ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3168.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3168/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně E. K. , zastoupené JUDr. Richardem Tomankem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, proti žalovanému V. Š. , zastoupenému JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 478/72, o 638 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 103/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. dubna 2010, č. j. 28 Co 242/2008-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Richarda Tomanka.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním v celém rozsahu v záhlaví označený rozsudek, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. března 2008, č. j. 47 C 103/2006-69, v napadaném vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 510 340 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve zbývající části tohoto výroku tak, že zamítl žalobu co do částky 39 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky navzájem za řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
S přihlédnutím k článku II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech– v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Druhým výrokem napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 39 000 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, nemohla být žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Napadl-li tudíž dovolatel dovoláním i druhý výrok rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného v této části odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. b) o. s. ř.].
Dovolání žalovaného však není přípustné ani ve zbývající části.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Zjevně bezdůvodná námitka dovolatele o absenci věcné aktivní legitimace žalobkyně, s níž se již v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly soudy obou stupňů, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž nejsou ani naplněna kritéria dle shora citovaného §237 odst. 3 o. s. ř., na základě nichž by mohl dospět Nejvyšší soud k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Žalobkyně, uplatňující žalobou smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o dílo ze dne 22. března 2000, smlouvu v postavení objednatelky (společně se svým manželem) se žalovaným uzavřela, a proto má aktivní věcnou legitimaci k vymáhání práv z této smlouvy, včetně práva na smluvní pokutu. V tomto směru (oproti mínění dovolatele) je proto nerozhodné, zda a s jakým podnikatelským dovětkem se žalobkyně v žalobě označila, neboť jde stále o jednu a tutéž fyzickou osobu.
Tvrdí-li dovolatel, že soudy obou stupňů zatížily řízení vadou, jestliže neprovedly jím navržené důkazy k otázce doby prodlení, dovolací soud se touto jeho námitkou nezabýval, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., pod který by bylo možné tuto jeho výhradu z hlediska jejího obsahu podřadit, se podle již citovaného ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu dovolacích námitek existenci žádné okolnosti, která by činila napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo do třetího a čtvrtého výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání i ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. dubna 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu