ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.395.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 395/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka v právní věci žalobkyň a) RNDr. J. L. , zastoupené JUDr. Vladimírem Gelbičem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 11, a b) V. L. , proti žalovanému Z. L. , o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 60/2008, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2010, č.j. 26 Co 328/2009-178, takto:
I. Dovolání žalobkyně a) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Trutnově (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. června 2009, č.j. 6 C 60/2008-66, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhaly určení, že „V. L., byl ke dni úmrtí, tj. k 25. 11. 2008, vlastníkem ideální poloviny nemovitostí – rozestavěného rodinného domu na st. parcele č. 518, stavební parcely č. 518, stavební parcely č. 517, pozemkové parcely č. 1107/9 a pozemkové parcely č. 1107/19, zapsaných na LV č. 827 Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Trutnov pro obec L. a katastrální území P. L.“ (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Po provedeném řízení uzavřel, že zůstavitel V. L. byl v době uzavření převodní smlouvy zcela orientován, normálně komunikoval, nebyl zmatený, věděl, jaký úkon činí a co je jeho obsahem, a dále, že uzavření smlouvy bylo projevem jeho vůle „přepsat nemovitosti na bratra, který jako jediný z rodiny se o něho a v době nemoci staral.“
K odvolání žalobkyň Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle §219 o. s. ř. potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování mj. znaleckými posudky (skutková zjištění pak odvolací soud učinil z revizního znaleckého posudku, který vypracoval znalecký ústav – Psychiatrické centrum Praha) a poté dospěl k závěru, že „V. L. měl dne 19. 9. 2007 rozpoznávací a ovládací schopnosti zachovány a netrpěl duševní poruchou, která by mu znemožňovala posoudit následky jeho jednání či jeho jednání ovládnout.“ Protože v řízení nebyly tvrzeny jiné důvody, pro které by darovací smlouva uzavřená dne 19. září 2007 měla být neplatným právním úkonem, a protože v řízení žádné jiné skutečnosti nevyšly najevo, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že darovací smlouva není neplatným právním úkonem a zůstavitel V. B. nebyl ke dni své smrti vlastníkem shora popsaných nemovitostí.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání žalobkyně a) (dále již „dovolatelka“), která přípustnost dovolání odvozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).
Dovolatelka nesprávné právní posouzení věci spatřuje v nesprávném právním posouzení darovací smlouvy, konkrétně pak ve skutečnosti, zda darované nemovitostí mohly být předmětem daru bez souhlasu druhého manžela. Namítá dále, že se oba soudy nezabývaly otázkou, jak byly darované nemovitosti zhodnoceny v průběhu manželství. S ohledem na předmětné zhodnocení darovaných nemovitostí a nevypořádané majetkové vztahy manželů dovolatelka uvedené jednání považuje za rozporné s dobrými mravy. Dovolatelka rovněž brojí do skutkových zjištění soudů, vytýká odvolacím soudu, že skutkový závěr opřel o jediný posudek, „který hovořil v neprospěch žalobkyně.“ Přitom nebyl respektován důkazní návrh dovolatelky, aby byl vypracován další revizní posudek. Dovolatelka se domnívá, že při rozhodování neposoudily oba soudy s dostatečnou pečlivostí platnost darovací smlouvy z hlediska bezvadnosti daru, především zda šlo skutečně pouze o výlučný majetek dárce, a dále se zcela nevypořádaly i s hlediskem bezvadnosti projevu vůle, na základě kterého mělo dojít ke změně vlastnického práva k nemovitosti. V posuzované věci se jedná o neplatnou darovací smlouvu, jejíž podpis byl zmanipulován a která nemohla být z titulu neplatnosti důvodem pro změnu vlastnických vztahů k předmětným nemovitostem. Dovolatelka z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání dovolatelky písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání v této věci není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani podle písm. b) téhož zákonného ustanovení, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku, jež byla určující pro meritorní rozhodnutí, nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, in www.nsoud.cz ).
Dovolatelkou formulovaná otázka týkající darování nemovitostí, které měly být v průběhu manželství zůstavitele zhodnoceny, aniž by došlo k realizaci majetkového vypořádání mezi manžely, přípustnost dovolání ve smyslu cit. §237 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. nezakládá již z toho důvodu, že tato otázka nebyla určující pro meritorní rozhodnutí odvolacího soudu. Kromě toho pokud dovolatelka považuje předmětnou darovací smlouvu za absolutně neplatnou (též) z důvodu, že je v rozporu s dobrými mravy, nutno k této dovolací argumentaci zdůraznit, že otázku, zda účastníci určité smlouvy uzavřeli smlouvu v rozporu s dobrými mravy, resp. zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností v rozporu s dobrými mravy, je nezbytné posuzovat vždy se zřetelem na individuální okolnosti konkrétního případu, a proto taková otázka (sama o sobě) nemá potřebný judikatorní přesah a nelze ji tudíž považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. 29 Odo 667/2004, nebo usnesení téhož soudu ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, in www.nsoud.cz ).
Dovolatelka tedy žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu nevymezila a Nejvyšší soud ani neshledal, že by odvolacím soudem vyřešená právní otázka (platnosti darovací smlouvy z hlediska rozhodování o spoluvlastnictví zůstavitele k předmětným nemovitostem ke dni jeho smrti) měla být posouzena jinak. Jinými slovy řečeno, skutkový stav, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud a kterým je při posuzování přípustnosti dovolání vázán (vychází z něj) Nejvyšší soud (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.), umožňoval odvolacímu soudu přistoupit v odůvodnění písemného vyhotovení jeho rozsudku k danému právně kvalifikačnímu závěru.
Pokud dovolatelka v dovolání uplatnila také dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. a dovoláním zpochybňovala skutková zjištění odvolacího soudu, pak zcela pominula, že dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3, kterým je namítáno, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nepříhlíží.
Obdobný závěr platí i v případě poslední dovolací námitky vytýkající odvolacímu soudu, že nerespektoval návrh dovolatelky na provedení důkazu dalším znaleckým posudkem, neboť v tomto případě jde o rovněž nepřípustné uplatnění (tentokrát) dovolacího důvodu ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. , založeného na tvrzení, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. již shora cit. §237 odst. 3 o. s. ř. a k tomu dále ještě např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, ve kterém orgán ochrany ústavnosti - jako reakci na novelizované ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - mimo jiné judikoval: „Pro efektivní zajištění práva na přístup k dovolacímu soudu jako součásti základního práva na spravedlivý proces musí být ...i nadále považován za ústavně konformní takový výklad ustanovení §237 a §241a o. s. ř., dle něhož rozhodnutí odvolacího soudu může mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3) o. s. ř. (a tudíž může být přípustně napadeno dovoláním) i tehdy, řeší-li »kvalifikovanou« (§237 odst. 3 o. s. ř.) právní otázku týkající se aplikace procesního práva a mající vliv na rozhodnutí ve věci samé; způsobilým dovolacím důvodem bude důvod uvedený dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.“ ; řešení takové významné procesní otázky ovšem dovolací soud z podaného dovolání dovolatelky nevyvodil).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. per analogiam, neboť předpoklady pro aplikaci §146 odst. 3 o. s. ř. (vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly) v dané věci splněny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu