ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2374.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2374/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Městské části Praha – Křeslice , se sídlem v Praze 10, Štychova 2, IČ: 00240389, zastoupené JUDr. Petrem Chárou, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 6/80, proti žalovaným 1) JUDr. M. Č. , zastoupenému Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, a 2) Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ: 4579072, o určení vlastnického práva k pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp.zn. 7 C 213/2006, o dovolání žalovaného 1), proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2009, č.j. 30 Co 544/2008-87, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. dubna 2008, č. j. 7 C 213/2006-72, kterým soud prvního stupně postupem dle §107a o. s. ř. připustil, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného 1) vstoupila obchodní společnost MARSILEAN, a.s., IČ: 27619711 (dále jen „obchodní společnost“). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady pro vstup obchodní společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na místo žalovaného 1).
Proti tomuto usnesení podal dovolání žalovaný 1), když namítal, že nevznikla právní skutečnost, na základě které by mohlo dojít k procesnímu nástupnictví žalovaného 1), neboť katastrální úřad formálně pochybil při zápisu vlastnického práva, když tento zápis byl učiněn na základě absolutně neplatného právního úkonu. Absolutní neplatnost právního úkonu je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rovněž v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. Napadené usnesení je tak v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
O vstupu původního žalovaného 1) do řízení na straně žalované obchodní společnosti v postavení vedlejšího účastníka bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. února 2010, č.j. 7 C 213/2006-124, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2010, č.j. 30 Co 129/2010-135, rozhodnuto tak, že se jeho přistoupení nepřipouští. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. dubna 2010 a není proti němu přípustné dovolání.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu