ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1672.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1672/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy aJUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. H., proti žalovaným 1) Ing. M. H., správkyni konkursní podstaty firmy V.L. Sládková - REPLICA, se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Kotkova 2619, 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, 3/ Zástupci věřitelů VZP – ústředí, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 4, a 4/ Zástupci věřitelů Kamenoprůmysl Hradec Králové, s.r.o., se sídlem Stěžery 92, „o morální odškodnění – satisfakci v částce 50.000.000,- Kč a veřejnou omluvu“, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 84/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č.j. 1 Co 77/2008-43, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2008, č. j. 37 C 84/2006-30, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, a nebyl mu k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce z řad advokátů, není přípustné.
Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále jen "o. s. ř.").
Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k jeho zastavení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. nebyl žalobci na jeho žádost ustanoven zástupcem advokát, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. listopadu 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu