ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.495.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 495/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. Z. A. , proti žalovaným 1) Prof. Ing. J. H. P. , 2) S. A. P. , zastoupeným Mgr. Tomášem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 2, o určení neplatnosti převodu spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 80/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2010, č.j. 18 Co 269/2010-79, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2010, č.j. 18 Co 269/2010-79, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. února 2010, č.j. 17 C 80/2008-66, rozhodl, že „Podle ust. §107 odst. 2 o. s. ř. bude v řízení na straně 1) žalovaného nadále pokračováno s dědici tohoto žalovaného: 2) S. A. P., 2) M. A. P.“
Proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně brojil odvoláním žalobce. Tvrdil, že odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vychází z právního názoru Městského soudu v Praze, vyjádřeného v usnesení ze dne 9. listopadu 2009, č.j. 18 Co 488/2009-56, který je podle odvolatele protiústavní.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným usnesením napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění písemného vyhotovení svého usnesení uvedl, že: „Smrtí ztratil první žalovaný způsobilost být účastníkem řízení, na soudu I. stupně proto bylo posoudit, zda povaha věci umožňuje pokračovat v řízení, a zda zůstavitel má právní nástupce. K těmto otázkám se již vyjádřil odvolací soud v usnesení ze dne 9. 11. 2009, č.j. 18 Co 488/2009-56, a od vysloveného právního názoru nemá důvod se odchylovat. Za situace, kdy v dědickém řízení je známo dědické právo, nic nebrání tomu, aby soud v nalézacím řízení pokračoval s dědici zemřelého. Rozhodnutí podle §107 o. s. ř. je přitom do skončení dědického řízení rozhodnutím s výhradou změny poměrů. Znamená to tedy, že vyjde-li najevo, že dědicem je někdo jiný, soud I. stupně bude tuto situaci reflektovat novým rozhodnutím podle §107 o. s. ř. V ostatním lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2009, č.j. 18 Co 488/2009-56.“
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) včasné dovolání, z jehož obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že dovolatel v něm uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Oba soudy podle dovolatele pochybily, pokud nepřihlédly k důkazům označeným v žalobě ve vztahu k otázce právního nástupnictví žalobce a), a vycházely ze zprávy soudní komisařky JUDr. M. V., „která podle právní úpravy České republiky soudí, že okruh dědiců je znám, a zůstavitel bude mít jako právní nástupce syna a pozůstalou manželku a proto má podle ní řízení pokračovat s dědici zůstavitele.“ Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolání přípustné (odvolací soud ve svém usnesení nesprávně poučil dovolatele o tom, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu je třeba z následujícího důvodu zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle ustanovení §167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
Podle ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvede, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce.
Podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst. 2 o.s.ř., ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Ustanovení §107 platí pro sporné i nesporné řízení. Upravuje se v něm postup soudu za situace, kdy účastník ztratí během řízení, tj. v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, způsobilost být účastníkem řízení a řeší z toho vyplývající tzv. procesní nástupnictví.
Ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení během řízení (v době po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno), soud nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení například tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce (např. při zastavení dědického řízení po zemřelém účastníku řízení podle §175h odst. 1 a 2 o.s.ř., ledaže by bylo prokázáno, že zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, při zániku právnické osoby, byla-li provedena likvidace nebo jestliže se likvidace z důvodů uvedených v zákoně nevyžaduje), který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. V těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, a proto soud řízení zastaví.
Nebude-li řízení zastaveno, soud dále posoudí, zda je možné v řízení ihned pokračovat. Tam, kde to nebude možné, řízení usnesením přeruší. Úvaha o tom, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení, od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.
Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního.
Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela (byla prohlášena za mrtvou), jsou zpravidla její dědici. I když se dědictví nabývá smrtí zůstavitele (§460 obč.zák.), není v této době většinou okruh zůstavitelových dědiců ještě znám. V situaci, kdy nejsou známi zůstavitelovi dědici, může soud v řízení ihned pokračovat, jen je-li tu nebezpečí z prodlení, a to s opatrovníkem, kterého neznámým dědicům ustanovil a který bude dědice zastupovat do doby, než budou v dědickém řízení zjištěni; jinak řízení přeruší. Přerušení řízení trvá obvykle až do skončení řízení o dědictví. Teprve až poté je totiž zřejmé, který z dědiců převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, popřípadě zda povinnost nezanikla zcela nebo zčásti podle §470 obč. zák. Má-li zůstavitel jediného dědice nebo patří-li do dědictví dostatečný majetek, je-li předmětem řízení nepeněžité plnění (např. vydání věci), nebo je-li zřejmé, který z více dědiců právo převezme (např. podle závěti, která nebyla v dědickém řízení napadena), lze v řízení v těchto a v jim podobných případech pokračovat již před skončením dědického řízení, pokud to nevylučuje povaha věci.
O tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení (tedy kdo je jeho procesním nástupcem v projednávaném sporu nebo v jiné právní věci), soud vždy rozhodne usnesením. Soud může v řízení pokračovat vždy až po právní moci usnesení o procesním nástupnictví (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 30 Cdo 2817/2004, in www.nsoud.cz ).
V posuzované věci ovšem odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého usnesení neuvedl, pro jaký (jaké) konkrétní důvod (důvody) dospěl k závěru, že je zde namístě ještě před skončením dědického řízení po zemřelém žalobci pokračovat v tomto řízení s uvedenými osobami. Stran konkrétních důvodů odvolací soud odkázal zcela na své předchozí rozhodnutí v jiné právní věci (usnesení ze dne 9. listopadu 2009, č.j. 18 Co 488/2009-56), aniž by seznatelným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí zprostředkoval okolnosti, pro které dospěl k danému právně kvalifikačnímu závěru. Tím ovšem zatížil své rozhodnutí, které správně mělo být ve smyslu §167 odst. 2 a násl. o. s. ř. řádně odůvodněno, nepřezkoumatelností, což z pohledu dovolacího řízení naplňuje důvod k vydání kasačního rozhodnutí (rozhodnutí odvolacího soudu pro absenci právně relevantních skutečností totiž v dovolacím řízení nelze vůbec přezkoumat).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 3 věty prvé o. s. ř. dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. dubna 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu