ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1439.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1439/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. D. Č. , proti žalované A. K. , o určení neúčinnosti rozhodnutí soudu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 164/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2009, č.j. 54 Co 153//2009-36, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. října 2008, č.j. 11 C 164/2008-19, zamítl žalobu na určení, že je vůči žalobci právně neúčinné „rozhodnutí podle rozsudku č.j. 21 C 377/2003-28, právní moc ke dni 7.11.2003, kterým bylo zúženo společné jmění manželů A. K. a P. K.“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Uzavřel, že rozhodnutí soudu nelze považovat za právní úkon ve smyslu ustanovení §42a obč. zák. ve spojení s ustanovením §34 obč. zák., a proto mu nelze odporovat dle ustanovení §42a obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje zřejmě v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že soudnímu rozhodnutí nelze odporovat dle ustanovení §42a obč. zák., a dále namítá nesprávné právní posouzení zákonné prekluzivní lhůty odpůrčího práva v neprospěch žalobce, v čemž spatřuje rozpor s dobrými mravy. Dovolatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Judikatura i teorie je jednotná v názoru, že rozhodnutí soudu nelze považovat za právní úkon, tak jak je vymezen pro občanské právo (i celé soukromé právo) v ustanovení §34 an. obč. zák. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2008, sp. zn. 32 Odo 1298/2006, nebo usnesení téhož soudu ze dne 3. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 3646/2009, in www.nsoud.cz ). Z obsahu §34 obč. zák. vyplývá, že pojmovými znaky právního úkonu jsou vůle, její projev, jakož i zaměření (směřování) vůle na právní následky, které právní předpisy s tímto projevem spojují. Rozhodnutí soudu vydané v občanskoprávním řízení je jedním z procesních úkonů soudu upravených v občanském soudním řádu. K charakteristickým rysům soudního rozhodnutí patří jeho autoritativnost a jeho závaznost. Právní úkony ve smyslu ustanovení §34 an. obč. zák. mohou být pravomocným rozhodnutím soudu na návrh zkráceného věřitele formou odpůrčí žaloby dle ustanovení §42a obč. zák. zbaveny právních následků vůči věřiteli. Možnost změnit (napadnout) pravomocný rozsudek soudu vydaný v občanskoprávním řízení lze naproti tomu jen na základě procesních prostředků taxativně vymezených v občanském soudním řádu (bez možnosti jejich rozšiřování). Je tedy zřejmé, že pravomocnému rozsudku soudu vydanému v občanskoprávním řízení nelze úspěšně odporovat dle ustanovení §42a obč. zák. Z těchto závěrů vycházel i odvolací soud. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohla být založena ani námitkou dovolatele mířící na nesprávné právní posouzení zákonné prekluzivní lhůty odpůrčího práva v neprospěch žalobce, když napadené rozhodnutí tuto otázku neřeší.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. července 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu