ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.4661.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4661/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně UNISTAD spol. s r. o. , se sídlem v Suchdole nad Odrou, Komenského 8, PSČ 742 01, identifikační číslo osoby 43961045, zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti žalovanému L. T. , zastoupenému JUDr. Lubošem Hádkem, advokátem se sídlem v Železném Brodě, Štefánkova 416, o 309 400 Kč s příslušenstvím oproti vydání nákladního automobilu, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 304/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. května 2009, č. j. 35 Co 309/2008-241, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. května 2009, č. j. 35 Co 309/2008-241, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala v řízení zaplacení žalované částky oproti vydání předmětného nákladního automobilu z titulu odstoupení od kupní smlouvy, kterou uzavřela jako kupující se žalovaným jako prodávajícím. Tvrdila, že žalovaný porušil smlouvu podstatným způsobem, neboť jí dodal automobil, který vykazoval neodstranitelnou vadu bránící jeho řádnému užívání, a její reklamaci neuznal.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 4. března 2008, č. j. 7 C 304/2004-180, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 309 400 Kč s příslušenstvím proti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému nákladní automobil specifikovaný ve výroku rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně od kupní smlouvy platně odstoupila pro skrytou vadu, kterou měl předmětný nákladní automobil v době uzavření smlouvy a která způsobovala neschopnost užívání vozidla. Proto její žalobě na vrácení vzájemně poskytnutého plnění vyhověl.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, uložil žalobkyni nahradit náklady řízení České republice a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem za řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku a jemu předcházejícího řízení ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který doplnil na základě opakování důkazů kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky, protokolem o technické prohlídce, odstoupením od smlouvy a reakcí na toto odstoupení, znaleckým posudkem Ing. Aleše Kaplánka včetně jeho doplnění a sdělení.
Podle shodného posouzení soudů obou stupňů byla mezi účastníky uzavřena podle obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) dne 13. května 2004 kupní smlouva, kterou žalovaný prodal žalobkyni blíže specifikovaný nákladní automobil za dohodnutou kupní cenu 309 400 Kč. Téhož dne ho žalobkyně převzala, zaplatila a dopisem ze dne 21. dubna 2004 (správné datum je 21.6.2004) ho reklamovala z důvodu prasklého hlavního rámu ve střední části vozidla a od smlouvy odstoupila. Dalším dopisem ze dne 6. srpna 2004 žalobkyně žádala odstranění vady dodáním náhradního zboží nebo vrácení kupní ceny a vzájemné vypořádání na základě odstoupení od smlouvy. Podle žalovaného se vada nemohla na automobilu vyskytovat v době prodeje, jinak by automobil neprošel následnou technickou prohlídkou provedenou stanicí technické kontroly dne 27. května 2004; proto reklamaci neuznal jako oprávněnou.
Odvolací soud vyšel při posuzování nároku žalobkyně na vrácení zaplacené kupní ceny z titulu odstoupení od smlouvy ze znění ujednání účastníků v bodech VIII.b a VII. smlouvy, podle nichž odpovědnost za vady věci se dále řídí ustanoveními §618 a násl. občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a ustanoveními §422 a násl. obch. zák., kupující může od kupní smlouvy odstoupit pro vady faktické i právní, bránící řádnému užívání pro daný účel, přitom prodávající odpovídá za vady zjevné i skryté, které má věc v době přechodu nebezpečí vzniku škody na kupujícího. Odvolací soud považuje za nepochybnou dohodu účastníků o tom, že odpovědnost prodávajícího se bude vztahovat k okamžiku přechodu nebezpečí škody na prodávajícího, tedy k okamžiku převzetí zboží. Podle názoru odvolacího soudu tak tato dohoda pouze deklaratorně odkazuje na zákonnou odpovědnost za vady upravenou v §425 odst. 1 obch. zák. Uplatňuje-li proto žalobkyně právo z odstoupení od smlouvy, konkrétně vrácení vzájemně poskytnutého plnění, musela by prokázat, že uplatněná vada, pro níž od smlouvy odstoupila, existovala v okamžiku převzetí zboží. Toto důkazní břemeno však podle názoru odvolacího soudu neunesla. Žalobkyně převzala vozidlo dne 13. května 2004 a podle vlastního tvrzení zjistila poškození podvozku 19. června 2004. Svědek F. K., který s vozidlem jezdil, vypověděl, že praskliny na rámu si všiml asi po šesti dnech provozu. Zmíněná vada nevyplývá ani z protokolu o provedené technické prohlídce vozidla, přičemž podle znaleckého posudku Ing. Aleše Kaplánka i jeho výpovědi u soudu nelze z rozsahu poškození a charakteru lomu stanovit dobu, kdy započalo praskání hlavního rámu. Znalec sice připustil, že vznik praskliny před 13. květnem 2004 nelze vyloučit a její existenci před tímto datem hodnotí jako pravděpodobnou, tento závěr však neučinil na základě posouzení technických vlastností materiálu, nýbrž ho dovodil z úprav hlavního rámu vozidla (zejména z navaření matice a držáku pomocného rámu a z přivaření obdélníkového plátu železa na hlavní rám), jimiž byla trhlina zakryta. Takový závěr, který nevyplývá z odborných znalostí znalce, mu však nepřísluší, neboť jak odvolací soud akcentoval, hodnocení skutkového stavu náleží pouze soudu. V této souvislosti dále uvedl, že samotná existence zakrytí vady nemá v předmětné věci žádný význam, neboť k němu mohlo dojít jak před převzetím, tak po převzetí vozu žalobkyní.
Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že k prasknutí hlavního rámu vozidla došlo před jeho převzetím dne 13. května 2004, dospěl odvolací soud k závěru, že nemohly nastat zákonné účinky odstoupení od smlouvy, v jejichž důsledku by se kupní smlouva zrušila. Z toho pak vyplývá, že se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat ani nároku na vzájemné vrácení poskytnutého plnění, tedy zaplacené kupní ceny oproti vrácení vozu.
Odvolací soud dále posoudil jako neopodstatněnou námitku odvolatelky o odpovědnosti žalovaného i za další vadu vozidla spočívající v rozdílnosti čísla jeho karoserie v kupní smlouvě a technickém průkazu na straně jedné a na rámu na straně druhé, která činí vozidlo nezpůsobilým silničního provozu. Odvolací soud, vycházeje z podmíněnosti možnosti odstoupení od smlouvy včasným oznámením vad prodávajícímu ve smyslu §441 odst. 1 obch. zák., uvedl, že nárok žalobkyně z titulu této tvrzené vady zanikl, neboť její reklamaci učiněnou až v průběhu řízení po více než 3 letech nelze považovat za včasnou.
Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Zásadní pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatelka v tom, že se zcela izolovaně a nesprávně omezil pouze na zodpovězení otázky, zda k prasknutí rámu vozidla došlo před jeho převzetím od žalovaného dne 13. května 2004. Vytýká mu, že zcela pominul odborné zjištění znalce o tom, že důvodně předpokládanou příčinou vzniku praskliny rámu je předchozí neodborný zásah do tohoto rámu, který byl proveden před tímto datem.
Na rozdíl od odvolacího soudu dovolatelka zastává názor, že závěr znalce Ing. Aleše Kaplánka o příčinách vzniku praskliny a pravděpodobnosti doby jejího vzniku není hodnocením skutkovým ani právním, ale jde o výsledek znaleckého zkoumání. Tyto odborné závěry naopak nepřísluší činit ze znaleckého posudku soudu, když právě za tímto účelem bylo jeho zpracování nařízeno. Dovolatelka rovněž oponuje odvolacímu soudu, nespatřoval-li v samotné existenci zakrytí vady žádný význam pro posouzení věci. Vytýká mu, že patrně přehlédl důkazy o tom, že vozidlo se nachází ve stavu, v jakém ho žalobkyně koupila od žalovaného a že na něm nebyly po jeho převzetí činěny žádné další úpravy. Tuto skutečnost podle dovolatelky potvrzují i citovaná zjištění a odborné závěry znalce ve znaleckém posudku, podle něhož veškeré detaily, zejména na předmětném rámu, jsou staršího data a jejich stav odpovídá stavu ostatních částí rámu.
Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud nehodnotil provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti, nýbrž se omezil na jejich účelové samostatné posouzení. Akcentuje, že právě před datem 13. května 2004 provedený neodborný zásah do rámu byl příčinou vady – prasknutí rámu, která se může projevit i později. Proto nepovažuje za rozhodující, zda k samotnému prasknutí rámu došlo před uvedeným datem či po něm, jelikož žalovaný odpovídá za vady výrobku v době přechodu nebezpečí škody. S ohledem na zjištění znalce o příčině vzniku praskliny je tedy podle dovolatelky nesporné, že i v případě projevení se praskliny až po koupi vozidla od žalovaného by byl její příčinou vadný technický stav prodávaného vozidla, o němž žalovaný při jeho prodeji věděl a úmyslně ho zatajil.
Podle dovolatelky časový okamžik vzniku praskliny nelze prokázat, přičemž poukazuje na svůj návrh na doplnění znaleckého posudku. Proto oponuje odvolacímu soudu, uvedl-li – po sdělení znalce, že pro stanovení míry pravděpodobnosti vzniku praskliny před konkrétním datem neexistuje metoda a není mu znám nikdo, kdo by se předmětnou problematikou zabýval – v odůvodnění napadeného rozsudku, že i přes poučení soudu nenavrhla žádný důkaz k prokázání vzniku praskliny.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaný s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožňuje a žalobkyní popsané skutečnosti označuje za zkreslené a účelové. Uvádí, že předmětný automobil byl při jeho prodeji žalobkyni v odpovídajícím technickém stavu, která s ním byla seznámena a měla dostatek času si vozidlo prohlédnout a projet, což (včetně prohlídky rámu), jak potvrdili vyslechnutí svědci, učinila. Tvrdí, že vada mohla vzniknout neodborným používáním vozidla ze strany žalobkyně, tedy až po jeho koupi a provedené technické kontrole, což prokazuje i protokol o provedení STK. K technickému stavu vozidla před jeho prodejem by se mohl vyjádřit i další zájemce o vozidlo, který si ho podrobně prohlédl a jehož výslech v průběhu řízení navrhoval. Dále poukazuje na to, že žalobkyně nedodržela zákonem stanovený závazný postup při reklamaci vad a že její projev vůle nelze ani za odstoupení od smlouvy považovat. Proto je smlouva mezi účastníky stále platná a účinná a žaloba na vrácení kupní ceny je i z tohoto důvodu neopodstatněná. Znalecký posudek Ing. Kaplánka, u něhož nevylučuje podjatost, označuje za účelový a nedostatečný. Žalovaný se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně a navrhuje dovolání zamítnout s tím, že mu bude přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud nejprve z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.) zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady dovolatelka netvrdila a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Podle posouzení odvolacího soudu deklarovali účastníci v kupní smlouvě zákonnou odpovědnost prodávajícího za vady dodaného zboží ve smyslu §425 odst. 1 obch. zák., podle něhož prodávající odpovídá za vadu, kterou má zboží v okamžiku, kdy přechází nebezpečí škody na zboží na kupujícího, i když se vada stane zjevnou až po této době. Proti výkladu a aplikaci tohoto ustanovení dovolatelka žádné námitky nevznesla. Odvolací soud správně dovodil, že „pokud žalobce uplatňuje právo z odstoupení od kupní smlouvy, tedy vrácení vzájemně poskytnutých plnění, musel by prokázat, že uplatněná vada, pro níž od smlouvy odstoupil, existovala v okamžiku převzetí zboží, tedy dne 13. května 2004“.
Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená přezkoumat závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyně neprokázala, že k prasknutí hlavního rámu vozidla došlo před jeho převzetím žalobkyní dne 13. května 2004, který dovolatelka napadla námitkami podřaditelnými dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. (že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jimiž odvolacímu soudu vytýkala především nesprávné hodnocení závěrů znaleckého posudku Ing. Aleše Kaplánka.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za svá) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod.
Na rozdíl od soudu prvního stupně, který zejména na základě předmětného znaleckého posudku dospěl ke zjištění, že v okamžiku převzetí mělo vozidlo reklamovanou vadu, uzavřel odvolací soud po hodnocení týchž důkazů, že tuto skutečnost žalobkyně neprokázala, aniž vysvětlil, proč bylo skutkové zjištění soudu prvního stupně v této otázce nesprávné. Svůj závěr – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí – postavil na tom, že ani podle znaleckého posudku nelze stanovit dobu vzniku praskliny hlavního rámu. Úsudek znalce o tom, že tato vada vznikla pravděpodobně přede dnem 13. května 2004, odvolací soud neakceptoval s odůvodněním, že tento závěr znalec neučinil na základě posouzení technických vlastností materiálu, nýbrž dovodil jej z úprav hlavního rámu vozidla, jimiž byla trhlina zakryta. To však podle odvolacího soudu není závěr vyplývající z jeho odborných znalostí, neboť takové hodnocení skutkového stavu náleží pouze soudu. Konečně odvolací soud v této souvislosti uvedl, že samotná existence zakrytí vady nemá pro posouzení sporu žádný význam, neboť k tomu mohlo dojít jak před převzetím, tak po převzetí vozu.
Způsob, jakým odvolací soud provedl hodnocení důkazu znaleckým posudkem v uvedené otázce, není správný a výtky vznesené dovolatelkou lze považovat v tomto směru za důvodné. Skutečnost, zda a jak souvisí dodatečné úpravy hlavního rámu vozidla (zejména navaření matice a držáku pomocného rámu a přivaření obdélníkového plátu železa na hlavní rám) s předmětnou vadou (prasknutí hlavního rámu vozidla) a dobou jejího vzniku, je nepochybně otázkou znaleckou, jejíž řešení vyžaduje odborných znalostí a nelze k němu bez nich dospět pouhým „hodnocením skutkového stavu“, jak se mylně domníval odvolací soud. Ostatně odvolací soud ani v tomto směru hodnocení skutečností zjištěných znalcem ve znaleckém posudku a jeho doplnění ze dne 5. listopadu 2008 neprovedl a omezil se pouze na ničím nezdůvodněné konstatování, že samotná existence zakrytí vady nemá pro posouzení sporu žádný význam a že k němu mohlo dojít i po převzetí vozu kupujícím. Úsudek znalce o tom, že nelze přesně stanovit dobu počátku praskání hlavního rámu vozidla, nebrání a nevylučuje zjištění, zda v době převzetí kupujícím vozidlo mělo či nemělo uvedenou vadu, a nemůže být sám o sobě důvodem pro závěr soudu o neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně.
Lze proto uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé (a rovněž v obou souvisejících výrocích o nákladech řízení) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. února 2011
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu