ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.829.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 829/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně MÖBA, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Marešova 305/14, zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 7, proti žalované REAL SIGNUM s. r. o. , se sídlem v Brně, Marešova 305/14, zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Výstavní 17/19, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 235/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2010, č.j. 15 Co 101/2009-392, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Zápotočného, advokáta se sídlem v Jihlavě, Telečská 7.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“), jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. února 2008, č.j. 35 C 235/2000-350, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 30. ledna 2009, č.j. 35 C 235/2000-376 (jehož meritorním výrokem bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí označených nemovitostí), podala žalovaná (prostřednictvím své advokátky) včasné dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního významu. Neuvede-li v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Žalovaná spatřuje otázku zásadního právního významu ve skutečnosti, že odvolací soud pochybil, dospěl-li k právnímu závěru o (absolutní) neplatnosti kupní smlouvy ze dne 17. dubna 2000. „V tomto směru poukazuje na znění ust. §3 hlavy první obč. zák., když je sice pravdou, že se jedná o spor dvou právnických osob, na druhé straně však není možné toto ustanovení obejít zvláště proto, co bylo soudem I. stupně zjištěno ohledně trestněprávního jednání bývalého jednání žalobce...“
Jak je zřejmé z obsahu podaného dovolání (když k doplnění dovolání žalobkyně, které bylo učiněno podáním doručeným dovolacímu soudu až po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř., přihlížet nelze), žalovaná v podaném dovolání žádnou otázku, jež by měla být zásadního právního významu (z pohledu judikatorního přesahu), neformuluje a pouze oponuje právnímu názoru odvolacího soudu, pokud ten dospěl k právnímu závěru o absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy z důvodu, že jejím skutečným smyslem (jak vyplynulo z provedeného dokazování v řízení před soudem prvního stupně a z učiněného závěru o skutkovém stavu věci, jejž odvolací soud převzal pro své meritorní rozhodování) bylo sjednání tzv. propadné zástavy. Žalovaná v dovolání neuvádí ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvodu, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.
K dovolací argumentaci žalované, jež v dovolání poukazuje na protiprávní jednání bývalého jednatele žalobkyně a v tomto směru – s odkazem na §3 odst. 1 obč. zák. – zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nutno uvést, že otázku, zda účastníci určité smlouvy uzavřeli smlouvu v rozporu s dobrými mravy, resp. zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností v rozporu s dobrými mravy, je nezbytné posuzovat vždy se zřetelem na individuální okolnosti konkrétního případu, a proto taková otázka (sama o sobě) nemá potřebný judikatorní přesah a nelze ji tudíž považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. 29 Odo 667/2004, nebo usnesení téhož soudu ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ).
Pokud pak žalovaná v dovolání poukazuje na skutečnosti, které podle jejího názoru měly být odvolacím soudem (oběma soudy) zohledněny při právním posouzení věci, opomíjí zcela, že k těmto okolnostem se při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve smyslu třetího odstavce téhož zákonného ustanovení nepřihlíží.
Protože tedy dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace §243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř. [podle kterého odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady], když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (za sepis písemného vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 téže vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle §18 odst. 1 (vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně v tomto dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby - sepis písemného vyjádření k dovolání), a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše ještě navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů]. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně ve výši 6.360,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 16. listopadu 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu