ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1824.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1824/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. arch. J. R. , podnikatele, místem podnikání v M., zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem v Brně, Novobranská 14, proti žalovanému Aeroklubu Brno – Slatina, občanskému sdružení , se sídlem v Brně – Černovicích, Olomoucká 888/164, identifikační číslo osoby 15528626, zastoupenému JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 37, o zaplacení částky 1.206.901,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 182/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2010, č. j. 37 Co 334/2010-60, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2010, č. j. 37 Co 334/2010-60, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. června 2010, č. j. 52 C 182/2009-48, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. června 2010, č. j. 52 C 182/2009-48, jímž Městský soud v Brně zastavil podle ustanovení §106 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) řízení v předmětné věci, neboť k námitce žalovaného uplatněné při jeho prvním úkonu ve věci zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena rozhodčí smlouva, podle níž má být věc projednána v řízení před rozhodcem.
Soud prvního stupně učinil uvedený závěr z ujednání v bodě 14.2 smlouvy o dílo ze dne 14. října 2003 a z dohody o senátním projednání sporu ze dne 2. listopadu 2006. Dovodil, že stranám rozhodčí smlouvy nic nebrání tomu, aby změnily její obsah, tak jak se stalo uzavřením dohody o senátním projednání sporu, kterou byl potvrzen rozhodce JUDr. Z. B. a každá ze stran měla jmenovat jednoho rozhodce. Na základě toho uzavřel, že rozhodčí doložka ve spojení s dohodou o senátním projednání sporu splňuje všechny náležitosti zákona č. 216/1994 Sb., jmenovitě §7 a §19, neboť určuje jak konkrétní způsob určení rozhodců, tak postup v řízení, a je proto platná. Vyjádřil též názor, že i rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě o dílo - bez úprav provedených dohodou o senátním projednání sporu - splňuje náležitosti zákona, neboť upravuje způsob určení rozhodce - jmenování Českou komorou rozhodců i procesní postup, a to jak určením konkrétních otázek, tak odkazem na Jednací řád České komory rozhodců. Je-li odkaz na pravidla, podle kterých má rozhodce postupovat, určitý a srozumitelný a strany se na něm dohodnou, není podle jeho mínění důvodu, proč by se nemohlo jednat o pravidla vypracovaná třetím subjektem.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu o platnosti rozhodčí doložky sjednané ve smlouvě o dílo. Zdůraznil, že Česká komora rozhodců není stálým rozhodčím soudem zřízeným podle ustanovení §13 zákona o rozhodčím řízení, a s poukazem na závěry formulované v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.12 Cmo 496/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (stalo se tak pod číslem 45/2010), a v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2312/2007 argumentoval, že odkaz na průběh řízení podle pravidel vydaných Českou komorou rozhodců je obcházením zákona a zakládá neplatnost rozhodčí doložky. Současně vyjádřil názor, že následně uzavřená dohoda o senátním projednání věci na neplatnosti rozhodčí doložky nic nemění. Namítanou vadu řízení dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že řízení bylo zastaveno podle ustanovení §106 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv k tomu nebyl důvod.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil (zřejmě odvolacímu soudu) k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, vyjádřil přesvědčení, že dovolatelem citovaná judikatura na projednávanou věc nedopadá, a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání v této věci - oproti chybnému poučení odvolacího soudu – přípustné je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. k tomu blíže závěry usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 37/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání je též důvodné.
Především je na místě zdůraznit, že dovoláním byl podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) oproti očekávání dovolatele uplatněn toliko dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; o právní posouzení jde i v případě výkladu a aplikace normy procesního práva při řešení právní otázky procesní povahy.
Podle ustanovení §7 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o rozhodčím řízení“), rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny (odstavec 1, věta první). Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce (odstavec 2).
Podle ustanovení §13 téhož zákona stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona (odstavec 1). Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců (odstavec 2).
Rozhodovací praxe soudů v otázce, zda si mohou strany platně dohodnout, že spory vzniklé z jejich smlouvy budou rozhodovány rozhodcem vybraným (ať již žalující stranou či třetí osobou) ze seznamu rozhodců vedeného subjektem, jenž není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných tímto subjektem, byla nejednotná a sjednocena byla až usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněným pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jím byl přijat a odůvodněn závěr, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle ustanovení §39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Nejvyšší soud vyložil, že subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, není oprávněn, obdobně jako stálé rozhodčí soudy, vydávat statuty a řády, které by upravovaly způsob vedení rozhodčího řízení a vymezovaly způsob jmenování rozhodců. Pokud takový subjekt vykonává činnosti, které spadají do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zřejmý úmysl odporující zákonu, o nastavení podmínek vzbuzujících důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporů.
V souzené věci bylo podle obsahu spisu ve smlouvě o dílo ujednáno, že všechny spory, které vzniknou podle této smlouvy a v souvislosti s ní, budou rozhodnuty v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. Rozhodce pro tyto spory jmenuje Česká komora rozhodců …. Rozhodčí řízení …. bude provedeno dle právního řádu České republiky a jednacího řádu ČKR a bude se konat na základě písemných materiálů bez ústního jednání … V dodatečně uzavřené dohodě o senátním projednání sporu pak bylo konstatováno, že po podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu Česká komora rozhodců jmenovala pro tento spor rozhodcem JUDr. Z. B., a bylo ujednáno, že spor nebude rozhodovat jeden rozhodce, nýbrž tříčlenný senát, jehož doplnění - k JUDr. B., jehož jmenování zůstává nedotčeno - mělo být provedeno tak, že každá ze stran navrhne České rozhodčí komoře jmenovat z řad členů ČKR jednoho jmenovitého rozhodce. Pro případ, že některá ze stran ve sjednané lhůtě návrh neučiní, bylo sjednáno oprávnění ČKR jmenovat osobu rozhodce podle svého uvážení. Zároveň bylo dohodnuto, že všechny úkony, které ve věci doposud provedl rozhodce JUDr. B., zůstávají zachovány. Závěrem strany zdůraznily svou vůli dohodnout se pouze na ustavení a doplnění senátu s tím, že ve všem ostatním zůstává rozhodčí doložka nezměněna.
Byť se odvolací soud v napadeném rozhodnutí nevypořádal výslovně s otázkou, zda Česká rozhodčí komora je stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jeho argumentace tento závěr implikuje, neboť je zjevně založena na předpokladu, že tomu tak není, tak jak podle obsahu spisu od počátku řízení tvrdí dovolatel, aniž bylo toto tvrzení jakkoliv zpochybněno (podle veřejně přístupných registrů jde o občanské sdružení založené podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů).
Za tohoto stavu se tu nenabízí jiný závěr, než že posuzovaná rozhodčí doložka obsahuje ujednání právě toho typu, jež je podle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu obsažených v citovaném R 121/2011 stiženo absolutní neplatností podle ustanovení §39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem, takže právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí, vychází z opačného právního názoru než je ten, jenž byl posléze Nejvyšším soudem shledán správným.
Dovolateli je třeba přisvědčit též v tom, že dodatečně uzavřená dohoda o senátním projednání věci nemohla – ať již byl její obsah z pohledu požadavků zákona o rozhodčím řízení jakékoliv kvality - na neplatnosti rozhodčí doložky ničeho změnit. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyložil, že právní předpisy neumožňují zpětné zhojení vad právních úkonů absolutně neplatných, tj. jejich konvalidaci (srov. již rozsudek ze dne 27. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 824/1997, uveřejněný pod číslem 9/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek ze dne 22. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 2374/1998, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy číslo 9, ročník 2000, str. 266, a z pozdější doby rozsudek ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3300/2008, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 6680, svazek CD -8/2009). Vzhledem k vůli účastníků v této dohodě výslovně zdůrazněné, jakož i vzhledem k ostatnímu jejímu obsahu, včetně údajů o okolnostech případu (o již zahájeném rozhodčím řízení, jež měl nadále namísto jediného rozhodce vést rozhodčí senát a jehož dosavadní výsledky měly být využity), není přitom prostor k úvahám, zda tuto dohodu nelze samu o sobě posoudit jako rozhodčí smlouvu týkající se již vzniklého sporu, tj. jako smlouvu o rozhodci podle ustanovení §2 odst. 3 písm. a) zákona o rozhodčím řízení
Závěr odvolacího soudu o platnosti posuzované rozhodčí doložky tudíž nemůže obstát a dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ]. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu