ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1955.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1955/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. S. , zastoupeného JUDr. Františkou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 18, proti žalovaným 1) Hošek Motor, a.s. , IČ 63484463, se sídlem v Brně, Žarošická 17, zastoupené JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 13, 2) P. H. , zastoupenému JUDr. Ing. Renatou Dimitrovovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh – Špalíček 12, 3) ČR – Policii ČR, správě Jihomoravského kraje , se sídlem v Brně, Kounicova 24, a 4) A. U. , zastoupené Mgr. Danou Cigánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Krokova 10, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení neplatnosti zápisu do evidence motorových vozidel, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 108/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2010, č.j. 15 Co 473/2009-680, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060 Kč,- do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Renaty Dimitrovové, advokátky se sídlem v Brně, Zelný trh – Špalíček 12.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 3) a 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“), jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. května 2009, č.j. 72 C 108/2003-620 (kterým byly zamítnuty předmětné určovací žaloby pro absenci naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř.), podal žalobce (prostřednictvím své advokátky) včasné dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck., pod č. 5042].
Žalobce ovšem v podaném dovolání žádnou otázku, jež by měla být zásadního právního významu (z pohledu judikatorního přesahu), neformuluje; pouze (při prezentování své skutkové verze případu) oponuje právnímu názoru odvolacímu soudu, pokud ten dospěl k právnímu závěru o absenci naléhavého právního zájmu žalobce na podaných určovacích žalobách. Za této procesní situace Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Pokud žalobce v dovolání poukazuje na skutečnosti, které podle jeho názoru měly být odvolacím soudem (oběma soudy) zohledněny při právním posouzení věci, opomíjí zcela, že k těmto okolnostem se při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve smyslu třetího odstavce téhož zákonného ustanovení nepřihlíží.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný č. 2 má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou (za písemné vyjádření k dovolání) v částce 2.250,- Kč [viz. ustanovení §8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1] a z náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 510,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.060,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného č. 2 v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 3) a 4) je nákladový výrok odůvodněn tím, že těmto žalovaným, kteří by jinak ve smyslu §243b odst. 5, věty první, ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. měli vůči žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto dovolacím řízení žádné (účelně vynaložené) náklady nevznikly; o těchto nákladech řízení bylo proto rozhodnuto v souladu s §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam, když podmínky pro aplikaci §146 odst. 3 o. s. ř. splněny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. listopadu 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu