ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1701.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1701/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci péče o nezletilou A. D., zastoupenou Městem Plzeň jako opatrovníkem, dceru J. D., zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2, a J. D., zastoupeného Mgr. Ondřejem Faistou, advokátem se sídlem v Plzni, U Radbuzy č. 4, za účasti navrhovatele J. V., zastoupeného Mgr. Petrem Vlachem, advokátem v Plzni, nám. Republiky 2, v řízení o nezrušitelné osvojení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 17 Nc 903/2008, o dovolání navrhovatele J. V. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2008,č.j.14Co638/2008-52, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s .ř.):
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. prosince 2008, č. j. 14 Co 638/2008-52, potvrdil (výrok I.) podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. září 2008, č. j. 17 Nc 903/2008-29 ve výroku I., jímž se „návrh na osvojení nezletilé A., ze dne 10. 6. 2008 zamítá“ a dále určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud posoudil věc podle ustanovení §74 odst. 2 zákona o rodině (dále jen „z.o.r.“), když bylo v řízení zjištěno, že navrhovatel podal návrh na nezrušitelné osvojení a není manželem matky dítěte. Ztotožnil se z názorem soudu I. stupně, že v ustanovení §74 odst. 2 z.o.r. je okruh osob, které mohou nezrušitelně osvojit nezletilé dítě vymezen taxativně, nelze jej tak rozšiřovat i na druha matky, jak se navrhovatel domnívá. Dále také potvrdil jako správnou úvahu soudu I. stupně ohledně §72 odst. 1 z.o.r., podle kterého osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel J. V. dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a – vázán obsahem podaného dovolání - konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud přehledně a srozumitelně vysvětluje důvody svého rozhodnutí, přičemž jím podaný výklad ustanovení §74 odst. 2 zákona o rodině, stejně jako ustanovení §72 odst. 1 téhož zákona je třeba posuzovat jako přiléhavý. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. ledna 2011
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu