ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3387.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 3387/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně D&I CONSULTING LIMITED , se sídlem v Londýně N2 0UX, 10 Dunsten Close, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovaným 1) J. P. , 2) R. K. , zastoupenému JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě-Hrabové, Místecká 329/258 a 3) Ing. A. K. , o zaplacení částky 105.398,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 25 C 171/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2011, č. j. 51 Co 493/2010-110, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2011, č. j. 51 Co 493/2010-110 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. září 2010, č. j. 25 C 171/2006-85, ve znění opravných usnesení ze dne 8. listopadu 2010, č. j. 25 C 171/2006-101 a č. j. 25 C 171/2006-105, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. září 2010, č. j. 25 C 171/2006-85, ve znění opravných usnesení ze dne 8. listopadu 2010, č. j. 25 C 171/2006-101 a č. j. 25 C 171/2006-105, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl podání žalobkyně označené jako žaloba ze dne 28. října 2006.
Odvolací soud rekapituloval, že řízení bylo zahájeno žalobou doručenou soudu 2. listopadu 2006, v níž žalobkyně jako postupník původního věřitele uplatnila jí postoupené nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené 7. října 1998 mezi Komerční bankou, a. s. jako věřitelem a J. a J. P. jako dlužníky, přičemž současně uplatnila i nároky vůči ručitelům úvěru R. K. (ručitelský závazek do výše 160.998,- Kč) a Ing. A. K. (ručitelský závazek do výše 100.000,- Kč). Žalobou byl původně uplatněn nárok na zaplacení částky 105.398,- Kč jako nesplacené jistiny s kapitalizovaným úrokem z nesplacené jistiny za dobu od 3. června 2003 do 27. října 2006 ve výši 63.503,- Kč a se 17,45% úrokem z částky 105.398,- Kč od 28. října 2006 do zaplacení. Platby provedené v průběhu řízení žalobkyně započetla na uplatněnou pohledávku a žalobu opakovaně vzala částečně zpět. Soud prvního stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil. Předmětem řízení tak zůstala žaloba o zaplacení nesplacené jistiny ve výši 63.091,- Kč se 17,45% úrokem od 30. ledna 2008 do zaplacení s reflexí na rozsah ručitelských závazků obou ručitelů.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nelze v řízení pokračovat pro neunesení břemene tvrzení žalobkyní a tím neprojednatelnost žaloby, neboť žalobkyně přes výzvu soudu prvního stupně usnesením ze dne 30. června 2010, č. j. 25 C 171/2006-77, nedoplnila žalobu o vylíčení rozhodných skutečností týkajících se splácení úvěru žalovanými za období od jeho poskytnutí do 3. května 2002, a to tak, aby byl uveden přesný splátkový plán splácení úvěru, který byl dohodnut na počátku úvěrového vztahu, přičemž u každé z anuitních splátek aby byla rozlišena část připadající na úhradu jistiny, část na úhradu úroku a uveden zůstatek úvěru po každé plánované splátce u splátek, které byly zaplaceny v jiném než dohodnutém termínu splatnosti a v jiné než dohodnuté výši, aby bylo přesně uvedeno, jak věřitel toto plnění použil s rozlišením, na kterou konkrétní splátku jistiny a na kterou úhradu úroku, zejména s ohledem na žalovanými vznesenou námitku promlčení uplatněných nároků, se tak stalo. Na tuto výzvu soudu prvního stupně žalobkyně reagovala podáním ze dne 26. července 2010, v němž v tabulkové podobě uvedla původní splátkový plán úvěru a ve zbývajícím odkázala na obsah již předložených listin v podobě historických výpisů z úvěrového účtu.
Odvolací soud souhlasil s názorem soudu prvního stupně, podle něhož odkaz žalobkyně na historický výpis z úvěrového účtu není „procesně akceptovatelný“, když žalobkyně odkazem na tento výpis nesplnila požadavky výzvy na doplnění skutkových tvrzení a z tohoto výpisu ani požadovaná tvrzení nevyplývají. Výpis zachycuje pouze jednotlivé platby dlužníků na splácení dluhu s rozlišením, jaká část byla užita na úhradu jistiny a jaká na úhradu úroku a jednak aktuální zůstatek dluhu na jistině. V případě, že dlužníci zaplatili splátky mimo stanovené termíny a v jiné výši, chybí tvrzení a zdůvodnění, proč právě ona určitá část tohoto plnění byla užita na úhradu jistiny a část na úhradu úroku.
Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně přes výzvu nedoplnila v podstatném rozsahu svá tvrzení o skutečnostech majících podstatný význam pro posouzení uplatněného nároku, což bylo také důvodem v pořadí již třetí výzvy žalobkyni k doplnění a odstranění vad žaloby, a tento stav nebyl reparován ani v podaném odvolání. Rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí podání označeného jako žaloba je proto správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a odchýlil se od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka setrvává na názoru, že soudem prvního stupně po ní požadovaná tvrzení nejsou nikterak rozhodná pro individualizaci předmětu řízení ve smyslu ustanovení §43 o. s. ř. Již v žalobě, a v jejích doplněních, uvedla rozhodující skutečnosti, kterými je vymezen předmět řízení po skutkové stránce tak, že je zřejmé, o čem a na jakém skutkovém základě má soud rozhodnout, o čemž ostatně neměl pochybnosti ani odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí. Povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně - při přípravě jednání či při samotném jednání před soudem prvního stupně. Požadoval-li soud prvního stupně doplnění potřebných tvrzení a označení důkazů s ohledem na námitku promlčení vznesenou druhým žalovaným již v tomto stádiu řízení, nebylo v souladu se zákonem, jestliže s nevyhověním výzvě spojil odmítnutí žaloby. Soudy obou stupňů v odůvodnění rozhodnutí shodně uvádějí, že usnesením ze dne 30. června 2010, č. j. 25 C 171/2006-77, byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení proto, aby se soud mohl vypořádat se vznesenou námitkou promlčení. Odvolací soud přitom rozhodnutí soudu prvního stupně nepotvrdil proto, že nebyl zřejmý skutek, o který se žalovaný nárok opírá, ale proto, že soud prvního stupně by údajně nebyl schopen se vypořádat s námitkou promlčení. Dovolatelka má za to, že s ohledem na obecný charakter námitky promlčení a ustanovení §101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. není povinností žalobce tvrdit a dokládat, že žalobou uplatněné právo není promlčeno.
Dovolatelka považuje rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené odvolacím soudem, též za nepředvídatelné. S ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (dovolatelka poukazuje především na usnesení ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1511/2005) platí, že je-li důvod odmítnout návrh na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., soud nenařizuje jednání o takovém návrhu. Pokud tedy soud prvního stupně nejen zaslal žalobu k vyjádření žalovaným, ale také nařídil jednání, nemohla se dovolatelka než domnívat, že podmínky řízení jsou splněny a že případné vady žaloby byly odstraněny, tedy, že žaloba netrpí žádným nedostatkem bránícím jejímu projednání. Postup soudu prvního stupně byl pro ni nejasný a přivodil stav, ve kterém se jednoznačně neorientovala, čímž bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníka řízení.
Rozhodujícími skutečnosti ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209). Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35, byť tento závěr by měl být aplikován restriktivně).
Z obsahu spisu (ze žaloby - č. l. 1 až 4 a jejích příloh - č. l. 8, doplnění a změny žaloby ze dne 15. února 2007 - č. l. 10, podání ze dne 5. února 2008 - č. l. 29 až 31, ze dne 26. listopadu 2008 - č. l. 37 až 38, ze dne 7. ledna 2009 - č. l. 44 až 48, doplnění žaloby ze dne 27. března 2009 - č. l. 57 až 59 a ze dne 26. července 2010 č. l. 82 až 84) je zřejmé, že žalobkyně se domáhá (po částečném zpětvzetí) zaplacení částky 63.091,- Kč se 17,45% úrokem od 30. ledna 2008 do zaplacení po J. P. jako dlužnici z úvěru, R. K. jako ručiteli (ručení do výše 160.998,- Kč) a Ing. A. K. jako ručitelce (ručení do výše 100.000,- Kč) a současně tvrdí skutečnosti, o něž nárok na zaplacení žalované částky opírá.
Jelikož z obsahu žaloby a následných podání žalobkyně je nepochybné, čeho a v jakém rozsahu se po každém ze žalovaných domáhá, není rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) správné. Žaloba (doplněná výše uvedenými podáními) netrpí takovými vadami, pro které by nebylo možné v řízení pokračovat a které by odůvodňovaly odmítnutí žaloby podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud - i soud prvního stupně - zaměnily projednatelnost žaloby s případnou úspěšností žalobkyně ve sporu. Bylo-li důvodem výzvy ze dne 30. června 2010 k doplnění žaloby o další tvrzení uplatnění námitky promlčení druhým žalovaným, pak soudy obou stupňů přehlédly, že tvrdit skutečnosti o tom, že nárok je promlčen, má ten, kdo námitku promlčení vznáší. Právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je proto nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstálo v rovině právního posouzení, dalšími namítanými vadami řízení se Nejvyšší soud již nezabýval.
Právní názor dovolacího soud je pro odvolací soud - i soud prvního stupně - závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu