ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1609.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1609/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Mgr. R. K., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně Bau Stahl s.r.o., identifikační číslo osoby 27 40 00 51, proti žalovanému Ing. Z. V. , zastoupenému JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem, se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 116/18, PSČ 796 01, o zaplacení částky 3.938,896,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 19 Cm 95/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 14 Cmo 305/2010-93, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 14 Cmo 305/2010-93, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. července 2009, č. j. 19 Cm 95/2008-13, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek pro uznání vydaný podle ustanovení §153a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ze dne 16. července 2009, č. j. 19 Cm 95/2008-13, jímž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3.938,896,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se po doplnění dokazování znaleckým posudkem ke zdravotnímu stavu žalovaného zpracovaným ke dni 8. prosince 2008 a jeho doplněním z 24. února 2010 ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že ve smyslu ustanovení §114b odst. 1, 2 a 5 a §153a odst. 3 o. s. ř. byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaný se ve lhůtě určené soudem prvního stupně ve výzvě vydané podle §114b o. s. ř., obsažené v platebním rozkaze ze dne 4. května 2009, č. j. 19 Cm 95/2008-9, k žalobě řádně nevyjádřil, a proto platí podle ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř. fikce uznání uplatněného nároku. Obsah odporu proti platebnímu rozkazu nepovažoval za kvalifikované vyjádření se k věci samé, když stručné sdělení o tom, že žalobce nemá vůči žalovanému žádnou pohledávku, měl za zcela nedostačující. Z dokazování přitom vyplynulo, že žalovaný byl v období rozhodném pro podání kvalifikovaného vyjádření se k žalobě minimálně schopen sdělit soudu, že je zde objektivní zdravotní důvod bránící podání řádného vyjádření, když ze znaleckého posudku a jeho doplnění vyplývá, že v květnu 2009 u žalovaného převažoval únavový syndrom, avšak cítil se dobře a byl schopen navštěvovat lékaře i mimo své bydliště; nadto převzal poštu, podepsal doručenku a podal stručný odpor.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázky rozsahu a podstatných náležitostí vyjádření, k jehož podání je žalovaný vyzván kvalifikovanou výzvou obsaženou v platebním rozkaze. Dovolatel namítá, že z žaloby, která mu byla zaslána s platebním rozkazem, konkrétně nevyplývá, o jaký dluh a z jakého titulu jde, když žalobce ke svým tvrzením neoznačil žádné důkazy. Žalobce netvrdí uzavření smlouvy mezi účastníky či existenci jiného právního vztahu, netvrdí předání předmětu smlouvy, neuvádí důkazy ke svému tvrzení, že žalovaný zboží převzal, ani důkazy k tvrzení, že žalovaný převzal faktury a že tyto faktury byly vystaveny v souladu se smlouvou či uskutečněným plněním. Za tohoto stavu dovolatel nemohl více rozvést svou obranu v odporu proti platebnímu rozkazu, neboť mu nebyly známy ani obsahy objednávek a dodacích listů ani faktur. Jeho stanovisko bylo stručné a výstižné a tvrzení jednoznačné v tom, že žaloba byla podána neoprávněně, neboť žalobce vůči němu žádnou pohledávku nemá.
Dovolatel dále namítá, že důkaz znaleckým posudkem a jeho doplněním byl odvolacím soudem nesprávně vyhodnocen. Jestliže totiž znalecký posudek přímo označuje žalovaného za osobu, u níž je nápadně a výrazně snížena a oslabena pozornost a novopaměť včetně koncentrace, přičemž jde o trvalé postižení, nelze po něm požadovat, aby adekvátně reagoval na výzvu soudu a zpracoval výstižnou a obsáhlou obranu ke stručnému žalobnímu návrhu.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a je i důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.
Podle ustanovení §79 odst. 1 věty první o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu §83 o. s. ř. upravujícího překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu §159 odst. 3 o. s. ř. upravujícího překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. I s ohledem na nutnost posouzení, zda nejde o tentýž předmět řízení a nejsou tudíž dány uvedené překážky řízení, musí předmět řízení splňovat všechny náležitosti uvedené v §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř .), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, č. j. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96 a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35).
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, to znamená, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.
Ustanovení §43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
V projednávané věci se z žaloby (č. l. 2 spisu) podává, že společnost Bau Stahl s.r.o. (dále jen „úpadkyně“) dodala žalovanému na základě objednávky zboží (hutní materiál) v celkové ceně 1,027.713,- Kč, které žalovaný převzal. Tuto částku nezaplatil. Následně převzal i fakturu č. 20060119 na tuto částku vystavenou dne 19. května 2006, s datem splatnosti 2. června 2006. Dále, že úpadkyně dodala žalovanému na základě objednávky zboží (hutní materiál) v celkové ceně 2,659.791,- Kč, které žalovaný převzal. Poté převzal i fakturu č. 20060120 na tuto částku vystavenou dne 17. května 2006, s datem splatnosti 21. května 2006. Na tuto fakturu uhradil žalovaný pouze 1,766.924,- Kč. Dále, že úpadkyně dodala žalovanému na základě objednávky zboží (hutní materiál) „v celkové ceně ,- Kč“, které žalovaný převzal. Následně převzal fakturu č. 20060121 vystavenou na částku 4,401.715,- Kč dne 20. června 2006, s datem splatnosti 4. července 2006, přičemž na tuto fakturu uhradil žalovaný pouze 3,500.000,- Kč. A konečně, že úpadkyně dodala žalovanému na základě objednávky zboží (hutní materiál) v celkové ceně 1,116.601,- Kč, které žalovaný převzal. Následně převzal i fakturu č. 20060122 na tuto částku vystavenou dne 21. listopadu 2006, s datem splatnosti 5. prosince 2006. Tuto částku též nezaplatil.
K těmto tvrzením žalobce navrhl důkaz spisem vedeným Policií ČR OŘ Jeseník pod ČTS: ORJE-85/HK-2007, konkrétně kopiemi faktur č. 20060119-20060122. K prokázání tvrzení o doručení výzvy k úhradě nezaplacených pohledávek žalovanému navrhl důkaz výzvou z 30. června 2008 a kopií dodejky. Žalobce požadoval, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3.938,896,- Kč s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů od 16. července 2008 do zaplacení. Na č. l. 3 až 7 spisu jsou založeny listiny připojené k důkazu k žalobě, a to výpis z obchodního rejstříku úpadkyně, výzva k úhradě pohledávek s dodejkou a kopie usnesení Městského soudu v Praze o prohlášení konkursu na majetek úpadkyně spolu s ustanovením správce konkursní podstaty úpadkyně.
Z uvedeného vyplývá, že v žalobě není uvedeno, kdy byly jednotlivé dodávky hutního materiálu uskutečněny, ani o jaký hutní materiál konkrétně se jednalo. Za údaj o uskutečnění dodávky nelze považovat údaj o datu vystavení faktury. Údaje uvedené v žalobě nejsou postačující k individualizaci předmětu řízení tak, aby skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. V projednávané věci jde o zaplacení ceny zaměnitelného zboží a bez toho, že by žaloba obsahovala alespoň datum plnění a předmět plnění určením, o jaký hutní materiál šlo, nelze stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení tak, aby byl odlišen od předmětů jiných řízení, a to i z hlediska posouzení případné překážky věci zahájené či věci rozhodnuté. Žalobce příslušné faktury, z nichž by eventuálně mohla vyplývat individualizace jednotlivých dodávek hutního materiálu, k žalobě nepřipojil, přičemž věcné a časové určení (vymezení) dodaného zboží neplyne ani z ostatních příloh k žalobě. Za této situace zůstal předmět plnění (hutní materiál) neurčitý, neboť ze žaloby a jejich příloh se jeho věcná či časová individualizace nepodává.
Právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání usnesení podle ustanovení §114b o. s. ř. a rozsudku pro uznání podle ustanovení §153a odst. 3 o. s. ř., tudíž není správné. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu a ze stejného důvodu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty druhé o. s. ř.
Namítanou (ne)správností vyhodnocení znaleckého posudku a jeho doplnění ke zdravotnímu stavu dovolatele, se již Nejvyšší soud nezabýval, neboť ta nemohla na výsledku dovolacího řízení ničeho změnit.
V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat způsobem předvídaným ustanovením §43 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu