ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2698.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2698/2009-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce Ing. J. V., CSc. , zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému Ing. V. V., CSc ., zastoupenému JUDr. Janem Hájkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 133/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2009, č.j. 1 Co 432/2008-71, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalovanému částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Hájka, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. května 2008, č.j. 34 C 133/2007-47, zamítl žalobu, aby žalovaný uveřejnil v Ústeckém deníku omluvu tohoto znění: „ Omlouvám se veřejně Ing. J.V., CSc., že jsem mu v roce 1984 bezdůvodně odmítl souhlas k vydání výjezdní doložky na cestu do Austrálie. Ing. V. V., CSc.“ , a dále zamítl žalobu aby žalovaný zaplatil žalobci na náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) částku 10.000,- Kč. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. února 2009, č.j. 1 Co 432/2008-71, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud věc posoudil podle §11násl. obč. zák. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně. Stejně jako soud prvního stupně neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, spočívající v neudělení souhlasu k podání žádosti o udělení výjezdní doložky, neboť žalobce ani neprokázal, že by žalovaný byl původcem žalobcem tvrzeného neoprávněného zásahu do jeho osobnostních práv. Tvrzení, že žalovaný žalobce v blíže neuvedené době nepřiměřeně šikanoval, např. nejnižším platovým zařazením, neuznáním odměn za vynález, nezákonnou výpovědí, odvoláním z úkolu titanových anod, považoval soud za subjektivní přesvědčení žalobce, které nemohlo mít za následek zásah do osobnostních práv žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a domnívá se, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Zásah do osobnostních práv spatřuje v rozhodnutí žalovaného, kterým mu bylo upřeno jeho základní občanské právo garantované Všeobecnou deklarací o lidských právech. Tím byla dotčena jeho integrita osobnosti, bez ohledu na jeho subjektivní pocit. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalovaný a navrhl jeho zamítnutí. Současně žádal o přiznání nákladů dovolacího řízení.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu za situace, kdy tvrzený zásah do osobnostních práv žalobce neměl za prokázaný (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2006, sp. zn. 30 Cdo 3406/2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč /srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2000 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalovaného 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. dubna 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu