ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3147.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3147/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce M. S. , zastoupeného Mgr. Romanem Stýblem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 10, proti žalovanému M. S. , zastoupenému Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem v Blansku, Bezručova 52, o 293 759,30 Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu žalovaného, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 250/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2010, č. j. 27 Co 310/2008-247, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25 758 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Polácha.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal žalobou po žalovaném zaplacení doplatku dohodnuté ceny díla ve výši 175 430,30 Kč a úhrady provedených víceprací ve výši 118 329 Kč. Mezi účastníky nebylo pochyb o tom, že žalovaný uhradil žalobci na základě zálohových faktur částku 835 000 Kč, spornými mezi nimi byla otázka rozsahu a kvality provedeného díla. Žalovaný si byl vědom toho, že žalobci dluží doplatek ceny díla ve výši 175 430,30 Kč, na tuto částku však podle svého vyjádření započítával uplatněné slevy a údajná plnění, která provedl na díle za žalobce.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. října 2007, č. j. 61 C 250/2000-200, uložil žalovanému zaplatit žalobci 251 390,35 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu v rozsahu částky 42 368,95 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a vzájemný návrh žalovaného o odstranění vad specifikovaných ve výroku rozhodnutí (bod III. výroku), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (bod IV. výroku) a uložil oběma účastníkům řízení zaplatit náklady České republice (body V. a VI. výroku).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 26. dubna 1999 byla mezi účastníky uzavřena písemná smlouva o dílo podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), která obsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti. Účastníci si v ní dohodli předmět díla, kterým je provedení hrubé stavby rodinného domu v Moravanech u Brna s odkazem na projektovou dokumentaci, jakož i cenu za provedené práce ve výši 1 010 430,30 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“). Ohledně víceprací bylo ujednáno, že budou řešeny formou dodatku ke smlouvě, budou odsouhlaseny zástupci obou stran, jejich cena bude stanovena dohodou a připočtena ke stávající ceně, přičemž podle rozsahu víceprací se prodlouží i termín dokončení díla.
I při absenci písemného dodatku ke smlouvě je podle názoru soudu prvního stupně zřejmé, že vícepráce byly účastníky dohodnuty, a pokud není možné je zahrnout pod režim původně uzavřené písemné smlouvy o dílo, šlo o dodatečnou ústní dohodu účastníků. V otázce výše ceny díla požadované žalobcem a případné slevy v souvislosti s uplatněnými vadami vyšel z posudku ustanoveného znalce, který ocenil skutečně provedené práce na částku 1 213 000 Kč, po odečtení slev za použití nižší třídy betonu a zohlednění vady spočívající v nerovnostech zdí. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce provedl vedle prací uvedených v původním rozpočtu i vícepráce v souvislosti se zhotovením základů zimní zahrady včetně izolací a tesařské a pokrývačské práce v souvislosti se změnou řešení krovů nad garáží, které v konečném rozpočtu vyčíslil částkami 21 915,50 Kč za zhotovení zimní zahrady a 54 044,55 Kč za tesařské a pokrývačské práce včetně souvisejících prací, přičemž žalovaný, i když nebyl vypracován předávací protokol, dílo od žalobce převzal. Soud prvního stupně uvedené částky připočetl k žalobcem požadovanému doplatku ceny díla a odečetl slevu 2 000 Kč za zimní zahradu se závěrem, že žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 251 390,25 Kč.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání žalovaného do bodu III. výroku rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku tak, že zamítl žalobu (výrok II.), rozhodl ve věci žaloby a ve věci vzájemného návrhu žalovaného o nákladech mezi účastníky navzájem za řízení před soudy obou stupňů (výroky III., IV., VII. a VIII.) a uložil oběma účastníkům zaplatit náklady řízení České republice (výroky V. a VI.).
Odvolací soud zopakoval dokazování předmětnou smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalovaným jako objednavatelem a žalobcem jako zhotovitelem. Z ní mimo jiné zjistil dohodu účastníků o tom, že zhotovitel odevzdá a objednatel převezme předmět smlouvy najednou v termínu uvedeném v jejím odstavci 3.2, přičemž rovněž je v ní specifikováno, jaké náležitosti bude obsahovat protokol o předání a převzetí sepsaný stranami. Ve smlouvě byla stanovena na základě propočtu nákladů cena za provedené práce ve výši 962 314,58 Kč bez DPH, celková cena s DPH tak činí 1 010 430,30 Kč. Mezi účastníky byly dohodnuty zálohové platby ve výši 670 000 Kč a 210 000 Kč s tím, že po dokončení díla bude doplaceno bez zbytečného odkladu do výše skutečně vynaložených nákladů dle cenové kalkulace, která je přílohou smlouvy. Doplatek činí 130 430,30 Kč včetně DPH. Ohledně případných víceprací bylo ujednáno, že budou řešeny formou dodatku ke smlouvě a musí být odsouhlaseny zástupci smluvních stran. Také bylo dohodnuto, že jakékoliv změny či doplňky smlouvy mohou být prováděny pouze formou písemného dodatku ke smlouvě a že závazkové vztahy smlouvou neupravené se řídí podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že předmětná smlouva o dílo, kterou je třeba posuzovat podle obchodního zákoníku, obsahuje všechny zákonné náležitosti. Podle názoru odvolacího soudu byla účastníky sjednána pevná cena díla, a to uvedením konkrétních částek celkové ceny díla i doplatku ceny díla. V řízení sice bylo prokázáno, že žalobce dohodnuté dílo (i práce nad rámec předmětu díla sjednaného v písemné smlouvě) zhotovil, avšak – v rozporu se smlouvou – nedošlo k vyhotovení písemného protokolu o jeho předání a převzetí, na jehož sepsání se v ní se žalovaným dohodl. Na základě výkladu smluvních ujednání upravujících sepsání protokolu o předání a převzetí a závazek objednatele doplatit cenu díla po jeho dokončení dospěl odvolací soud k závěru, že účastníci vázali uhrazení ceny díla na písemné předání předmětu díla, konkrétně na sepsání protokolu o předání a převzetí. Jestliže k jeho vyhotovení nikdy nedošlo, což shodně uvedli oba účastníci, nelze na základě dalších okolností případu považovat dílo za předané a převzaté. Za této situace podle odvolacího soudu nedošlo k naplnění předpokladu pro vznik práva žalobce na doplatek ceny díla, který žalobce nárokuje ve výši 175 430,30 Kč.
Odvolací soud, vycházeje z ustanovení §549 obch. zák., však neshledal opodstatněným ani nárok žalobce na zaplacení částky 118 329 Kč za práce provedené nad rámec předmětu díla sjednaného v písemné smlouvě. V řízení sice bylo prokázáno, že žalobce vícepráce pro žalovaného provedl, mezi účastníky však nedošlo k písemné dohodě o jejich provádění a jejich ceně, ačkoli si podle názoru odvolacího soudu písemnou formu dodatku smlouvy sjednali jako podmínku jeho platnosti, a ani za použití výkladových pravidel uvedených v ustanovení §266 obch. zák. nelze dovodit (jak tvrdil žalobce), že strany chtěly vyloučit písemnou formu pro dohodu o provádění víceprací a jejich ceně.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu zamítavého výroku ve věci samé napadl žalobce obšírným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel v něm brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že mu nevznikl nárok na zaplacení doplatku ceny díla a na úhradu provedených víceprací.
Podle dovolatele odvolací soud pochybil, nepřiznal-li mu právo na zaplacení doplatku ceny díla pro absenci písemného protokolu o předání a převzetí díla, neboť smlouva tento jeho nárok písemně potvrzeným převzetím díla nepodmiňuje a ani neobsahuje přímou a jednoznačnou dohodu o nezbytnosti písemného předání díla. Obstát podle jeho mínění může i takový výklad, že celý doplatek ceny díla byl splatný už po dokončení díla bez ohledu na jeho předání, neboť ujednání čl. VI. bodu 4 smlouvy nespojuje výslovně dokončení s předáním díla a dokonce ani předání díla není výslovně podmíněno převzetím díla písemnou formou. Kromě toho dovolatel dovozuje svůj nárok na zaplacení doplatku ceny díla i ze smluvního ujednání o placení záloh; požadoval-li proto zálohová plnění, má na jejich zaplacení nárok jako na splatné pohledávky a žalovaný byl a je povinen mu tyto splatné zálohy uhradit. Proto oponuje odvolacímu soudu, posoudil-li jeho nárok na zaplacení záloh jako neopodstatněný.
Na rozdíl od odvolacího soudu dovolatel dále zastává a obhajuje výklad smlouvy, že písemná forma, kterou se v ní účastníci dohodli, se měla týkat jen změn a doplňků jiného charakteru než při snížení či zvýšení rozsahu díla. Poukazuje na to, že v případě víceprací jde o dohodu o jiném, zvláštním plnění nad rámec smlouvy, na niž se nevztahuje podmínka sjednané písemné formy, která se týká jen změn týkajících se smlouvou dohodnutého plnění. Vícepráce jsou tak podle dovolatele plněním se samostatným režimem, který si strany mohou volně, třeba odlišně dohodnout, a na sjednané podmínky díla dle smlouvy nemají žádný vliv.
Podle dovolatele pochybil rovněž soud prvního stupně, jestliže prováděl dokazování a zabýval se podněty a návrhy účastníků řízení i po lhůtě, kterou jim v rámci tzv. koncentrace řízení stanovil k předložení všech námitek, tvrzení a důkazů. Odvolacímu soudu vytýká, že závěry soudu prvního stupně pro popsané procesní pochybení nijak nerevidoval a věc nesprávně právně posoudil. Uzavírá, že odvolací soud neměl zamítnout žalobu, nýbrž zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení už proto, že změna právního a skutkového stavu sporu s ohledem na judikát Nejvyššího soudu, který vzal odvolací soud při rozhodování v potaz, vyžaduje nové posouzení věci v širším kontextu, avšak přehodnocením skutečností a okolností sporu v odpovídajícím měřítku by odvolací soud překročil meze svého přezkumného oprávnění. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaný se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu zcela ztotožňuje a námitky dovolatele z hlediska jejich obsahu označuje za nedůvodné. Navrhuje, aby dovolací soud odmítl dovolání jako zjevně bezdůvodné, neboť dovolatel, i když uvádí celou řadu údajných pochybení soudů obou stupňů, popsanými skutečnostmi nevymezuje žádný způsobilý dovolací důvod.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
I když dovolatel své dovolací námitky nijak nekvalifikoval a ani neuvedl, z kterých důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. dovolání podává, lze z obsahu dovolání dovodit, že podstatné výhrady dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu lze podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V rámci tohoto dovolacího důvodu pak dovolatel soustředil své námitky do dvou právních rovin – jednak do otázky posouzení předpokladů pro vznik nároku na zaplacení ceny díla a dále do otázky posouzení žalobního nároku jako práva na zaplacení zálohy na cenu díla.
Podle ustanovení §548 odst. 1 obch. zák. objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle ustanovení §554 odst. 1 věty první obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem.
I když jde ve smyslu §263 obch. zák. o dispozitivní ustanovení, od nichž se mohou strany ve smlouvě odchýlit nebo je vyloučit, k žádné dohodě účastníků v tomto směru, jak správně vyložil odvolací soud, v předmětné smlouvě o dílo nedošlo. Ujednání v jejím čl. VI. bodu 4 o tom, že zbývající cena díla (po zaplacení záloh) bude doplacena po dokončení díla, nelze vyložit (jak se o to snaží dovolatel) tak, že pojmem „dokončení“ díla zamýšlely strany vyjádřit jiný okamžik vzniku nároku na zaplacení ceny díla, než jak je vyjádřeno v ustanovení §548 odst. 1 obch. zák. (... vzniká nárok na cenu provedením díla), a to i s ohledem na smluvní ujednání o předání předmětu díla objednateli v čl. IV., včetně ujednání o sepsání protokolu o předání a převzetí díla. Závěr odvolacího soudu o tom, že nedošlo k naplnění předpokladu pro vznik práva žalobce na doplatek ceny díla, je správný. V tomto směru je řešení otázky, zda-li došlo či nedošlo k dohodě o změně díla či jeho rozsahu ve smyslu §549 obch. zák., bezpředmětné, a to včetně odkazu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, jímž odvolací soud zdůvodňoval svůj závěr, že žalobce nemůže hodnotu provedených víceprací úspěšně nárokovat ani z titulu bezdůvodného obohacení. Nevznikl-li totiž zhotoviteli nárok na cenu díla, nemohl mu vzniknout ani nárok na přiměřeně zvýšenou cenu díla dle §549 odst. 1 obch. zák. Lze proto uzavřít, že dovolací důvod směřující do uvedeného závěru odvolacího soudu nebyl uplatněn právem.
K naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci však nedošlo ani v případě výtky dovolatele, že mu odvolací soud jeho žalobní nárok (jeho část) na doplatek ceny díla nepřiznal jako právo na zaplacení zálohy. Dovolatel totiž pominul, že právo na zaplacení zálohy ceny díla je založeno na odlišném skutkovém základě než právo na zaplacení ceny díla. O nároku na zaplacení zálohy by mohl soud jednat a rozhodnout o něm jen poté, kdy by k návrhu žalobce připustil změnu žaloby podle §95 o. s. ř. Takový návrh na změnu žaloby však žalobce – jak se podává z obsahu spisu – nepodal.
Vytýká-li dovolatel soudu prvního stupně, že porušil zásadu koncentrace řízení, jestliže po uplynutí stanovené lhůty prováděl dokazování a zabýval se návrhy a podněty účastníků řízení, a odvolací soud na tento jeho nesprávný postup nijak nereagoval, míří tím na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nicméně i kdyby se soudy tvrzeného procesního pochybení dopustily, nešlo by o takovou vadu řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud své rozhodnutí na skutečnostech či důkazech, které účastníci uvedli nebo navrhli později, nezaložil. Lze proto uzavřít, že nedošlo ani k naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Za situace, kdy dovolatel jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), netvrdil (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.) a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal, Nejvyšší soud dovolání žalobce bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalovanému náklady jeho právního zastoupení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 21 165 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 4 293 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. prosince 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu