ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3582.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 3582/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně GESTA a. s. Rynoltice, se sídlem v Rynolticích č. p. 149, PSČ 463 55, identifikační číslo osoby 44569785, zastoupené JUDr. Janem Hejdou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, proti žalované MN Engineering GmbH, se sídlem ve Flörsheimu, Frankfurter Strasse 25, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II/12, o zaplacení částky 78.165,- EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 21/2009, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2011, č. j. 8 Cmo 266/2010-192, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. srpna 2010, č. j. 39 Cm 21/2009-167, o zamítnutí návrhu žalované na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. února 2010, č. j. 39 Cm 21/2009-142, není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 není dovolání přípustné proto, že všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž soud rozhoduje o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání příslušného procesního úkonu (zde k podání odvolání), však usnesením ve věci samé není (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod číslem 88). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 348/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 3867, svazek CD-3).
Dovozuje–li dovolatelka přípustnost dovolání z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., pak patrně přehlédla, že toto ustanovení se vztahuje toliko na případy, kdy soud prvního stupně žalobu či jiný návrh na zahájení řízení odmítl, tj. rozhodl o návrhu, aniž se zabýval jeho důvodností. O takovou procesní situaci se v posuzované věci nejednalo.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dlužno podotknout, že k nápravě případů, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady, je vyhrazena žaloba pro zmatečnost [srov. §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyni, která by měla podle těchto ustanovení právo na náhradu nákladů vynaložených v dovolacím řízení vůči žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu