ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.394.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 394/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilé děti D. H. a V. H. , oba zastoupeni opatrovníkem Městským úřadem v Jaroměři, dětí matky B. P. a otce V. H. , o snížení výživného, ve věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp.zn. 0 P 14/2009, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2010, č.j. 20 Co 454/2010-249, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. května 2010, č.j. 0 P 14/2009-207, výživné, které je otec povinen platit pro nezletilého D. H., ve výši 1.800,- Kč měsíčně, snížil s účinností od 1. 11. 2009 na částku 1.100,- Kč měsíčně, s účinností od 1. 3. 2010 výživné snížil na částku 800,- Kč měsíčně splatnou vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého; výživné, které je otec povinen platit pro nezletilého V. H., ve výši 1.800,- Kč měsíčně, snížil s účinností od 1. 11. 2009 na částku 1.000,- Kč měsíčně, s účinností od 1. 3. 2010 výživné snížil na částku 700,- Kč měsíčně splatnou vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého. Dále soud prvního stupně výrokem vyslovil, že snížením výživného došlo ke změně rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 5. 2009, č.j. 0 P 14/2009-72, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání obou rodičů Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. listopadu 2010, č.j. 20 Co 454/2010-249, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výživné otce vůči nezletilým dětem D. a V. H. se s účinností od 1. 11. 2009 snižuje z částek 1.800,- Kč měsíčně na částku 1.100,- Kč měsíčně pro nezletilého D. a 1.000,- Kč měsíčně pro nezletilého V.; s účinností od 1. 3. 2010 se výživné snižuje na částku 600,- Kč měsíčně pro nezletilého D. a 500,- Kč měsíčně pro nezletilého V.; s účinností od 1. 8. 2010 se výživné zvyšuje na částku 2.200,- Kč měsíčně pro nezletilého D. a 2.000,- Kč měsíčně pro nezletilého V., splatných vždy do 5. dne v měsíci k rukám matky. Dále odvolací soud výrokem vyslovil změnu rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 5. 2009, č.j. 0 P 14/2009-72, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání otec (dále jen „dovolatel“). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 13.10.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle §236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem, přičemž dovolatel ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle §104 odst. 2 o. s. ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu