ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1675.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1675/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Komerční banky, a.s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) ARRi - MÓDA v.o.s., se sídlem v Kroměříži, Farní 97, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 25 31 69 74, 2) R. K. , 3) R. Z. , zastoupené JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem, se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 116/18, PSČ 796 01, 4) I. D. , 5) COMENIANA, v.o.s., se sídlem v Kroměříži, Ztracená 71, identifikační číslo osoby 46 90 54 81, 6) L. Z. zastoupenému JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem, se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 116/18, PSČ 796 01 a 7) V. K. , o zaplacení částky 535.738,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 202/99, o dovolání třetí žalované a šestého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2010, č. j. 7 Cmo 125/2010-307, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání třetí žalované a šestého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve vztahu ke třetí žalované a šestému žalovanému částečný rozsudek pro zmeškání ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 22 Cm 202/99-149, jímž Krajský soud v Brně uložil první, třetí, páté a šestému žalovaným zaplatit žalobkyni částku 535.738,97 Kč s úroky z prodlení z částek a ve výši uvedenými ve výroku, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost dalších žalovaných, dále uložil první a třetí žalované zaplatit žalobkyni částku 1.454,- Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost dalších žalovaných (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle ustanovení §153b odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jedním z předpokladů vydání rozsudku pro zmeškání je, že žalovaný zmešká jednání bez důvodné a včasné omluvy, přičemž posuzování důvodnosti omluvy je věcí úvahy soudu. Předvolání k jednání nařízenému na 28. listopadu 2007 bylo doručeno žalovaným 30. července 2007, tedy se značným časovým předstihem vytvářejícím dostatečný prostor k tomu, aby se mohli z nařízeného jednání omluvit, když se lze důvodně domnívat, že lékařský zákrok u šestého žalovaného v ortopedické ambulanci, k němuž ho manželka - třetí žalovaná doprovázela, byl úkonem plánovaným. Po žalovaném, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby nesl pro něj nepříznivé následky, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost, má-li být důvodem pro zrušení rozsudku pro zmeškání, musí představovat omluvitelný důvod. Příčina zmeškání prvního jednání ve věci tedy musí mít s ohledem na její povahu nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelného. Za omluvitelný důvod je podle ustanovení §153b odst. 4 o. s. ř. považovat takovou překážku, která žalovanému objektivně, nezávisle na jeho vůli, zabránila dostavit se včas k soudu.
Omluvu třetí žalované a šestého žalovaného prostřednictvím právního zástupce druhé, čtvrté žalované a sedmého žalovaného při jednání soudu nelze považovat ani za řádnou, když nebyl oprávněn činit bez plné moci jejich jménem jakékoli procesní úkony. Jde-li o včasnost omluvy, občanský soudní řád žádnou lhůtu k podání omluvy nestanoví, nicméně i pro posouzení včasnosti omluvy jsou rozhodující její důvody a forma, jakým je soudu omluva prezentována.
Odvolací soud nepřisvědčil námitce, že z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě nevyplynula důvodnost uplatněného nároku. V žalobě obsažená tvrzení o skutkových okolnostech týkajících se pohledávky a jejího zajištění byla úplná. Soud prvního stupně sice žalobkyni poučil, aby doplnila chybějící skutková tvrzení, toto doplnění se však týkalo pouze listiny označené jako propočet dlužné částky první žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali třetí žalovaná a šestý žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelé vyjadřují nesouhlas s posouzením jejich omluvy na jednání 28. listopadu 2007 jako nezpůsobilého důvodu k omluvě nepřítomnosti. Uvádí, že důvodem omluvy byl vážný zdravotní problém šestého žalovaného a nezbytná účast při řešení zdravotního problému třetí žalované, přičemž tyto zdravotní problémy byly následně řádně písemnými zprávami prokázány. Zásadní právní význam spatřují v řešení otázky, zda omluva může být tlumočena pouze zmocněncem omlouvajících se účastníků nebo i třetí osobou. Odvolacímu soudu dále vytýkají, že nebyly dány podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, tvrdíce, že je-li v jedné věci více žalovaných, může dojít ke zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se bez důvodné a včasné omluvy všichni nerozluční společníci. V daném případě jde o nerozlučné společenství sedmi žalovaných, přičemž tři žalovaní byli na jednání zastoupeni a dva řádně omluveni.
Proto navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud založil své rozhodnutí o posouzení omluvy dovolatelů z jednání konaného 28. listopadu 2007 před soudem prvního stupně, při němž byl vydán částečný rozsudek pro uznání, na dvou závěrech, podle nichž a) omluva nebyla včasná, neboť předvolání k jednání bylo dovolatelům doručeno dne 30. července 2007 a chirurgický výkon v soukromé ambulanci byl úkonem plánovaným, a b) nebyla řádná, protože byla učiněna zástupcem dalších žalovaných, aniž by tomuto zástupci byla udělena plná moc k zastoupení i odvolateli.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně, na posouzení více právních otázek, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno.
Dovolatelé napadají rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného posouzení otázky, zda jejich omluva z jednání konaného před soudem prvního stupně dne 28. listopadu 2007, byla řádná, omluvil-li je zástupce dalších žalovaných, aniž měl plnou moc k jejich zastoupení. Dovolatelé však přehlížejí, že odvolací soud založil své rozhodnutí i na závěru, že jejich omluva nebyla včasná, jak výslovně vyžaduje ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby ve věci mohlo být k návrhu žalobce rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Tento závěr nebyl dovolateli zpochybněn, jejich námitky se týkají (ne)správnosti závěru o tom, že omluva prostřednictvím zástupce dalších žalovaných byla řádná. Založit přípustnost dovolání pro přezkoumání odvolateli zpochybněného posouzení, zda šlo o řádnou omluvu proto ve smyslu R 48/2006 nelze, neboť i kdyby tento závěr odvolacího soudu byl shledán nesprávným, neprojevilo by se do v poměrech dovolatelů.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska řešení otázky možnosti vydání rozsudku pro zmeškání v případě nedůvodné (ne)přítomnosti jen některých žalovaných v postavení nerozlučných společníků. Dovolatelé se totiž mýlí, mají-li za to, že žalovaní v této věci mají postavení nerozlučných společníků. Pro posouzení, zda jde o samostatné nebo nerozlučné společenství, je rozhodná povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva; o nerozlučné společenství jde přitom pouze tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán samostatně vůči každému ze společníků. O takový případ však v souzené věci, když žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené s první žalovanou zajištěného prohlášením páté žalované jako ručitele, přičemž ostatní žalovaní jsou společníky buďto první nebo páté žalované, jež jsou veřejnými obchodními společnostmi. Jestliže pak z hmotněprávních předpisů ani ze smlouvy nevyplývá, že by předmět řízení nemohl být projednán vůči každému ze žalovaných samostatně, jde na jejich straně o společenství samostatné podle ustanovení §91 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2000, sp. zn. 20 Cdo 1050/2000).
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetí žalované a šestého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu