v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M.
Ve stížnosti uvedl, že Okresní soud v Trutnově odůvodnil své rozhodnutí o přeměně trestu v podstatě tím, že P. M. se v době rozhodné nezdržoval na žádné z jím uvedených adres v okresech T. a L., nedostavil se k projednání podmínek výkonu uloženého trestu obecně prospěšných prací a v důsledku toho nezačal ani tento trest vykonávat, a to ani po svém zatčení a poučení o následcích nevykonání uloženého trestu, přestože mu byl předán seznam možných poskytovatelů prací a kontakty na pracovnice příslušného střediska Probační a mediační služby. Soud uzavřel, že obviněný P. M. si byl vědom své povinnosti vykonat uložený trest obecně prospěšných prací, ale jeho výkonu se záměrně vyhýbal. Dále pak poukazuje na znění ustanovení §45a odst. 4 tr. zák. a §68 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zák. upravující podmínky promlčení uloženého trestu obecně prospěšných prací a konstatuje, že okresní soud se jimi při svém rozhodování neřídil.
Především nevzal v úvahu ustanovení §68 odst. 1 písm. d) tr. zák., podle kterého uložený trest obecně prospěšných prací nelze vykonat po uplynutí promlčecí lhůty, jež činí u tohoto druhu trestu pět let. Promlčecí doba v tomto případě počala běžet dnem 18. 12. 2001, kdy nabyl právní moci trestní příkaz Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 1 T 70l/2001, který byl obviněnému doručen dne 7. 12. 2001. Přitom nebylo zjištěno, že by se obviněný P. M. v promlčecí době zdržoval v cizině nebo byl na něm vykonáván jiný trest odnětí svobody.
Podle aktuálního opisu rejstříku trestů byl P. M. sice během promlčecí doby opětovně pravomocně odsouzen v trestní věci téhož soudu vedené pod sp. zn. 2 T 279/2002, avšak za skutek, který spáchal jednáním v době od 26. 10. 2000 do 28. 11. 2000, tedy ještě před tím, než byl v posuzované trestní věci vydán, resp. obviněnému M. doručen, trestní příkaz. Jak rovněž vyplývá z obsahu předmětného spisového materiálu Okresní soud v Trutnově neučinil v průběhu promlčecí doby, tj. od 18. 12. 2001 do 18. 12. 2006, žádné relevantní opatření směřující k výkonu trestu obecně prospěšných prací uloženého obviněnému P. M., když uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin obviněnému ani nenařídil k výkonu v intencích ust. §336 odst. 2 tehdy účinného trestního řádu. Dále konstatoval, že v případě obviněného M. nenastaly důvody pro stavění či přerušení běhu promlčecí doby podle ust. §68 odst. 2, 3 tr. zák., která uplynula dnem 18. 12. 2006. Pokud tedy Okresní soud v Trutnově rozhodl o přeměně trestu obecně prospěšných prací až dne 21. 10. 2010, rozhodl tak již po uplynutí promlčecí doby a tím porušil zákon v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 1 T 701/2001, byl v ustanovení §45a odst. 4 tr. zák., §68 odst. 1 písm. d) tr. zák. a v řízení, jenž vydání tohoto rozhodnutí předcházelo také v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného P. M. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Trutnově, a i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V neposlední řadě aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen, a to ve směru vytýkaném ministrem spravedlnosti.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení mj. postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §45a odst. 4 tr. zák. jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Podle §68 odst. 1 tr. zák. uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, jež činí
a) dvacet let, jde-li o odsouzení k výjimečnému trestu,
b) patnáct let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu deset let,
c) deset let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nejméně na pět let,
d) pět let při odsouzení k jinému trestu.
Podle odst. 2 promlčecí doba počíná právní mocí rozsudku a při podmíněném odsouzení nebo podmíněném propuštění právní mocí rozhodnutí, že se trest vykoná. Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nebylo možno trest vykonat proto, že se odsouzený zdržoval v cizině, nebo byl na něm vykonáván jiný trest odnětí svobody. Pokud jde o zákaz činnosti, peněžitý trest, trest zákazu pobytu a vyhoštění, do promlčecí doby se nezapočítává též doba, po kterou byl na odsouzeném vykonáván trest odnětí svobody.
Podle odst. 3 promlčení výkonu trestu se přerušuje,
a) učinil-li soud opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde, nebo
b) spáchal-li odsouzený v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Pokud okresní soud rozhodl napadeným usnesením, sp. zn. 1 T 701/2001, o přeměně uloženého trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, nerespektoval citovaná zákonná ustanovení, zejména ustanovení §68 odst. 1 písm. d) tr. zák.
Z tohoto ustanovení totiž vyplývá, že uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, která u tohoto druhu trestu (obecně prospěšných prací) činí pět let. Nejvyšší soud z obsahu předmětného trestního spisu zjistil, že dnem 18. 12. 2006 uplynula obviněnému P. M. zmíněná pětiletá promlčecí doba, neboť nebylo zjištěno, že obviněný tento trest, který mu byl uložen ve výměře 150 hodin, nevykonal proto, že se v kritické době zdržoval v cizině, nebo vykonával jiný trest odnětí svobody (viz §68 odst. 2 tr. zák.). Od právní moci trestního příkazu, která nastala dne 18. 12. 2001, soud sice učinil v průběhu promlčecí doby několik formálních úkonů směřujících k realizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací, ale veškeré tyto úkony nebyly činěny ve vztahu k obviněnému, nýbrž mezi složkami státní moci (dožádání na Policii ČR), případně dotazy ohledně pobytu obviněného.
V období od ledna 2002 do září 2009, kdy byl Okresním soudem v Trutnově obviněný P. M. předvolán k výslechu na 6. 10. 2009 a následně vydán příkaz k předvedení obviněného k výslechu dne 20. 10. 2009, byl spis opakovaně předkládán k projednání podmínek a k realizaci trestu obecně prospěšných prací. Nebylo ani shledáno, že by obviněný spáchal v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. V případě odsouzení Okresním soudem v Trutnově, sp. zn. 2 T 279/2002, byl skutek spáchán jednáním v době od 26. 10. 2000 do 28. 11. 2000, tedy ještě před tím, než byl v posuzované trestní věci vydán, resp. obviněnému M. doručen trestní příkaz, tzn. ještě před počátkem běhu promlčecí doby. Neexistovaly zde tudíž ani překážky, jak je předvídá ustanovení §68 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zák., které by vedly k přerušení promlčení a k novému běhu promlčecí doby (viz §68 odst. 4 tr. zák.). Okresní soud v Trutnově tak z důvodu promlčení výkonu trestu již nebyl oprávněn obviněnému výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací nařídit, a tím méně přeměnit na trest odnětí svobody.
Uvedené okolnosti měly být mj. předmětem dokazování v nařízeném veřejném zasedání, neboť okresní soud byl povinen podle §2 odst. 5 tr. ř. zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nedostatečná skutková zjištění byla zjevně výsledkem neúplného hodnocení důkazů, když tyto nebyly podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnoceny způsobem předvídaným zákonem, tj. podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nad rámec důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona lze též poznamenat, že předpokladem pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody byla podle §45a odst. 4 tr. zák. jednak okolnost, že pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo že zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest.
Pokud jde o první podmínku, v době, kdy v daném případě teoreticky připadala v úvahu přeměna trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody (tedy do 18. 12. 2006), z obsahu přezkoumávaného spisu vyplývá, že okresní soud neměl k dispozici žádný důkaz, z něhož by se podávalo, že obviněný nevedl řádný život, jímž nutno rozumět to, že dodržuje právní řád, plní si své povinnosti vůči státu a společnosti, nezneužívá svých práv, nenarušuje občanské soužití, nedopouští se přestupků, jiných deliktů a trestných činů. Ostatně tyto okolnosti cíleným dotazem na příslušné orgány okresní soud v kritické době vůbec nezjišťoval. Bylo tomu zjevně z důvodu, na který je poukázáno níže.
Existence druhé podmínky pro přeměnu trestu pak vyžadovala „zaviněné nevykonání trestu v uložené době“. Předpokladem výkonu trestu je jeho nařízení, přičemž v případě výkonu trestu obecně prospěšných prací podle tehdy účinného ustanovení §336 odst. 2 tr. ř. platilo, že o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud uvedený v odstavci 1. Povinnost okresního soudu, v jehož obvodu obviněný bydlí, rozhodnout v intencích ustanovení §336 odst. 2 tr. ř. vyplývala z toho, že v rámci odsuzujícího rozsudku (trestního příkazu) je stanoven pouze druh trestu, nikoli však konkrétní místo a druh práce. Takovéto rozhodnutí o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací je třeba považovat za součást rozhodování o trestu, a proto bylo zákonem svěřeno soudu. O konkrétním druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhoduje okresní soud usnesením (§119 odst. 1 tr. ř.), proti němuž není stížnost přípustná. Soud měl povinnost takto učiněné usnesení – nařízení výkonu trestu – zaslat obviněnému, poučit ho o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů k obecnímu úřadu nebo k instituci, u níž má obecně prospěšné práce vykonávat a také toto usnesení oznámit obecnímu úřadu nebo instituci, u níž má obviněný obecně prospěšné práce vykonávat. Nařízení výkonu trestu musel soud podle §336 odst. 3 tr. ř. zaslat také probačnímu úředníkovi, který provádí kontrolu nad výkonem trestu. Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu ale vyplývá, že výše zmiňované rozhodnutí nebylo žádným ze soudů učiněno, přičemž z předchozího výkladu zákona je zřejmé, že rozhodnutí a procesní postup s tím spojený je nezbytnou podmínkou existence pojmu nařízení výkonu trestu.
Je sice pravdou, že takovéto rozhodnutí nebylo učiněno zejména proto, že soudům se nepodařilo zjistit aktuální místo pobytu obviněného, když na oficiální adrese se již delší dobu nezdržoval, a nemohla tak s ním být navázána potřebná součinnost, aby mu výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací mohl být nařízen. Zároveň je ale nutné konstatovat, že okresní soud v rozhodné době nevyvinul potřebnou míru aktivity ke zjištění aktuálního pobytu obviněného, když se v tomto směru omezil pouze na běžné dotazy na Policii ČR. Je tak nutné konstatovat, že výkon předmětného trestu nebyl obviněnému po celou dobu nařízen, a tudíž mu jej ani z důvodu nevykonání ve stanovené době nebylo možné přeměnit na trest odnětí svobody.
S ohledem na argumentaci výše uvedenou Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 1 T 701/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §45a odst. 4 tr. zák. a v řízení předcházejícím v §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 1 T 701/2001, zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že trestní řád v takovýchto případech nevyžaduje vydání rozhodnutí o promlčení výkonu trestu, Nejvyšší soud nepostupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., jak navrhoval ministr spravedlnosti, a věc nepřikázal Okresnímu soudu v Trutnově, neboť nezákonný stav byl napraven již zrušujícím rozhodnutím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a