ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4180.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4180/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. M. Č. , zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 23, proti žalované MARSILEAN, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1067/25, zastoupené JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře CHYTRÝ & VALTROVÁ, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Rubešova 83/10, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 4 C 37/2008, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2009, č.j. 21 Co 91/2009-671, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2009, č.j. 21 Co 91/2009-671, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V odvolacím řízení proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 10. října 2008, č.j. 4 C 37/2008-522, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných pozemků, poté, co na konci odvolacího jednání konaného dne 7. dubna 2009 Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) „s ohledem na zásadu předvídatelnosti procesního postupu“ sdělil „účastníkům, že s ohledem na skutkovou i právní složitost věci umožní účastníků přednést závěrečné návrhy v písemné podobě do 16. 4. 2009“ , a kdy „za účelem přednesu závěrečným návrhů (závěrečných návrhů) a rozhodnutí ve věci“ odvolací jednání odročil na 21. dubna t. r., žalobce vzal zcela žalobu zpět a odvolací soud i přes nesouhlas žalovaného se zpětvzetím této žaloby v záhlaví citovaným usnesením shora uvedený rozsudek okresního soudu zrušil, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud v daném případě neshledal vážné důvody, které by opodstatňovaly nesouhlas žalované se zpětvzetím žaloby. Žalovaná sama uváděla, že má důvod se domnívat, že spor mezi účastníky může být urovnán dohodou. Námitka žalované, že případné rozhodnutí o zastavení řízení nevytvoří ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou překážku věci rozsouzené odvolací soud nepovažoval za relevantní, stejně jako další důvod nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, že pravomocné rozhodnutí ve věci samé by mohlo do budoucna zakládat překážku věci rozsouzené. Konečně jako nedůvodnou hodnotil odvolací soud rovněž námitku žalované směřující k tomu, že v případě zpětvzetí žaloby a rozhodnutí o zastavení řízení nebudou žalované dostatečným způsobem uhrazeny náklady řízení. Se všemi těmito námitkami se odvolací soud vypořádal a v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí též (stran argumentační podpory) odkázal na (podle jeho názoru) k tomu se vztahující judikaturu a citaci relevantní komentářové literatury.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., které v dovolání velmi podrobně rozvádí. Mimo jiné namítá, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se vůbec nevypořádal s důvody (resp. se všemi důvody) pro vyslovení neúčinnosti zpětvzetí žaloby tvrzenými žalovanou. Odvolací soud se tak vůbec nezabýval poukazem žalované na trvající omezení při nakládání s nemovitostmi, popř. při případných investicích do nemovitostí, resp. komplikací při jednáních žalované s případnými investičními partnery. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k podanému dovolání žalované písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po konstatování, že dovolání proti usnesení soudu prvního stupně bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Odvolací soud ve zjevné snaze dostát svým zákonným povinnostem na obsahovou kvalitu odůvodnění soudního rozhodnutí (srov. §167 odst. 2 o. s. ř.) sice obsáhlým způsobem a včetně odkazu na relevantní judikaturu a komentářovou literaturu v odůvodnění písemného vyhotovení svého usnesení vyložil svůj právní názor, podle kterého v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání usnesení ve smyslu §96 odst. 3 o. s. ř. (tj. pro vyslovení soudním rozhodnutím, že zpětvzetí návrhu není účinné), avšak při tomto rozhodování nezohlednil - s přihlédnutím k procesnímu stadiu, ve kterém se tato věc nacházela (účastníci formulovali své písemné závěrečné návrhy a očekávali, že v odročený den dalšího odvolacího jednání bude již meritorně rozhodnuto) - žalovanou (v jejím vyjádření ke zpětvzetí žaloby) tvrzené ekonomické zájmy, pro které by věc měla být pravomocně rozhodnuta. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že firma MCA, a. s. již přípisem ze dne 28. března 2008 vyzvala žalovanou v souvislosti „s vyúčtováním Developerské činnosti“ na pozemcích dotčených určovací žalobou (kdy ve prospěch žalované měla činit „bezodkladná opatření, která s ohledem na odvolání Plné moci (se) ukázala být jako nezbytná k zamezení vzniku bezprostředně hrozících škod na Předmětných pozemcích“ – viz č.l. 576 spisu) k zaplacení částky 2.958.147,- Kč s tím, že „V případě, že příslušný soud nerozhodne nakonec ve věci určení vlastnického práva k Předmětným pozemkům ve Váš prospěch, obraťte se prosím s případným nárokem na vrácení Úplaty za Developerskou činnost, poskytovanou od samého počátku výhradně ve vztahu k Předmětným pozemkům, na pana M. Č.“ (vystupujícího jako člena představenstva MCS, a. s.). Již z posledně uvedeného je zřejmé, že právní zájem žalované na meritorním rozhodnutí byl relevantní a z pohledu tvrzeného procesně ekonomického důvodu žalovanou též prokázaný.
Rozhodnutí odvolací soudu tedy není správné a muselo být Nejvyšším soudem zrušeno a vráceno odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.). Nebylo tudíž zapotřebí se zabývat ostatními dovolacími námitkami žalované.
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. června 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu