ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3624.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3624/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně O. B., zastoupené JUDr. Boženou Boubínovou, advokátkou se sídlem v Žatci, Lučanská 1802, proti žalovaným 1) obchodní společnosti Mostecká realitní a bytové agentura s.r.o., IČO 250430072, se sídlem v Mostě, Čsl. armády 1856, zastoupené JUDr. Jaroslavem Koutským, advokátem se sídlem v Mostě, Moskevská 12, a 2) M. S., zastoupené, Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, o zaplacení 299.127,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 13 C 118/2004, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 6. května 2009, č.j. 12 Co 903/2005-111, takto:
I. Dovolání druhé žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 15. září 2005, č.j. 13 C 118/2004-89, výrokem I. uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni částku 220.877,20 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle §451 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhou žalovanou, výrokem II. zastavil řízení do částky 78.250,- Kč, výrokem III. zamítl návrh na zaplacení částky 220.877,20 Kč vůči první žalované a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a první žalovanou.
Vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a první žalovanou byla uzavřena mandátní smlouva, na základě které se mandatář (první žalovaná) zavázala vyvíjet činnost směřující k uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitosti žalobkyni. Na základě této smlouvy po sdělení čísla účtu pracovnicí první žalované, poukázala žalobkyně sjednanou částku 310.000,- Kč na oznámený účet. Jednalo se však o soukromý účet druhé žalované u Union banky, na kterou bylo krátce po zaslání platby vyhlášen konkurs. Odvolací soud dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení vzniklo na straně druhé žalované, neboť mezi těmito účastnicemi nebyla žádná dohoda či smlouva, na základě které by žalobkyně měla druhé žalované poskytnou peněžité plnění. Na straně první žalované pak soud důvod pro vyhovění návrhu neshledal a konstatoval, že pokud došlo k pochybení pracovnice první žalované při oznamování údajů pro poukaz platby, nelze tuto skutečnost podle soudu přičítat k tíži žalobkyně.
K odvolání druhé žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. května 2009, č.j. 12 Co 903/2005-111, rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku I. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a druhou žalovanou. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním a právním posouzením věci soudem prvního stupně a dále konstatoval, že i když druhá žalovaná skutečnost, která vedla ke vzniku bezdůvodného obohacení na její straně nevyvolala, nemůže na tom nic změnit ani to, že se banka dostala do finančních problémů. Druhá žalovaná jako klientka banky se mohla domáhat (což také učinila) vyplacení náhrady pojištěných vkladů prostřednictvím Fondu pojištění vkladů a ve zbývající části přihlásit svoji pohledávku do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce Union Banky, a.s.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala druhá žalovaná dne 1. července 2009 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Domnívá se, že odvolací soud řešil otázku bezdůvodného obohacení na straně druhé žalované v rozporu s hmotným právem a uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §458 obč. zák. se nesmí nikdo bezdůvodně obohacovat na úkor jiného a pokud k tomu dojde, je takový získaný prospěch povinen vydat. V předmětné věci za takový majetkový prospěch podle dovolatelky nelze považovat ovšem celou částku zaslanou žalobkyní, ale pouze tu část, o kterou se dovolatelka obohatila. Dovolatelka tím upozorňuje na tu skutečnost, že samotným připsáním částky na její účet nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, pokud jí zároveň nebylo umožněno s těmito prostředky nakládat. Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Bylo již uvedeno, že dovolatelka uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží.
Podle ustanovení §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musí obohacení vydat (odstavec 1).
Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Podle ustanovení §456 věty prvé obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.
S ohledem na projednávanou věc lze poukázat na analogii rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který např. v usnesení ze dne 16. prosince 2010, sp. zn. 28 Cdo 1931/2010, za situace, kdy žalovaný vybral částku z účtu žalobce bez žalobcova vědomí, judikoval, že na straně žalovaného došlo k získání majetkových hodnot na úkor žalobce, aniž k tomu existoval, resp. byl prokázán právní důvod a není rozhodné, jak přesně se peníze dostaly do dispoziční sféry žalovaného a pro jaký konkrétní účel byly použity, protože předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví. V rozsudku ze dne 26. května 2004, sp.zn. 33 Odo 221/2002, dospěl dovolací soud k závěru, že povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká podle zákona tomu, kdo je získal. Tím, kdo plnění získal, není osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která jej skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez právního důvodu plněno. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tudíž adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení vzniká podle zákona jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení vzniklo, apod. (obdobně lze z posledního období odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. června 2011, č.j. 30 Cdo 2868/2009-82).
Protože pak v souzeném případě zjištěnému skutkovému stavu odpovídala aplikace ustanovení §451 obč. zák., kdy se odvolací soud nedostal při jeho výkladu do případných interpretačních obtíží ve vztahu k vyloženým zásadám, nelze proto napadenému rozhodnutí přisuzovat případný judikatorní přesah a nelze tak ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 toto rozhodnutí klasifikovat jako po právní stránce zásadního významu. Není tak naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a tím ani případ přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř. za situace, kdy druhá žalovaná nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu