ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1195.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1195/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. D. , zastoupené JUDr. Martinou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mezírka 1, proti žalovaným 1) SUŠÁRNĚ POHOŘELICE, s. r. o. , se sídlem v Pohořelicích, Velký Dvůr 7, IČ: 48908002, zastoupené JUDr. Miloslavem Vlčkem, advokátem se sídlem v Brně, Boženy Antonínové 9, 2) AGRO KLIMUS, s. r. o., se sídlem ve Velkých Němčicích 22, IČ: 46990895, zastoupené JUDr. Radkem Machem, advokátem se sídlem v Brně, Mlýnská 13 a 3) JUDr. V. B., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Agrodružstva Vranovice – v likvidaci, se sídlem ve Vranovicích, okr. Břeclav, PSČ 691 25, IČ: 00134651, o určení neplatnosti smluv a dohod o převodu vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 1650/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2010, č.j. 14 Co 230/2009-181, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2010, č.j. 14 Co 230/2009-181, a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. února 2009, č.j. 1650/2004-156, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi (dále již „soud prvního stupně“) v pořadí druhým usnesením ze dne 10. února 2009, č.j. 1650/2004-156, odmítl žalobu podanou žalobkyní dne 5.10.2004 (výrok I.). Současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) částku 4.650,- Kč (výrok II.) a žalovanému 2) částku 4.650,- Kč (výrok III.), že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), a že žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč (výrok V.). Vycházel ze závěru, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 5.10.2004 domáhala vůči žalovaným určení neplatnosti smluv a dohod o převodu vlastnictví k nemovitostem. Žaloba v rozporu s ustanovením §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. neobsahuje vylíčení rozhodných skutkových okolností a úplný, přesný, určitý a materiálně vykonatelný žalobní petit. Usnesením ze dne 19.11.2008, č.j. 7 C 1650/2004-150, soud prvního stupně proto v souladu s pokynem Krajského soudu v Brně obsaženým v jeho usnesení ze dne 10. dubna 2007, č.j. 14 Co 86/2007-136, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnila svoji žalobu, kdy žalobkyně byla soudem poučena, jakým způsobem je třeba žalobu doplnit, jakož i o následcích nesplnění výzvy spočívajících v odmítnutí jejího podání. Podáním žalobkyně doručeným soudu dne 5.12.2008 vady žaloby odstraněny nebyly.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením 1. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o odmítnutí žaloby, výroku IV. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou a výroku V. o vrácení soudního poplatku, 2. změnil ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným tak, že žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 11.070,- Kč, 3. změnil ve výroku III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným tak, že žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 10.980,- Kč (výrok I.). Rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní na straně jedné a prvním žalovaným a třetí žalovanou na straně druhé nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), a že žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.360,- Kč (výrok III.) Dospěl k závěru, že žaloba ze dne 31.8.2004 je neurčitá, neboť žalobkyně se jí domáhala určení neplatnosti „prohlášení o vkladu vlastnického práva k nemovitostem dle výpisu katastrálního úřadu, pracoviště Břeclav, č.j. PU 3647/2004, ze dne 18.6.2004, kterým převedlo Agrodružstvo v likvidaci (Agrodružstvo Vranovice – v likvidaci) do vlastnictví Sušárny, s.r.o. Pohořelice – pol. vz. 273/97 a na vlastníka AGRO KLIMUS, s. r. o – pol. v.z. 304/99.“ Z takové žaloby bylo pouze zřejmé, že se žalobkyně domáhá určení neplatnosti (posléze i neúčinnosti vůči své osobě) nějakých právních úkonů, tyto však nebyly náležitým způsobem označeny, byly-li označeny pouze jako prohlášení o vkladu vlastnického práva k nemovitostem a odkazem na čísla jednací a položky výkazů, pod kterými měly být tyto úkony vedeny v řízení před katastrálním úřadem. Ze skutkových vylíčení v žalobě je přitom zřejmé, že žalobkyně žalobou sleduje určení neplatnosti převodu blíže neoznačených nemovitostí, tedy zřejmě budov (či jiných staveb) v katastrálním území a obci V. postavených na pozemcích st. p. 767, st. 519, st. 689, st. 860, st. 861, st. 859, st. 864, st. 855, převedených na prvního žalovaného a na pozemcích st. 768, st. 867, st. 797, převedených na druhého žalovaného, aniž by tyto byly blíže označeny. Z žaloby tudíž není též vůbec zřejmé, o jaké budovy nebo stavby se má jednat. Tyto nedostatky žalobkyně ani na řádnou výzvu soudu prvního stupně neodstranila.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a podává je z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zejména namítá, že její žaloba byla způsobilá projednání, protože z obsahu žaloby bylo možno dovodit to, co soud prvního stupně žalobkyni vytýkal jako nedostatek žaloby. Žalobkyně žalobu také obsáhle doplnila. Posouzení odvolacího soudu o neprojednatelnosti žaloby je proto nesprávné. Dovolatelka dále vytýká soudu prvního stupně procesní pochybení spočívající v nedostatečném poučení žalobkyně, jak má nedostatky žaloby případně odstranit. Žalobkyně navrhla zrušení dovoláním napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), a že přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je založena ustanovením §239 odst. 3 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolatelkou tvrzené vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se ze spisu nepodávají, a nebyly zjištěny ani jiné vady uvedené v ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. Dovolacímu přezkumu je tak otevřena pouze procesní otázka náležitostí žaloby podle ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř., s jehož výkladem učiněným odvolacím soudem a s důsledky z toho vyplývajícími dovolatelka nesouhlasí.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst.1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o.s.ř.).
Odmítají-li soudy obou stupňů v přezkoumávané věci žalobu žalobkyně, činí tak pro absenci vylíčení rozhodujících skutečností, které slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce, a neurčitý petit žaloby.
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně, a to při přípravě jednání, popřípadě též, budou-li k tomu splněny zákonem stanovené podmínky, při jednání před soudem prvního stupně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96 a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35). Označením důkazů v žalobě plní žalobce svoji důkazní povinnost, uloženou mu ustanoveními §101 odst. 1 písm. b) a §120 odst. 1 o.s.ř. Neoznačí-li žalobce důkazy v žalobě, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení; také důkazní povinnost může žalobce splnit rovněž dodatečně při přípravě jednání, popřípadě, budou-li k tomu splněny zákonem stanovené podmínky, při jednání před soudem prvního stupně (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, které bylo uveřejněno pod č. 209 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení §79 odst. 1 věta druhá o. s. ř. žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. b/ o. s. ř., aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno také to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést (opět určitě) alespoň v přibližné výši. Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li - bez ohledu na to, zda po stránce „kvalitativní“ nebo „kvantitativní“ - neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.) [srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, které bylo uveřejněno pod č. 152 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003].
Uvedené závěry dovolacího soudu se uplatní i v projednávané věci. Z obsahu žaloby doručené soudu prvního stupně dne 5.10.2004 (č.l. 1-3 spisu), z jejího doplnění podáními žalobkyně (č.l. 52, 111, 127, 141, 151-152, 158 spisu) a z jejího odkazu na sdělení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský Kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, ze dne 18.6.2004, č.j. PU 3647/2004, které k žalobě připojila (č.l. 12-14 spisu), lze nepochybně dovodit, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy z roku 1997, kterou převedlo Agrodružstvo Vranovice – v likvidaci, se sídlem ve Vranovicích, okr. Břeclav, PSČ 691 25, IČ: 00134651, na žalovaného 1) předvýkrm skotu na st. parc. č. 767, porodnu na st. parc. 519, výkrmny na st. parc. 869, kryté silážní žlaby na st. parc. 823, mostní váhu na st. parc. 860, zemědělskou hospodářskou budovu na st. parc. 861, vrátnici na st. parc. 859, míchárnu krmiv na st. parc. 864 a kafilerní box na st. parc. 855, to vše v obci a katastrálním územím V.; neplatnosti kupní smlouvy z roku 1997, kterou převedlo Agrodružstvo Vranovice – v likvidaci, se sídlem ve Vranovicích, okr. Břeclav, PSČ 691 25, IČ: 00134651, na žalovaného 2) zemědělskou hospodářskou budovu na st. parc. 768 a na st. parc. 867, to vše v obci a katastrálním územím V.; neplatnosti kupní smlouvy z roku 1999, kterou převedlo Agrodružstvo Vranovice – v likvidaci, se sídlem ve Vranovicích, okr. Břeclav, PSČ 691 25, IČ: 00134651, na žalovaného 2) zemědělskou hospodářskou budovu na st. parc. 797, v obci a katastrálním územím V. Důvodem neplatnosti uvedených smluv je podle žaloby rozpor s kogentními ustanoveními zákonů č. 229/1991 Sb. a č. 42/1992 Sb. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na určení neplatnosti uvedených smluv v zajištění uspokojení její nevypořádané pohledávky ve výši 2,795.584,- Kč, kterou má vůči Agrodružstvu Vranovice – v likvidaci z titulu nároku na vypořádání svého majetkového podílu jako oprávněná osoba ve smyslu ust. §14 písm. b) zák. č. 42/1992 Sb. Z uvedeného je zřejmé, že z obsahu žaloby lze bez pochybností dovodit vymezení předmětu řízení, údaj o tom, čeho se žalobkyně domáhá (čímž je odstraněn i logický rozpor s tím, jak žalobkyně zdánlivě vymezila „žalobní petit,“), určité a srozumitelné označení právních úkonů, jejichž neplatnosti se žalobkyně domáhá, uvedením účastníků smluv, jejich data a předmětu, jímž jsou v daném případě smlouvami převáděné nemovitosti, jejichž konkrétní specifikace vyhovuje požadavku jejich individualizace (nemovitosti jsou uvedeny podle obce, katastrálního území a parcelních čísel uvedených v katastru nemovitostí). Za této situace žaloba, pokud je jí uplatněn nárok na určení neplatnosti předmětných smluv, splňuje všechny potřebné náležitosti věcné projednatelnosti.
V průběhu řízení žalobkyně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 13.10.2006 (č.l. 111 spisu) žalobu rozšířila o nárok na vyslovení právní neúčinnosti dotčených smluv vůči sobě. Nárok odůvodnila tím, že převodem majetku z odporovaných smluv došlo ke ztížení uspokojení její shora uvedené pohledávky ve výši 2,795.584,- Kč. Z hlediska výše uvedeného je třeba dovodit že i tento uplatněný nárok je věcně projednatelný. Vzhledem k tomu, že tak došlo ke změně žaloby, je třeba, aby soud dřív než o uvedeném nároku začne jednat, rozhodl o jeho přípustnosti dle ustanovení §95 o. s. ř.
Konečně nelze pominout, že žalobkyně v žalobě rovněž navrhla, „aby nově ustanovený správce konkursní podstaty (žalovaný č. 3) … neprodleně zahrnul do konkursní podstaty majetek, který ušel z družstva neplatnými převody (absolutně neplatnými převody na právnické osoby) … a potom tento majetek řádně zpeněží“. Následně v podání doručeném soudu prvního stupně dne 14.12.2004 (č.l. 52 spisu) žalobkyně dále požadovala, aby žalovaná 3) jako konkursní správkyně „byla odvolána a byl ustanoven nový správce konkursní podstaty, a to neprodleně. Nechť pak zahrne do konkursní podstaty majetek, který ušel z družstva neplatnými převody a potom nechť tento majetek řádně zpeněží“. I tento žalobkyní uplatněný návrh musí soud posoudit z hlediska jeho věcné projednatelnosti podle shora uvedených kritérií, což se nestalo.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je nesprávné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu