ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1314.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1314/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně PharmDr. D. H. , zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, proti žalovanému J. P., o obnovu řízení , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 7/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2006, č.j. 1 Co 41/2006-49, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. října 2005, č.j. 34 C 7/2005-33, rozhodl, že „předmětná žaloba se zcela zamítá,“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil především tím, že podání žalobkyně ze dne 20. září 2004 posoudil jako návrh na obnovu řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 34 C 68/2002. Připomněl, že účastník může napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé anebo kterým byl sválen smír. Řízení vedené pod sp. zn. 34 C 68/2002 však bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, nešlo proto o rozhodnutí meritorní.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. května 2006, č.j. 1 Co 41/2006-49, podle ustanovení §219a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení §221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s §104 odst. 1 téhož zákona řízení zastavil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, když nevycházel při posuzování podaného dovolání žalobkyně ze dne 20. září 2004 z ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř. Podání podle odvolacího soudu směřovalo proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2004, č.j. 30 Cdo 935/2004-38, kterým dovolací soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2003, č.j. 1 Co 115/2003-16, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobkyni bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ze tří čtvrtin. Protože právě na uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR žalobkyně reagovala svým podáním ze dne 20. září 2004, nebyl žádný důvod, aby toto podání bylo považováno za novou žalobu. Pro neexistenci návrhu na zahájení řízení proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo doručeno žalobkyni dne 9. června 2006 a právní moci nabylo téhož dne.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 17. července 2006 včasné dovolání, doplněné podáním své zástupkyně ze dne 4. března 2009. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvádí, že soudy se řádně nezabývaly podáním žalobkyně, které je podle svého obsahu odvoláním proti usnesení o zastavení řízení ze dne 22. 8. 2003, č.j. 34 C 68/2002-24. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalovaný. Uvedl, že považuje tuto věc za uměle vykonstruovanou ze strany žalobkyně a jednotlivá nařčení za hrubou urážku jeho a rodiny.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolací soud poté usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné, neboť napadené rozhodnutí je správné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.
Podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze dovolání podat také z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
Podle ustanovení §221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle §219a, rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit (§104 odst. 1); není-li dána pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Odvolací soud zcela zřetelně při svém rozhodování k uvedeným požadavkům správně přihlédl. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že - jak správně dovodil odvolací soud - soud prvního stupně přehlédl, že podání žalobkyně ze dne 2. srpna 2004 svou formou a ani obsahem neodpovídá návrhu na zahájení řízení o obnovu řízení. Ostatně sama dovolatelka tuto okolnost fakticky zmiňuje ve svém dovolání. Jestliže tedy nebyla naplněna existence návrhu na zahájení tohoto řízení ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř., nebyla tak splněna základní podmínka řízení, takže odvolací soud byl nucen rozhodnout popsaným způsobem.
Dovolací soud proto uzavírá, že v souzené věci nebyl naplněn dovolatelkou uplatněný dovolací důvod, takže z tohoto zorného úhlu je třeba napadené rozhodnutí hodnotit jako správné. Dovolání proto bylo podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítnuto. Dovolací soud rozhodoval bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobkyně nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu