ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.904.2011.2
sp. zn. 30 Cdo 904/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Pozemkového fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, proti žalovanému D. Z. , zastoupenému JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 25, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o určení vlastnického práva a o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 148/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 16. června 2010, č.j. 30 Co 538/2009-111, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miloslava Noska, advokáta se sídlem v Semilech, Nádražní 25.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále již „odvolací soud“), kterým byl podle §219 o. s. ř. ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 9. července 2009, č.j. 13 C 148/2008-71 (jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovanému „vrátit, tj. vyklidit a vyklizené žalobci předat“ označené pozemky), změněn výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, podal žalobce (prostřednictvím svého advokáta) včasné dovolání, které není přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a jež Nejvyšším soudem České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) nebylo shledáno přípustným ani ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Žalobce, který své dovolání odůvodňuje prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) b) o. s. ř., zcela pomíjí, že prostřednictvím prvně uvedeného dovolacího důvodu přípustnost dovolání nelze zakládat. Je tomu tak z toho důvodu, že k okolnostem uplatněným mj. dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) se podle §237 odst. 3 části poslední věty za středníkem o. s. ř. nepřihlíží.
Způsobilým dovolacím důvodem je tak pouze důvod předvídaný v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), jímž žalobce rovněž odůvodnil své dovolání. Z obsahu podané dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) však vyplývá, že žalobce uplatnil dovolací argumentaci, na kterou ve skutkově obdobné věci Nejvyšší soud již reagoval. Otázky spojené s vrácením vzájemného plnění podle §457 obč. zák., s předáním, resp. uchopením držby pozemku řešil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 28. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 4718/2010 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách www.nsoud.cz), ve kterém též odkázal na svou relevantní judikaturu upínající se k řešeným otázkám; proti tomuto rozsudku byla týmž žalobcem podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 2. srpna 2011, sp. zn. IV. ÚS 1496/11, odmítl s tím, že napadené rozhodnutí považuje za ústavně konformní (in www.nalus.usoud.cz ). S přihlédnutím k cit. judikatuře dovolacího soudu a ke skutkovému stavu, na jehož základě odvolací soud v napadeném rozsudku přistoupil k právnímu posouzení věci a z nějž při posuzování přípustnosti dovolání vycházel Nejvyšší soud, nelze ani dovodit, že by odvolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak. Z tohoto důvodu proto dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a dovolání proti němu není ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustné.
Nepřípustnost tohoto dovolání současně znemožnila, aby dovolací soud mohl přihlédnout k (případným) vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení [tedy i k těm, na které žalobce poukazuje ve svém dovolání, v rámci vymezení dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím - jak již bylo uvedeno - ovšem přípustnost tohoto dovolání nebylo možno posuzovat], které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace §243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř. [podle kterého odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady], když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (za sepis písemného vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 téže vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle §18 odst. 1 (vzhledem k tomu, že advokát žalovaného v tomto dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby – sepis písemného vyjádření k dovolání), a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše ještě navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů]. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalovaného ve výši 6.360,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 13. září 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu