ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3508.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3508/2011-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilé děti N. , D. , Š. a D. , zastoupených Magistrátem města Jihlavy jako opatrovníkem, děti V. N a D. N., zastoupeného JUDr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Havlíčkova 29, o úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 11 Nc 547/2009, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 4. dubna 2011, č.j. 54 Co 140/2011-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 4. dubna 2011, č.j. 54 Co 140/2011-144, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6.9.2010, č.j. 11 Nc 547/2009-118, kterým okresní soud nezletilé děti N., D., Š. a D. pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřil do výchovy matky V. N. a otci D. N. uložil povinnost platit s účinností od právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů na výživu nezletilé D. N. částku 2.600,- Kč měsíčně, na výživu nezletilé Š. N. částku 2.300,- Kč měsíčně a na výživu nezletilého D. N. rovněž částku 2.300,- Kč měsíčně, k rukám matky vždy nejpozději do každého 5. dne v měsíci (výrok I.), a rozhodl o poplatkové povinnosti (výrok II.) a o nákladech řízení (výrok III.). Odvolací soud rovněž rozhodl i o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání otec (dále též „dovolatel“). Přípustnost dovolání spatřuje v ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř., a za otázku zásadního právního významu označuje otázku týkající se náboženského vyznání dětí ve vazbě na jejich rodiče. Podle dovolatele odvolací soud nevzal dostatečně v potaz duchovní život dětí. Zcela pominul jejich náboženské cítění a proto i pominul, že dcera Š. chce trávit čas s otcem, který je v otázkách víry u ní autoritou a má potřebu s ním náboženské otázky diskutovat a žít. Dále soudu vytýká neúplná a proto i nesprávná skutková zjištění ohledně vztahu nezletilé Š. k panu J., s nímž by měla v domácnosti žít, a dále nesprávné posouzení míry, jakou každý z rodičů přispívá na výživu dětí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 4.42011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle §236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené ustanovením §26 odst. 1 zákona o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř., která by přípustnost dovolání v taxativně vypočtených věcech upravených zákonem o rodině, zakládala.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl věcně zabývat posouzením otázek, vymezených otcem v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu