ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3367.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3367/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce D. R. , zastoupeného Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem v Praze 2, Pod Slovany 12, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí čp. 1458, PSČ 532 18, identifikační číslo osoby 45534306, o 64 333 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 25 C 38/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. března 2010, č. j. 18 C 527/2009-177, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. července 2009, č. j. 25 C 38/2009-66, ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 64 333 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Odvolací soud uvedl, že po doplnění skutkových tvrzení žalobcem a dokazování návodem k obsluze vozidla svěřeného zaměstnavatelem k výkonu práce žalobci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobce si při řízení vozidla nevšiml neobvyklého nárůstu teploty chladící kapaliny, ač to vzhledem ke svým osobním poměrům zjistit měl a mohl. Za dané situace měl podle návodu k obsluze ihned zastavit vozidlo a vypnout motor. Jestliže tak žalobce neučinil, porušil podle odvolacího soudu zaviněně (ve formě nedbalosti) ustanovení §249 odst. 1 věty první zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a odpovídá podle jeho ustanovení §250 odst. 1 zaměstnavateli za škodu, která mu vznikla poškozením motoru vozidla.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce se dopustil uvedeného protiprávního jednání a způsobil škodu svému zaměstnavateli zanedbáním předepsané obsluhy svěřeného vozidla. Za této situace se uplatní výluka z pojištění dle čl. IV odst. 1 písm. w) Všeobecných pojistných podmínek VPP OVP 2005 a žalované proto nevznikla povinnost poskytnout žalobci pojistné plnění na základě sjednaného pojištění odpovědnosti žalobce za škodu způsobené při výkonu povolání, jehož zaplacení se po ní žalobce v řízení domáhá.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž brojí proti posouzení odvolacího soudu, že v daném případě nešlo o pojistnou událost, neboť nevykazuje kritérium nahodilosti. Dovolatel tento jeho právní názor rozporuje a uvádí, že předepsanou údržbu nezanedbal a že technická závada znamenající ve svém důsledku poškození vozidla měla být hrazena z pojistného plnění. Poukazuje na to, že se řídil návodem k obsluze, když připouští určitou míru svého zavinění tím, že nevěnoval dostatečnou pozornost měřidlům. Tato okolnost by měla být podle dovolatele rozhodná pro posouzení jeho nároku vůči žalované v tom smyslu, zda došlo ke škodě při výkonu povolání a zda tato škodní událost nevybočuje z mezí uplatněného nároku.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu, dovolání žalobce označuje za nedůvodné a navrhuje jeho zamítnutí.
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je však zjevně bezdůvodné.
Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na názoru, že předmětná pojistná událost nevykazuje kritérium nahodilosti a tudíž nespadá do kategorie pojistné ochrany (jak se mylně domnívá dovolatel), nýbrž na tom, že žalobce způsobil svému zaměstnavateli škodu zanedbáním předepsané obsluhy svěřeného vozidla, na což se pojištění odpovědnosti žalobce za škodu způsobenou při výkonu povolání dle čl. IV. odst. 1 písm. w) Všeobecných pojistných podmínek VPP OVP 2005 nevztahuje. Úvahu o tom, že kritérium nahodilosti nesplňuje událost spočívající v úmyslném jednání pojištěného, použil odvolací soud pouze k tomu, aby vyvrátil nesprávný výklad žalobce, že výluka z pojištění spočívající v „zanedbání předepsané obsluhy či údržby movité věci svěřené nebo užívané k výkonu práce“ se vztahuje pouze na úmyslné jednání pojištěného.
Za stavu, kdy dovolací soud neshledal ani existenci vad, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2011
JUDr. Miroslav Gallu
předseda senátu