ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2120.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2120/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilé děti L. , a A. , K. , zastoupených Městským úřadem v Ústí nad Orlicí jako opatrovníkem, dětí Mgr. J. K., zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, náměstí J. M. Marků 92, a V. K., zastoupeného Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, o změnu výživného, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 P 8/2003, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. ledna 2011, č.j. 19 Co 513/2010-460, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4.10.2010, č.j. 7 P 8/2003, zamítl návrhy rodičů na změnu výživného (otce na snížení výživného a matky na zvýšení výživného) a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání otce Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. ledna 2011, č.j. 19 Co 513/2010-460, rozhodl tak, že „rozsudek okresního soudu se ve výroku I., pokud jím byl zamítnut návrh otce na snížení výživného pro nezl. L. a A. K., a ve výroku II. potvrzuje“ a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání otec (dále jen „dovolatel“). Soudům obou stupňů vytýká nesprávná skutková zjištění, nesprávné hodnocení důkazů, jakož i nesprávné právní posouzení. Dovolatel následně podrobně předestírá, k jakým skutkovým a právním závěrům měly soudy obou stupňů dospět. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k novému rozhodnutí.
Matka ve vyjádření k odvolání otce uvedla, že dovolání v podstatě obsahuje námitky, které již otec uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Podrobně dále rozvádí – s odkazem na platná ustanovení občanského soudního řádu a judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu – proč dovolání otce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání otce zamítl, či odmítl a přiznal ji náklady dovolacího řízení, když důvody pro přiznání nákladů dovolacího řízení spatřuje v tom, že otec (zastoupený advokátem) si nepřípustnosti musel být vědom.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 20.1.2011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle §236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 1 písm. a) a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok a dovolací soud nedospěl k závěru, že by přiznání nákladů řízení matce odůvodňovaly okolnosti případu. K okolnostem případu, které odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení podle §146 odst. 1 části věty za středníkem, patří zejména výsledek řízení (do jaké míry byly rozhodnutím soudu zohledněny návrhy účastníků, které učinili v průběhu řízení) a okolnosti, za nichž řízení začalo a které ovlivnily jeho průběh (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 900). V přezkoumávané věci se jedná o řízení nesporné, které je možné zahájit i bez návrhu a v němž není soud návrhy účastníků vázán (srov. ustanovení §81 odst. 1 a §153 odst.2 o.s.ř.). Na tom nic nemění ani nesprávný názor odvolacího soudu, který s odkazem na ustanovení §212 věta prvá o.s.ř. přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně jen v rozsahu napadeném odvoláním otce, ačkoliv tímto rozsahem nebyl vázán s ohledem na výslovné ustanovení §212 písm. a) o.s.ř. Jiné okolnosti, k nimž by dovolací soud z hlediska výše uvedeného mohl přihlédnout, než že otec si musel být nepřípustnosti dovolání vědom, však matka ve vyjádření ostatně netvrdí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. června 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu