ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.4132.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 4132/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. N. , zastoupeného JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem v Říčanech u Prahy, Rooseveltova 101, proti žalované SCANDISYSTEM s.r.o., se sídlem v Klášterci nad Orlicí čp.120, PSČ 561 82, identifikační číslo osoby 47454253 , zastoupené JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, o zaplacení 58 100,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 167/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. září 2010, č. j. 38 Co 141/2010-142, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. února 2010, č. j. 10 C 167/2008-108, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 58 100,70 Kč s příslušenstvím, a v obou výrocích o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o úhradu splátky provize ze smlouvy o obchodním zastoupení), v níž bylo potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 58 100,70 Kč s příslušenstvím. Jedná se tudíž ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Nejvyšší soud tak nepřisvědčil názoru dovolatelky, že ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. se v předmětné věci neuplatní, který zdůvodňovala tím, že „přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o jediném nároku s totožným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k celému nároku společně bez ohledu na to, že tento nárok byl uplatněn ve dvou řízeních a že o něm bylo rozhodnuto týž den dvěma výroky ve dvou rozsudcích.“ Pro závěr o nepřípustnosti dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není vzhledem ke znění tohoto ustanovení totiž významné, zda dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto pouze o části nároku, jehož celková výše přesahuje 100 000 Kč, nebo zda se mezi účastníky vedou další spory o peněžité plnění ze stejného či obdobného právního důvodu (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1998, sp. zn. 25 Cdo 1286/98, publikované v časopise Soudní judikatura č. 23, ročník 1998, pod číslem 169), jak tomu bylo i v posuzované věci [dva soudní spory mezi týmiž účastníky, v nichž bylo rozhodnuto vždy o jedné ze dvou splátek provize (obě splátky ve shodné výši 58 100,70 Kč), jejichž součet tak převyšuje částku 100 000 Kč].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu