ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.27.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 27/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CDV-2, LTD. , se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, proti žalovaným 1) Rados - papír s. r. o. "v likvidaci" , se sídlem v Litultovicích 51, identifikační číslo osoby 61 94 51 37 a 2) Zemědělskému družstvu Hlavnice , se sídlem v Hlavnici, identifikační číslo osoby 43 96 46 13, zastoupenému JUDr. Pavlem Juchelkou, advokátem se sídlem v Opavě, Sady Svobody 448/4, o zaplacení částky 1,912.438,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 285/2006, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2009, č. j. 51 Co 562/2008-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Druhý žalovaný podal dovolání proti všem výrokům v záhlaví označeného rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě v poměru mezi žalobkyní a druhým žalovaným zrušil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 13. února 2008, č. j. 16 C 285/2006-67, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 15. dubna 2009, č. j. 16 C 285/2006-103, ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do 13% úroku z částky 54.000,- Kč za dobu od 21. června 2003 do 25. června 2003 (výrok I.), změnil jej ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do 2% úroku z prodlení z částky 355.533,22 Kč od 27. června 2002 do zaplacení tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II.), dále ho potvrdil ve vyhovujících výrocích ve věci samé, pokud jimi byl druhý žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 1,912.438,36 Kč, částku 355.533,22 Kč a částku 181.255,60 a dále úroky a úroky z prodlení ve výši a z částek specifikovaných ve výroku, a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným (výrok IV.).
Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138). Výrokem I., v němž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu 13% úroku z částky 54.000,- Kč za dobu uvedenou ve výroku a výrokem II., kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do 2% úroku z prodlení z částky 355.533,22 Kč od 27. června 2002 do zaplacení tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, nebyla druhému žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech odstranitelná tím, že dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I. a II. zruší. Napadl-li dovolatel dovoláním tyto výroky rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. b) o. s. ř.].
Dovolání proti části výroku III. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku IV. o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 25. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1357/2006). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání však není přípustné ani ve zbývajícím rozsahu.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, protože podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Námitka dovolatele, podle níž soudy nižších stupňů pominuly, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou a první žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru smlouva o zajišťovacím převodu práva k movitým věcem a věřitelka nepochopitelně ponechala tyto věci dlužnici k bezplatnému užívání a její jednání je tak v rozporu s dobrými mravy, nevymáhala-li řádně pohledávku nejprve na první žalované a požaduje plnění po dovolateli jako ručiteli, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Z ustanovení §306 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, že věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. Je tedy na věřiteli, jak ostatně uzavřely soudy nižších stupňů, jaký způsob uspokojení své pohledávky zvolí, a jeho jednání proto nelze mít za rozporné s dobrými mravy, požaduje-li zaplacení dluhu po ručiteli, nesplnila-li dlužnice svůj závazek.
Výhrada, kterou dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nebylo přihlédnuto k jeho námitce o rozhodčí doložce obsažené ve smlouvě o úvěru uplatněné podle ustanovení §106 odst. 1 o. s. ř., je podřaditelná pod dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Námitka vady řízení není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu. Dovolatel v rámci námitky procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována). Pro úplnost dovolací soud uvádí, že odvolací soud se námitkou, že věc má být podle dohody obsažené ve smlouvě o úvěru projednána v řízení před rozhodci, řádně zabýval a jeho závěr je v souladu se závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne 25. října 2000, sp. zn. 20 Cdo 2312/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2001, pod číslem 12.
Jelikož dovolání ve zbývajícím rozsahu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (ve výši 2.060,- Kč) a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 22. listopadu 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu