ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.181.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 181/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TRANSEXPRESS Intl. spol. s r.o. , se sídlem v Ostravě, Orlovská čp. 791/40, PSČ 713 00, identifikační číslo osoby 18051634, zastoupené JUDr. Alicí Kubovou Bártkovou, M.E.S., advokátkou se sídlem v Praze - Vinohradech, Rubešova 83/10, proti žalované AWT Čechofracht a.s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 37/1284, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 00001066, o zaplacení 55 671,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 73/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2009, č. j. 13 Co 440/2008-198, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil (v pořadí čtvrtý ve věci) zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 2008, č. j. 30 C 73/2003-171 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze – oddíl B, vložka 416, byla ke dni 1. května 2010 vymazána dosavadní obchodní firma žalované Čechofracht a.s. a k témuž dni zapsána její nová obchodní firma AWT Čechofracht a.s. Dovolací soud proto jednal v dovolacím řízení s takto nově označenou žalovanou.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek (usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v obecné rovině přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. za podmínek v těchto ustanoveních uvedených.
Oproti očekávání dovolatelky její dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné není. Soud prvního stupně sice rozhodl v rozsudku (č. l. 171) jinak než ve svém předchozím vyhovujícím rozsudku ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 30 C 73/2003-128, učinil však tak na základě usnesení ze dne 17. října 2007, č. j. 13 Co 268/2007-160, jímž mu odvolací soud zrušil jeho předchozí rozsudek (č. l. 128) a věc mu vrátil k dalšímu řízení pouze z důvodu nepřezkoumatelnosti závěru o nesplnění závazkové povinnosti žalované vybrat dopravce, který by přepravil zásilku nepoškozenou a bez chybějící části, aniž ho zavázal právním názorem na posuzovanou věc.
Dovolání žalobkyně však není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podrobovala-li dovolatelka kritice závěry odvolacího soudu o nesplnění součinnosti příkazce (žalobkyně) vůči žalované (zasílateli) a o označení osoby dopravce ze strany žalované, s níž žalovaná uzavřela smlouvu o přepravě, jakož i další popsaná skutková zjištění odvolacího soudu, lze tyto její výhrady podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a).
Nejvyšší soud však nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ani v otázce právní kvalifikace smlouvy uzavřené mezi účastníky, kterou dovolatelka napadla prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že šlo o smlouvu o přepravě. Posoudil-li ji odvolací soud jako smlouvu zasílatelskou podle §601 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), Nejvyšší soud neshledal, že by byl tento jeho závěr v rozporu s hmotným právem či soudní judikaturou. Jinou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možné považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, dovolatelka nevymezila, a její výhrady k aplikaci ustanovení §586 a §584 odst. 2 obch. zák., které založila na odlišném skutkovém základě, podrobovala-li kritice skutková zjištění odvolacího soudu, jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který (jak již bylo vysvětleno výše) přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit.
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo do rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně 12. dubna 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu