ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.488.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 488/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobkyně MAŠA – VACEK, s.r.o. , identifikační číslo osoby: 25564617, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 3, zastoupené Mgr. Petrem Langem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 500.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 91/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2010, č. j. 44 Co 56/2009-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví specifikovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 500.000,- Kč z titulu odškodnění nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 48/2005.
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 500.000,- Kč a blíže nespecifikovaných nákladů řízení z důvodu, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, č. j. 20 C 48/2005-54, byl namísto žalobkyni doručen jiné osobě, a tím jí bylo znemožněno podat proti tomuto rozsudku odvolání. Žalobkyně se dále domnívala, že na základě tohoto rozhodnutí byla nařízena exekuce na její majetek pro vymožení částky 11.186,40 Kč s úrokem z prodlení.
Odvolací soud k nároku žalobkyně uvedl, že Městský soud v Brně se v řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 48/2005 dopustil nesprávného úředního postupu, když rozsudek ve věci samé nejdříve doručil subjektu odlišnému od žalobkyně a později jej sice doručoval žalobkyni, ale na jinou adresu sídla, než byla dobově zapsána v obchodním rejstříku, avšak tímto nesprávným úředním postupem žalobkyni podání opravného prostředku neodňal. Odvolání se podává do 15-ti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, takže za situace, kdy žalobkyni dosud nebyl jí označený rozsudek řádně doručen, nebylo její právo podat opravný prostředek zatím nijak zmařeno, toto právo jí stále náleží a může být v předmětném řízení uplatněno. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že žalobci žádná újma nevznikla, byť došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Exekuční řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1657/2006 není založeno na rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. 20 C 48/2005, ale na rozhodnutí vydaném v řízení pod sp. zn. 18 C 122/2005.
Proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka zopakovala skutkové okolnosti případu a uvedla, že soudní řízení ve věci sp. zn. 20 C 48/2005 bylo zatíženo nejen nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v zaslání rozsudku cizí osobě, ale trpělo i dalšími procesními pochybeními (např. nebyly provedeny navrhované důkazy, nebyl řádně zjištěn skutkový stav, soudci přistupovali rozdílně k žalobkyni a k právní zástupkyni protistrany). Postup soudu ve věci žalobkyně považovala za šikanu a perzekuci, a to bylo pro ni podnětem k podání žaloby o náhradu škody. Navrhla rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném po 1. 7. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, který není měnícím ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolání není přípustné, neboť žalobkyně ve svém dovolání nevymezila žádnou právní otázku, která by mohla mít zásadní právní význam pro rozhodnutí ve věci. Dovolatelka nesouhlasí s procesním postupem soudu v posuzovaném řízení, žádným způsobem však nenapadá závěry odvolacího soudu o tom, že se žalobkyni vznik nemajetkové újmy prokázat nepodařilo. Žalobkyně tak v podstatě rozšiřuje své tvrzení o nesprávném úředním postupu o nové skutečnosti, které však v dovolacím řízení uplatnit nelze (§241a odst. 4 o. s. ř.). Její námitky ohledně nesprávného procesního postupu či podjatosti soudkyně rozhodující ve věci by nadto mohla uplatnit pouze v řízení samotném, nikoliv v řízení kompenzačním, v rámci kterého soudy nejsou oprávněny postup soudu v původním řízení přezkoumávat. Smyslem kompenzačního řízení je odškodnit poškozenou osobu za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, avšak pouze za splnění zákonných podmínek odpovědnosti státu, tedy za současného splnění podmínky nesprávného úředního postupu, vzniku nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi vzniklou nemajetkovou újmou a nesprávným úředním postupem. Na poškozené osobě leží v tomto případě břemeno tvrzení o tom, v čem měla nemajetková újma spočívat a důkazní břemeno o tom, že jí nemajetková újma vznikla, a to v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci. Závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyni nemohla nemajetková újma spočívající v odnětí možnosti podat odvolání vzniknout, a že žalobkyně žádnou další újmu netvrdila, nebyl dovoláním žalobkyně napaden. Dovolatelka se omezila pouze na skutkové okolnosti případu a na to, co ji vedlo k podání žaloby proti státu, aniž by vymezila konkrétní právní otázku, jež by měla založit přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Otázku zásadního právního významu nepředstavuje ani tvrzení žalobkyně, že o nároku na náhradu škody či odškodnění nemajetkové újmy po státu rozhodují stejné soudy, neboť žalobkyně mohla žalobu o odškodnění nemajetkové újmy podat u obecného soudu žalované, tedy u Obvodního soudu pro Prahu 2, a v takovém případě by o jejím nároku rozhodoval jiný místně příslušný soud.
Vyřešení dovolatelkou položených otázek by se tedy nemohlo projevit v konečném postavení žalobkyně vůči druhé straně sporu, což činí dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. 5, ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. listopadu 2011
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu