ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1372.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 1372/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců a) I. P a b) RNDr. Ing. P. P. , a obou zastoupených Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 32, proti žalovanému V. S. , zastoupenému Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, V Pražské bráně 74, o 419 118 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 230/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2009, č. j. 21 Co 351/2009-488, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 18 C 230/2001-455, v části vyhovujícího výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu v rozsahu částky 107 852 Kč s příslušenstvím, potvrdil ho ve zbytku vyhovujícího výroku ve věci samé v rozsahu částky 264 350 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že dovolatel brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve zbytku vyhovujícího výroku ve věci samé, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel nevymezil žádnou otázku, pro jejíž řešení by bylo možné považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, přičemž tak neučinil ani prostřednictvím dovolacích námitek, jimiž zpochybňoval právní závěr odvolacího soudu o oprávněnosti žalobního nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného v důsledku odstoupení žalobců od smlouvy o dílo uzavřené se žalovaným.
Tvrdí-li dovolatel, že se odvolací soud nevypořádal s jeho kompenzační námitkou, Nejvyšší soud z obsahu spisu neshledal, že by ji dovolatel v průběhu řízení vůbec vznesl. V protokole o jednání před soudem prvního stupně ze dne 15. května 2007 (č. l. 284 spisu) je pouze zaprotokolováno vyjádření zástupce žalovaného, že „případnou obranu žalovaného spočívající ve vznesení protinávrhu ohledně doplacení zbývající odměny upřesním dodatečně po poradě s klientem“; takto avizovaný procesní úkon však dovolatel v dalším průběhu řízení neučinil.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilá založit ani výhrada dovolatele o tom, že odvolací soud postupoval v rozporu se zákonnou úpravou bezdůvodného obohacení, neboť odvolací soud při svém právním posouzení věci vyšel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, na kterou v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal, a Nejvyšší soud nemá důvod otázky řešené odkazovanou judikaturou posoudit jinak.
Konečně namítá-li dovolatel, že hodnota jím provedeného díla odpovídá ceně, kterou mu uhradili žalobci, tak tím ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutkové zjištění odvolacího soudu o hodnotě toho, o co se objednatel (žalobci) zhotovováním věci žalovaným podle smlouvy obohatil (srov. ustanovení §544 odst. 1 obchodního zákoníku, které odvolací soud aplikoval). Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.).
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobcům podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu