ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3469.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3469/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně BES s. r. o., se sídlem v Benešově, Sukova 625, PSČ 256 01, identifikační číslo osoby 43792553, zastoupené JUDr. Josefem Podhorským, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 102, proti žalované STRABAG SIBE GROUP a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 1821/31, PSČ 370 06, identifikační číslo osoby 45148449, o zaplacení částky 804.596,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cm 218/1996, o dovolání společnosti STRABAG a. s., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 198/21, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 60838744, zastoupené JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 112/2010-306, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 25. září 2009, č. j. 9 Cm 218/1996-288, tak, že připouští vstup společnosti STRABAG a. s., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 198/21, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 60838744, do řízení na straně žalované na místo dosavadního účastníka.
Soud prvního stupně zjistil, že dosavadní žalovaná STRABAG SIBE GROUP a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 1821/31, PSČ 370 06, identifikační číslo osoby 45148449, zanikla na základě rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady ze dne 19. června 2006 sloučením se společností ILBAU Plzeň a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 1821/31, PSČ 370 06, identifikační číslo osoby 64834352, jako společností nástupnickou, přičemž na nástupnickou společnost přešlo podle smlouvy o fúzi sloučením ze dne 19. června 2006 s rozhodným dnem sloučení 1. ledna 2006 jmění zaniklé společnosti. Společnost ILBAU Plzeň a. s. zanikla na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady konané dne 20. listopadu 2006 sloučením se společností STRABAG a. s., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 198/21, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 60838744, jako nástupnickou společností, přičemž na nástupnickou společnost přešlo podle smlouvy o fúzi sloučením ze dne 20. listopadu 2006 s rozhodným dnem sloučení 1. října 2006 jmění zaniklé společnosti. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně rozhodl s poukazem na ustanovení §107 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
K odvolání společnosti STRABAG a. s. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 30. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 112/2010-306, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje ve správném znění, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cm 218/1996 bude na straně žalované namísto STRABAG SIBE GROUP a. s. pokračováno se STRABAG a. s.
Odvolací soud dovodil, že v posuzované věci jde o procesní nástupnictví podle ustanovení §107odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná společnost STRABAG SIBE GROUP a. s. v průběhu řízení zanikla a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení a jejím právním nástupcem se stala společnost STRABAG a. s. Uzavřel, že soud prvního stupně, ačkoli věc správně posoudil podle ustanovení §107 o. s. ř., nesprávně formuloval výrok, který odpovídá ustanovení §107a o. s. ř. a nebyl v souladu s citovaným usnesením. Rozhodl proto tak, že usnesení soudu prvního stupně „potvrdil, avšak ve správném znění výroku“.
Usnesení odvolacího soudu napadla společnost STRABAG a. s. dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jež odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř.].
Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve zcela jiném znění výroku a dle jiného zákonného ustanovení. Vyjádřila též přesvědčení, že nelze rozhodnout o procesním nástupnictví po vydání rozsudku soudu prvního stupně za situace, kdy soud prvního stupně jednal po dobu tří let jako s účastníkem se subjektem neexistujícím, neumožnil tak právnímu nástupci se sporu účastnit a svým rozhodnutím jej postavil do situace, kdy z důvodu koncentrace řízení nemůže cokoliv tvrdit a prokazovat. Vadu řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně zanedbal povinnost zkoumat kdykoliv za řízení, zda jsou dány podmínky řízení, nelze podle jejího mínění napravit postupem, který tento soud zvolil a odvolací soud stvrdil. Dovolatelka vyjádřila názor, že nastalá situace zakládá zmatečnost předešlého řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a poukázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2006, sp. zn. 29 Odo 378/2005.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. Ztotožnila se se závěry odvolacího soudu a zdůraznila, že soud s dovolatelkou po roce 2006 jednal, ta brala tento postup na vědomí, neohradila se a se soudem komunikovala, navíc byla zastoupena týmž zástupcem.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Důvodným však dovolání neshledal.
Podle ustanovení §107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).
Odvolací soud skutečně pochybil, užil-li ve výroku napadeného rozhodnutí formulaci o potvrzení usnesení soudu prvního stupně „ve správném znění“. Jestliže (správně) dovodil, že výrok rozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá aplikovanému ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř., měl výrok jeho rozhodnutí znít tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění, a to bez zřetele na to, že šlo o změnu toliko formulační (jak níže rozvedeno). Procesní pochybení odvolacího soudu je však též vadou pouze formulační, jež nemohla mít za následek věcnou nesprávnost jeho rozhodnutí; podstatné je, že správné znění odpovídající ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. je v jeho výroku obsaženo.
Protože soud prvního stupně – bez zřetele na zavádějící formulaci výroku – rozhodoval nikoliv o návrhu na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., nýbrž o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, odvolací soud nerozhodoval o jiné procesní otázce než o té, jež byla předmětem rozhodnutí soudu prvního stupně, a v tomto ohledu – rozporem s ustanovením §212a odst. 6 o. s. ř. - řízení vadou nezatížil (nejde o situaci, na niž míří závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2007, sp. zn. 20 Cdo 468/2006, uveřejněného pod č. C 5011 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek CD-6).
Názor, že za procesní situace popsané dovolatelkou již nelze rozhodnout o procesním nástupnictví, postrádá oporu v zákoně; z ustanovení §107 o. s. ř. naopak vyplývá, že zjistí-li soud kdykoliv v průběhu řízení, tedy až do jeho pravomocného skončení, že účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení, je jeho povinností zkoumat, zda může v řízení pokračovat, a je-li tu procesní nástupce (srov. §107 odst. 2 a 3 o. s. ř.), rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. Zjistí-li tedy takovou skutečnost soud prvního stupně poté, co rozhodl ve věci samé, leč ještě před tím, než bylo podáním odvolání zahájeno odvolací řízení, přísluší rozhodnutí podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. tomuto soudu. Kdyby tak ostatně soud prvního stupně neučinil, neměl by komu na straně sporu, na níž došlo k zániku původního účastníka, doručit rozhodnutí ve věci samé.
Podle ustanovení §219a odst. 1 písm. d) o. s. ř. odvolací soud zruší rozhodnutí, jestliže soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Toto ustanovení se však logicky nemůže vztahovat právě na usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení §107 o. s. ř. o tom, s kým bude v řízení pokračováno; opačný výklad by vedl k absurdním důsledkům, neslučitelným s účelem občanského soudního řádu, vyjádřeným v jeho ustanovení §1.
Vada řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně pokračoval v řízení s účastníkem, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, není vadou postihující samotné dílčí řízení, na jehož základě soud vydává procesní rozhodnutí podle ustanovení §107 o. s. ř. Není tomu ale ani tak, že by pravomocným rozhodnutím soudu podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. byla tato vada zhojena. V projednávané věci ji dovolatelka může – s odkazem na ustanovení §219a odst. 1 písm. d) o. s. ř. - uplatnit v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. v té souvislosti §212a odst. 5, větu první, o. s. ř.) Je přitom namístě poznamenat, že k řádnému (běh odvolací lhůty zakládajícímu) doručení tohoto rozsudku dovolatelce mohlo dojít až poté, co rozhodnutí podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. nabylo právní moci. Tím je dána též odpověď na námitky dovolatelky, že se v důsledku rozhodnutí podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dostala do procesní situace, jež ji znemožňuje uplatit práva, která ji jako účastníku řízení příslušela.
V dovolatelkou zmíněném usnesení ze dne 18. července 2006, sp. zn. 29 Odo 378/2005, Nejvyšší soud řešil jiný problém, totiž situaci, v níž soud vydal rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního žalobce podle ustanovení §107a o. s. ř. až poté, co žalující obchodní společnost zanikla v důsledku sloučení.
Protože dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu a z obsahu spisu se nepodává ani existence dovoláním neuplatněných vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2, věty první, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, §224 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Pavel P ř í h od a
předseda senátu